Černé lodě

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Černá loď (japonsky 黒船, kurofune) bylo obecné označení pro západní lodě plující v 16. až 19. století do Japonska. Jednalo se o japonský výraz pro velké portugalské obchodní lodě, které v 16. století začaly připlouvat do Japonska a jejichž trup byl černý. Později se toto označení začalo používat také pro válečné lodě Matthewa C. Perryho.

Kontext[editovat | editovat zdroj]

V roce 1543 připluli do Japonska první portugalští obchodníci a zahájili tak kontakty Japonska se západním světem. Brzy založili faktorii v Nagasaki a přes základnu v Malajsii ji spojili se svou asijskou základnou v Goa. S velkými karaky se zapojili do rozkvétajícího nanbanského obchodu[pozn. 1] a přiváželi do Japonska nové zboží i myšlenky, z nichž největší dopad na Japonsko měly arkebuzy a křesťanství.[1] Později Portugalci tyto lodi zapojili do vícestranného obchodu a přes portugalskou osadu Macao na čínském pobřeží poblíž Kantonu vyměňovali stříbro z Japonska za hedvábí z Číny.

Centrem Evropanů v Japonsku bylo tehdy Nagasaki. Na rozdíl od mnoha asijských měst, která jsou vystavěna v mřížovém uspořádání podle čínského vzoru, bylo Nagasaki vystavěno kolem centrálního náměstí, kde se nacházejí nejdůležitější budovy: kostel, dům pro chudé (misericordia) a radnice. Město nemělo žádné opevnění. Mezi lety 1603 a jeho 1613 byla v Nagasaki otevřena také malířská škola, kterou vedl Ital Giovanni Niccoló. V Nagasaki platilo „občanské právo“ a „trestní právo“, které se lišily od japonského práva a byly převzaty z práva římského. Tělesné tresty byly omezeny. Město bylo popisováno jako město s mimořádným počtem dětí. Domy byly natřeny bíle podle portugalského vzoru. V roce 1590 mělo toto město 5 000 obyvatel a v roce 1600 již 15 000 obyvatel.[2]

Portugalská loď v Nagasaki

Jak se Nagasaki rozrůstalo z původní rybářské vesnice v rušné město, ve kterém přitom měli volně se pohybující se jezuitští misionářů a portugalští obchodníci stále větší moc, stávalo se trnem v oku japonské vládnoucí garnitury. V roce 1588 byla proto portugalská kontrola nad osadou omezena a v roce 1605 převzal kontrolu nad Nagasaki japonský guvernér (奉行, bugjó).

V té době měli portugalští obchodníci téměř monopol na východoasijský námořní obchod, ten začal být ale stále více napadán ostatními západními zeměmi. Nizozemci, kteří tou dobou byli s Portugalci ve válečném stavu, poprvé náhodně přistáli v Japonsku v roce 1600 (loď Liefde) a lodivod této lodi, Angličan William Adams, se stal poradcem u šógunova dvora a obhájcem anglických i nizozemských zájmů. Významný status v Japonsku té doby získal i Holanďan Jan Joosten. Španělé měli tou dobou již základny na Filipínách a také se snažili v Japonsku prosadit, navzdory sjednocení španělské a portugalské koruny (zpráva o tom byla v portugalském Macau přijata chladně).[3] Japonský šógunát tou dobou zahraniční obchod částečně podporoval, a dokonce vydával obchodní povolení vybraným šlechticům, kteří pak vysílali „lodě s červenou pečetí“ daleko do jihovýchodní Asie.

První černé lodě[editovat | editovat zdroj]

Černé lodě, kterým Portugalci říkali nau do trato (obchodní lodě) nebo nau da China (čínské lodě), připlouvaly do Japonska z Goa každý rok mezi srpnem a zářím. Odplouvaly, jakmile to umožnil vítr, obvykle v období od listopadu do března. Vzhledem k odlišnému průběhu monzunů ve východní a jihovýchodní Asii mohlo ale uzavření celého okruhu trvat i více než dva roky.

Tyto karaky mívaly výtlak 600 až 1600 tun[1] a trup měly natřený černou barvou, a tak se tento termín začal používat pro všechna západní plavidla.[4] Označení „Černá loď“ bylo uvedeno i v Nippo džišo (日葡辞書),[5] prvním západním japonsko-portugalském slovníku sestaveném v roce 1603.

