Číčov (Spálené Poříčí)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Číčov
Pohled na obec
Pohled na obec
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 182 (2011)
Domů 97 (2009)
Lokalita
PSČ 335 62
Obec Spálené Poříčí
Okres Plzeň-jih
Historická země Čechy
Katastrální území Číčov (3,99 km²)
Zeměpisné souřadnice
Číčov
Číčov
Další údaje
Kód části obce 23515
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Číčov (německy Tschitschow[1]) je vesnice, část města Spálené Poříčí v okrese Plzeň-jih. Nachází se asi 6 km na východ od Spáleného Poříčí. Je zde evidováno 97 adres.[2] V roce 2011 zde trvale žilo 182 obyvatel.[3]

Číčov je také název katastrálního území o rozloze 3,99 km².[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

V dobách předešlých kolísal název mezi termíny Čéčov nebo Číčovo. Název vychází ze staročeského Čiečov, což znamená Číčův dvůr. První zmínka o Číčově pochází z roku 1352. Jde o zmínku v registrech papežských desátků, která připomíná zdejší kostel svatých Filipa a Jakuba. Samostatně je ves zmiňována roku 1360. Původně se jednalo o šestilánovou vesnici, která ve 14. století patřila zemanům Číčovcům z ČÍčova, kteří zde zřejmě postavili tvrz. Ve 30. letech 15. století byl Číčov spojen s Těnovicemi a zdejší tvrz zanikla. Během husitských válek byla patrně rozschvácena i místní fara a obyvatelé byli přiřazeni k faře v Těnovicích. V roce 1655 žil v Číčově sedlák, devět chalupníků, a pět zahradníků. V roce 1677 ves poničil rozsáhlý požár. Společně s Těnovicemi byl Číčov připojen roku 1721 k panství Spálené Poříčí. Nelehké životní podmínky dohnaly v letech 1880–1930 více než třetinu místních obyvatel k emigraci do Ameriky. Obecní úřad zde byl zřízen roku 1850, v letech 1945–1979 byl nahrazen místním národním výborem. Poté se stal Číčov místní částí Spáleného Poříčí. Tento stav setrval i po roce 1990.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

  • Alois Janoušek (1888–1945) zde působil jako pedagog. Zapojil se do odbojové činnosti, byl zatčen a zahynul v Buchenwaldu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Amtliches deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren: herausgegeben vom Reichsprotektor in Böhmen und Mähren. Prag: Selbsverlag des Reichsprotektors in Böhmen und Mähren, 1940. s. 244. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/nkp/uuid/uuid:4d9cc2f0-2433-11e6-8145-5ef3fc9bb22f
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  3. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 246. 
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HRACHOVÁ, Mařík: Blovicko a Spálenopořičsko na starých pohlednicích a fotografiích, Vydavatelství Baron, 2013, s. 48–53

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]