Š’ Sing
| Š’ Sing | |
|---|---|
 | |
| Pseudonym | Tung-čchüan |
| Jiná jména | Š’ Kung-čchen |
| Úmrtí | 1599 |
| Tituly a úřady | |
| ministr vojenství | |
| Období | 1591–1597 |
| Předchůdce | Wang I-e |
| Nástupce | Tchien Le |
| Panovník | Wan-li |
| ministr daní | |
| Období | 1590–1591 |
| Předchůdce | Sung Sün |
| Nástupce | Jang Ťün-ming |
| Panovník | Wan-li |
| ministr prací | |
| Období | 1587–1590 |
| Spolu s | Ceng Tchung-cheng (od 1588) |
| Předchůdce | Che Čchi-ming |
| Nástupce | Ceng Tchung-cheng |
| Panovník | Wan-li |
|
| |
| Národnost | chanská |
| Země | říše Ming |
| Vzdělání | ťin-š’ (1559) |
| Povolání | politik a úředník |
| Vyznání | konfucianismus |
| Manžel/ka | Zheng Shi |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Š’ Sing (čínsky pchin-jinem Shí Xīng, znaky tradiční 石星; † 1599) byl politik a úředník působící v čínské říši Ming za vlády císaře Wan-liho.
Jméno[editovat | editovat zdroj]
Š’ Sing používal zdvořilostní jméno Kung-čchen (čínsky pchin-jinem Gǒngchén, znaky 拱辰) a literární pseudonym Tung-čchüan (čínsky pchin-jinem Dōngquán, znaky tradiční 东泉).
Život[editovat | editovat zdroj]
Š’ Sing pocházel z okresu Tung-ming v Č’-li (od 60. let 20. století v nejzápadnější části provincie Šan-tung). Studoval konfucianismus, přihlásil se k úřednickým zkouškám a roku 1559 složil i jejich nejvyšší stupeň, palácové zkoušky a získal titul ťin-š’. Po zkouškách nastoupil do státní služby, a sice její kontrolní větvi, úřadech dohledu nad ministerstvy.
Začátkem roku 1568, jako tajemník úřadu dohledu nad ministerstvem státní správy, podal císaři Lung-čchingovi memorandum, v němž mu ostře vytknul jeho chování, s tím, že už po roce od nástupu vlády místo studia konfuciánství a odpovídání na podněty úředníků důvěřuje spíše svým eunuchům, na kritiku reaguje hněvem a věnuje nepřiměřeně mnoho pozornosti radovánkám: hudbě, vínu, ženám a lampiónům. Císař Š’ Singa nechal potrestat 60 ranami holí a vyloučením z úřednického stavu.[1] Roku 1573, po smrti Lung-čchinga a nástupu nového císaře Wan-liho, byl rehabilitován a vrátil se na úřad dohledu. Později působil na Velkém odvolacím soudu a jako dvorský ministr císařských stájí. Roku 1587 povýšil na ministra prací, po třech letech se stal ministrem daní a roku 1591 ministrem vojenství. Jako ministr vojenství se podílel na organizaci a plánování vojenských kampaní, zejména tří velkých tažení éry Wan-li, a sice povstání v Ning-sia, války v Koreji s Japonskem a povstání Jang Jing-lunga.
Po odražení první japonské invaze (v letech 1592–1593) a zatlačení Japonců na jihozápadní pobřeží roku 1593 Š’ Sing navrhoval uzavření dohody s Japonskem. Podle návrhu by se Japonci stáhli z Koreje a faktický vládce Japonska Hidejoši Tojotomi by od mingského císaře Wan-liho obdržel titul krále (wang), avšak bez povolení k obchodu s Čínou (jako trest za agresi proti Koreji).[2] Jako neformální vůdce „mírové strany“ v Pekingu[3] byl poté, co Hidejoši odmítl souhlasit s návrhem dohody, na jaře 1597 odvolán z funkce a uvězněn, a na podzim téhož roku odsouzen k smrti.[4] Zemřel ve vězení roku 1599.[5]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ DARDESS, John W. A Political Life in Ming China: A Grand Secretary and His Times. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield, 2013. 220 s. ISBN 1442223782, ISBN 9781442223783. S. 179. (anglicky)
- ↑ SWOPE, Kenneth M. A Dragon's Head and a Serpent's Tail: Ming China and the First Great East Asian War, 1592-1598. Norman, Oklahoma: University of Oklahoma Press, 2009. 432 s. (Campaigns and Commanders Series). ISBN 978-0-8061-4056-8. S. 182. (anglicky) [Dále jen Swope (2009)].
- ↑ Swope (2009), s. 190.
- ↑ Swope (2009), s. 232 a 346.
- ↑ Swope (2009), s. 344.