Šarlota Lucemburská
Šarlota Lucemburská (lucembursky Charlotte Adelgonde Elisabeth Marie Wilhelmine vu Lëtzebuerg 23. ledna 1896, zámek Berg – 9. července 1985, zámek Fischbach) byla druhou dcerou velkovévody Viléma IV. Lucemburského a Marie Anny Portugalské.
Její starší sestra, velkovévodkyně Marie-Adléta, byla 14. ledna 1919 přinucena k abdikaci. Šarlota nastoupila na její místo a musela se potýkat s revolučními náladami. V referendu 28. září 1919 se 77,8 % voličů vyjádřilo pro zachování monarchie, nová ústava však výrazně omezila pravomoci hlavy státu. Na rozdíl od své sestry se Šarlota rozhodla příliš se nevměšovat do politických záležitostí.
Rodina
6. listopadu 1919 se Šarlota provdala za svého vzdáleného bratrance Felixe Bourbonsko-Parmského, bratra císařovny Zity. (Jejich společným pradědečkem byl portugalský král Miguel). Šarlota a Felix měli šest dětí – Jeana (* 1921), Alžbětu (1922–2011), Marii Adlétu (1924–2007), Marii Gabrielu (* 1925), Karla (1927–1977) a Alix (* 1929).
Druhá světová válka
Po německé okupaci Lucemburska 10. května 1940 uprchla Šarlota i s rodinou přes Francii, Portugalsko a USA do Kanady a nakonec do Londýna. V letech 1940–1944 se přes rozhlasové vysílání BBC stala symbolem lucemburské nezávislosti. Do vlasti se vrátila 14. dubna 1945.
Abdikace a smrt
12. listopadu 1964 abdikovala ve prospěch svého syna Jeana. Zemřela 9. července 1985 na rakovinu a byla pohřbena ve vévodské kryptě lucemburské katedrály Notre-Dame.
Odkazy
Externí odkazy
Osoba Šarlota Lucemburská ve Wikicitátech
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šarlota Lucemburská na Wikimedia Commons
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Charlotte, Grand Duchess of Luxembourg na anglické Wikipedii a Charlotte (Luxemburg) na německé Wikipedii.