Čejka jávská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxČejka jávská
alternativní popis obrázku chybí
Čejka jávská
(ilustrace z roku 1838)
Stupeň ohrožení podle IUCN
kriticky ohrožený
kriticky ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleďkulíkovití (Charadriidae)
Rodčejka (Vanellus)
Binomické jméno
Vanellus macropterus
(Wagler, 1827)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čejka jávská (Vanellus macropterus) je kulíkovitý bahňák, který je endemický indonéskému ostrovu Jáva. Jedná se o kriticky ohrožený druh, který byl naposledy spatřen v roce 1939 a je s největší pravděpodobností vyhynulý.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Ilustrace detailu hlavy z Nizozemského centra pro biologickou rozmanitost Naturalis v Leidenu

Druh popsal německý přírodovědec Johann Georg Wagler v roce 1827. Čejka jávská se řadí do rodu Vanellus v rámci čeledi kulíkovití (Charadriidae) a řádu dlouhokřídlí.[2] Jedná se o monotypický taxon, tzn. netvoří žádné poddruhy.[2] Druhové jméno macropterus pochází z řečtiny a znamená „dlouhokřídlý“ (makros = „dlouhý“, pteron = „křídlo“).[3] Příbuzenské vztahy k ostatním kulíkovitým zůstávají nejasné; americký ornitolog Paul A. Johnsgard spekuloval, že nejbližším příbuzným čejky jávské může být čejka australská (Vanellus miles).[4]

Rozšíření a populace[editovat | editovat zdroj]

3D zobrazení čejky jávské (Nizozemské centrum pro biologickou rozmanitost Naturalis v Leidenu)

Tento nápadný druh čejky je endemický indonéskému ostrovu Jáva. Čejka jávská byla naposledy zaznamenána v roce 1939. Mezinárodní svaz ochrany přírody čejku jávskou vedl mezi lety 1994–1999 jako vyhynulý druh. V roce 2000 však svaz přehodnotil status druhu na kriticky ohrožený poté, kdy bylo údajné pozorování druhu nahlášeno místními obyvateli. Terénní výzkumy z let 2001–2012 však tato hlášení nepotvrdily. Nález druhu v místech svého původního výskytu je nepravděpodobný, nicméně je možné, že se čejka jávská stále nalézá v některých méně prozkoumaných koutech Indonésie jako jsou mokřadní oblasti ostrova Belitung. Vymizení druhu je přičítáno na vrub zániku přirozených stanovišť, které byly zabrány lidmi pro zemědělství a akvakulturu. K vymizení druhu mohl přispět i lov místními obyvateli.[5]

Původní habitat druhu tvoří močály stepního typu v oblasti říčních delt na západě a východě Jávy, dále mokré pastviny a různá další otevřená nezalesněná mokřadní stanoviště včetně polí. Je možné, že se druh vyskytoval i v dalších oblastech jako jsou ostrovy Sumatra či Timor, to nicméně nebylo potvrzeno. Původně byl druh popisován jako místně běžný a nejčastěji byl k vidění v řídce roztroušených párech, což naznačuje, že čejky jávské nikdy nebyly hojným druhem.[5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Čejka jávská dosahuje délky 27–29 cm, křídlo je dlouhé 24–25 cm, zobák 3,6–4,3 cm, běhák kolem 8,7 cm. Korunka a zadní část krku jsou leskle modročerné, zbytek hlavy a krku modrohnědé. Hruď je šedohnědá, břicho načernalé. Stehna a podocasní krovky jsou bílé. Svrchní část křídel je při těle šedohnědá. Většina letek je šedohnědých, avšak vnitřní loketní letky mají zespodu šedobílé vnitřní okraje. Ocas je u kořene bílý, následovaný širokým příčným černým pruhem a zakončený úzkou bílou linkou, která je přítomna na pěti párek vnějších ocasních krovek; prostřední pár ocasních krovek má tuto linku žlutohnědou. Zobák je černý, u kořene je na menších částech tělově zbarvený. Dominantu hlavy tvoří krémové laloky, které míří z uzdiček směrem nahoru i dolů. Duhovky jsou hnědé, dlouhé nohy zelenavě až oranžově žluté. Ze zápěstního kloubu vyrůstá dozadu dlouhý černý osten, který je zahnutý směrem dolů.[6]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

O biologii druhu není v podstatě nic známo. Jednalo se patrně o stálý druh, nicméně místní migrace mezi Timorem a Sumatrou není vyloučena.[6] Čejky jávské hnízdí při nejmenším od května do června, živí se sladkovodními bezobratlými a semeny rostlin.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. a b Buttonquail, thick-knees, sheathbills, plovers, oystercatchers, stilts, painted-snipes, jacanas, Plains-wanderer, seedsnipes [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-11-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 236. 
  4. JOHNSGARD, Paul A. The plovers, sandpipers, and snipes of the world. Lincoln: University of Nebraska Press, 1981. Dostupné online. ISBN 9780803225534. S. 121–122. (anglicky) 
  5. a b c Vanellus macropterus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2019: e.T22693962A156373575, 2019 [cit. 2021-11-09]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2019-3.RLTS.T22693962A156373575.en. (anglicky) 
  6. a b HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. S. 275. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. (anglicky) 
  • JOHNSGARD, Paul A. The plovers, sandpipers, and snipes of the world. Lincoln: University of Nebraska Press, 1981. Dostupné online. ISBN 9780803225534. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]