V roce 1549 připlul do Japonska španělský misionář František Xaverský. Křesťanství se pak postupně začalo rozšiřovat a misijní činnost byla s obchodem stále více a více svázána. Křesťanští konvertité se vyskytovali jak mezi rolníky, tak mezi některými daimjó. V roce 1638 ale bylo potlačeno Šimabarské povstání, z něhož podněcování byl obviňován křesťanský vliv. Portugalští obchodníci a jezuitští misionáři se náslecně museli potýkat s postupně se zpřísňujícími omezeními, byli vypovězeni na ostrov Dedžima, než byli v roce 1639 vypovězeni z Japonska úplně.

Tokugawský šógunát poté zavedl politiku naprosté izolace země (sakoku), která zakazovala kontakty s většinou vnějších zemí. Udržoval pouze omezené obchodní a diplomatické styky s Čínou, Koreou, ostrovy Rjúkjú a s Nizozemci. Sakoku zůstalo v platnosti až do roku 1853, kdy se Japonsko začalo otevírat pod nátlakem komodora Perryho.

Diplomacie dělových lodí[editovat | editovat zdroj]

Černá loď komodora Perryho

Pojem „černé lodě“ se používá i jako japonské označení americké flotily komodora Perryho. Převaha vojenské síly Američanů byla tehdy hlavním faktorem při vyjednávání smluv (Smlouva z Kanagawy, Harrisova smlouva), které umožnily americký obchod s Japonskem a kterými období sakoku de facto skončilo.

Pohled na čtyři lodě vplouvající do zátoky Edo, zahalujících vzduch černým dýmem a schopné pohybu vlastní silou, Japonce vyděsil.[6] Jen Perryho vlajková loď, s posádkou čítající téměř tisíc mužů a šedesát děl, byla mnohonásobně větší než jakákoli japonská loď. Díky dýmu a černě natřenému trupu začali Japonci lodím opět říkat kurofune, tedy černá loď.[7] Perry ignoroval žádosti přicházející z pobřeží, aby se s flotilou přesunul do Nagasaki, oficiálního japonského přístavu pro obchod s vnějším světem. Naopak pohrozil, že se svými loděmi dopluje přímo do Eda a město vypálí do základů, pokud mu nebude dovoleno přistát. Nakonec po dohodě přistál v nedaleké v Kurihamě.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Období od příjezdu prvních Evropanů v roce 1543 do začátku japonské izolace (sakoku).

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Black Ships na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Boxer, C. R. (1951). The Christian Century in Japan: 1549–1650. University of California Press. GGKEY:BPN6N93KBJ7
  2. ↑ Portuguese Nagasaki. Academic Accelerator [online]. [cit. 20240125]. Dostupné online. 
  3. ↑ Boxer, C. R. (1979) [1st. pub. 1929]. "The affair of the Madre de Deus". In Moscato, Michael (ed.). Papers on Portuguese, Dutch, and Jesuit Influences in 16th- and 17th-Century Japan: Writings of Charles Ralph Boxer. Washington, D.C.: University Publications of America. pp. 4–94. ISBN 0890932557.
  4. ↑ Rodrigues, Helena. "Nau do trato". Cham. Cham. Archived from the original on 30 September 2011. Retrieved 5 June 2011.
  5. ↑ M. D. D. Newitt (1 January 2005). A History of Portuguese Overseas Expansion: 1400–1668. New York: Routledge. p. 13. ISBN 978-0-415-23980-6. Retrieved July 23, 2013.
  6. ↑ Nishiyama, Kazuo (2000-01-01). Doing Business With Japan: Successful Strategies for Intercultural Communication. University of Hawaii Press. pp. 2–3. ISBN 9780824821272.
  7. ↑ LEBEDOVÁ, Eliška. The opening of Japan. West Bohemian Historical Review [online]. Západočeská univerzita v Plzni, 2016 [cit. 20240125]. Dostupné online. ISSN 1804-5480. 
  8. ↑ Beasley, William G (1972). The Meiji Restoration. Stamford University Press. p. 89. ISBN 0804708150.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Černé_lodě&oldid=23725199“