Černá ruka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Černá ruka
Znak organizace Černá ruka
Vznik 1911
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Černá ruka (srbsky Црна рука, Crnа ruka), oficiálně později zvaná Sjednocení nebo smrt (Уједињење или смрт, Ujedinjenje ili smrt), byla tajná organizace oficiálně založená v srpnu 1901 srbskými nacionalisty.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Členové skupiny Černá ruka. Nahoře vpravo stojí Dragutin Dimitrijević "Apis"

Organizaci založila skupina armádních důstojníků vedená plukovníkem Dragutinem Dimitrijevićem Apisem v srpnu 1901. Jejich cílem bylo zavraždění srbské královské rodiny. Tento plán provedli ve dnech 28.-29. května 1903 pod názvem Majski prevrat (Květnové povstání), při kterém zavraždili krále Alexandra a jeho manželku českého původu, královnu Dragu a další členy srbské královské rodiny ve starém královském paláciBělehradě.

Národní obrana[editovat | editovat zdroj]

8. října roku 1908 vytvořili členové Černé ruky radikální skupinu Narodna odbrana (Národní obrana) v reakce na rakousko-uherskou anexi Bosny a Hercegoviny[1], když byla srbská společnost znepokojená tím, že srbská vláda není v těchto záležitostech příliš rozhodná.

Černá ruka si kladla za cíl sjednocení všech jižních Slovanů, při kterých měli Srbové sehrát rozhodující roli, neplánovali ale v Srbsku státní převrat.[2]

Sjednocení nebo smrt[editovat | editovat zdroj]

Počátkem května 1911 vznikla skupina Sjednocení nebo smrt, která se později spojila s Černou rukou. Účastnila se atentátu na rakouského následníka trůnu, arcivévodu Františka Ferdinanda d'Este a jeho českou manželku Žofii ChotkovouSarajevu 28. června 1914. Tento incident o několik dní později posloužil jako záminka k vyhlášení první světové války.

Bílá ruka[editovat | editovat zdroj]

Jako reakce na tuto organizaci bylo také založeno sdružení Bílá ruka, které naopak mělo podporovat panovníka a dvůr.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V češtině existuje úsloví "řádit jako Černá ruka".

Příbuzná hesla[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PELIKÁN, Jan, a kol. Dějiny Srbska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-671-0. S. 256. Dále jen Dějiny Srbska. 
  2. Dějiny Srbska, s. 256–257