Šin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Šin nebo sin je písmeno řady souhláskových písem semitských jazyků. Jedná se zejména o fénické 𐤔, aramejské ܫ, hebrejské ש a arabské ش. Reprezentuje neznělé sykavky a to buď neznělou postalveolární frikativu ([ʃ] IPA, v češtině odpovídá písmenu š) nebo neznělou alveolární frikativu ([s] IPA, v češtině odpovídá písmenu s).

Z fénického šinu se navíc vyvinulo řecké písmeno Σ (a z něj dále písmeno S z latinky a písmeno С z cyrilice) a písmeno respektive Ш v hlaholici respektive cyrilici.

Arabština[editovat | editovat zdroj]

V arabštině se písmeno vyskytuje jednak jako سsín, reprezentující [s] IPA, jednak jako شšín reprezentující [ʃ] IPA.

Hebrejština[editovat | editovat zdroj]

Různé varianty písmene šin

V hebrejštině se písmeno vyskytuje jako 21. v abecedě a to jednak ve variantě šin reprezentující [ʃ] IPA, která má tečku nahoře na pravé straně שׁ, a jednak ve variantě sin reprezentující [s] IPA, která má tečku nahoře na levé straně שׂ. Obě varianty jsou považovány za jedno písmeno a jejich rozlišení má při abecedním řazení pouze sekundární řadicí platnost.

U řady slov dochází ke kolísání pravopisu mezi písmeny שׂ (sin) a ס (samech), která mají stejnou výslovnost.

Ve svitcích Tóry je písmeno šin opatřeno třemi „korunami“.

V rámci gematrie mají obě podoby hodnotu 300.

V Braillově písmu se používají znaky ⠩ U2829 jako šin a ⠱ U2831 jako sin.

V Morseově abecedě se používá značka ... (tečka tečka tečka).

Typografie rozlišovací tečky[editovat | editovat zdroj]

Setká-li se rozlišovací tečka písmene šin/sin s vokalizační značkou cholam, která má podobu tečky umístěné přibližně ve stejném místě, může vzniklé uskupení působit neesteticky či dokonce zhoršovat čitelnost. Často používaným řešením je použití pouze jedné tečky s tím, že „chybějící“ vokalizace vyplývá z absence jiné vokalizační značky v jinak plně vokalizovaném textu. Jiným řešením je použití fontu, u něhož se s touto kolizí počítá a umístění rozlišovacích teček písmen šin a sin je vhodně upraveno.

Jidiš[editovat | editovat zdroj]

Písmena šin a sin mají v jazyce jidiš stejný fonetický význam jako v hebrejštině, tedy [ʃ] IPA a ([s] IPA. Šin se většinou užívá bez rozlišovací tečky; sin se vyskytuje výhradně ve slovech přejatých z hebrejštiny a obvykle se označuje rozlišovací tečkou po levé straně.

Šin je také součástí spřežek טש ve významu [t͡ʃ] IPA a זש ve významu [ʒ] IPA.

Šin v židovské kultuře a v judismu[editovat | editovat zdroj]

Písmeno šin se užívá v souvislosti s některými liturgickými předměty judaismu:

  • Část tefilin určená pro pokládání na hlavu (tefilin šel roš) je po obou stranách ozdobena písmenem šin. Zvláštností je, že šin umístěné na levé straně má čtyři „nožky“ namísto obvyklých tří. Obě dvě šin mají po třech „korunkách“, stejně jako písmena užívaná v liturgických svitcích.
  • Řemínek od tefilin určených pro pokládání na ruku (tefilin šel jad) se omotává kolem paže a dle aškenázské tradice se zakončuje způsobem, který vytváří na hřbetě ruky tvar písmene šin.
  • Krabička na svitek mezuzy bývá opatřena písmenem šin, případně celým slovem שדי‎‎. Někdy je místo toho v krabičce otvor, kterým je vidět totéž slovo napsané na rubové straně svitku mezuzy uloženého v krabičce.
  • Na chanukovém drejdlu (sevivonu) se vyskytuje písmeno šine pouze u verzí užívaných mimo zemi Izrael jako součást zkratky či kódu נגה״ש (nes gadol haja šam — div veliký stal se tam); v Izrael je nahrazeno písmenem pe (nes gadol haja po — div veliký stal se zde).

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Shin (letter) na anglické Wikipedii.