Šimabarské povstání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Šimabarské povstání
konflikt: rané období Edo
Obléhání hradu Hara, dole na okraji brázdí moře nizozemské lodě
Obléhání hradu Hara, dole na okraji brázdí moře nizozemské lodě
trvání: 16371638
místo: Minamišimabara, Nagasaki
výsledek: vítězství šógunátu,
křesťanství v Japonsku se přesouvá do ilegality
strany
Japanese crest Tokugawa Aoi (old design).svg Šógunát Tokugawa
Statenvlag.svg Nizozemská říše
Banner of Amakusa Shiro (Amakusa Christian Museum).jpg římskokatoličtí
povstalci a róninové
velitelé
Japanese crest Tokugawa Aoi (old design).svg Šigemasu Itakura
Japanese crest Tokugawa Aoi (old design).svg Nobucuna Macudaira
Statenvlag.svg Nicolaes Couckebacker
Banner of Amakusa Shiro (Amakusa Christian Museum).jpg Širó Amakusa

síla
až 125 000 mužů mezi 27 000 až 37 000
ztráty
mezi 2 000–2 800 padlých,
11 000 raněných
až 27 000 padlých

Šimabarské povstání (japonsky 島原の乱) byla velká rolnická vzpoura, k níž došlo na přelomu let 1637 a 1638 na poloostrově Šimabara na japonském ostrově Kjúšú a na přilehlém souostroví Amakusa. Důvody povstání byly jak sociální, tak náboženské (většina účastníků se hlásila ke katolické víře).

V oblasti původně vládl rod Arima, který podporoval aktivity portugalských misionářů. V roce 1614 Arimy vystřídali Macukurové, kteří začali křesťany perzekvovat a zvýšili daně, aby financovali stavbu svého nového sídla. To vyvolalo nespokojenost vesničanů a róninů, kteří 17. prosince 1637 zabili neoblíbeného výběrčího daní. Do čela povstalců, jejichž počet se odhaduje okolo 30 000, se postavil šestnáctiletý Širó Amakusa, označovaný za božího posla. Obsadili opuštěný hrad Hara, nepodařilo se jim však dobýt další strategická opěrná místa. Šógunát Tokugawa proti povstalcům vyslal armádu čítající 125 000 mužů, které vedl Šigemasu Itakura. Ten byl při obléhání hradu Hara zabit a vystřídal ho Nobucuna Macudaira, rozhodující vliv na potlačení rebelie však měly dodávky zbraní od zástupce Nizozemské východoindické společnosti Nicolaese Couckebackera, který jako protestant chtěl zabránit rostoucímu vlivu katolíků v Japonsku. Po neúspěšném pokusu probít se z obklíčení byla povstalecká pevnost 15. dubna 1638 dobyta a vypálena, zajatí povstalci byli popraveni a Amakusova useknutá hlava byla vystavena v Nagasaki.

Buddhistické sochy bódhisattvů zničené křesťany

Jako reakce na povstání byla v Japonsku zavedena politika izolace, známá pod názvem sakoku: křesťanství bylo zakázáno pod trestem smrti a všichni cizinci s částečnou výjimkou Nizozemců byli vypovězeni ze země. Region Šimabara se v důsledku represí vylidnil a k jeho dosídlení byli povoláni noví osadníci z celého Japonska.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]