Úmluva o biologické rozmanitosti

Úmluva o biologické rozmanitosti je jedna z nejvýznamnějších mezinárodních úmluv v oblasti životního prostředí. Byla poprvé vystavena k podpisu na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji 5. června 1992 v brazilském Rio de Janeiru a v platnost vstoupila již 29. prosince 1993.

Úmluva si klade tři základní cíle:

ochranu biologické rozmanitosti, která je chápána jako rozmanitost všech živých organismů a systémů, jichž jsou tyto organismy součástí,
udržitelné využívání jejích složek,
spravedlivé a rovnocenné rozdělování přínosů plynoucích z genetických zdrojů.

Jinými slovy, posláním úmluvy je rozvoj národních strategií ochrany a udržitelného využití biologické rozmanitosti. Bývá často označována jako klíčový dokument udržitelného rozvoje.

V roce 2010 proběhl Mezinárodní rok biodiverzity. Úlohu kontaktního místa konvence hraje její sekretariát. V říjnu 2010 proběhla v japonské Naogoji 10. konference stran Konvence, na které byl přijat tzv. Nagojský protokol.^[1]

Úmluva a Česká republika[editovat | editovat zdroj]

Vláda České republiky schválila Úmluvu svým usnesením ze dne 2. června 1993 č. 293. Jménem České republiky byla Úmluva podepsána v New Yorku dne 4. června 1993. Listina o schválení Úmluvy o biologické rozmanitosti Českou republikou byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Úmluvy, dne 3. prosince 1993. Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 36 odst. 1 dne 29. prosince 1993. Pro Českou republiku vstoupila Úmluva v platnost v souladu se zněním odstavce 3 téhož článku dne 3. března 1994. Úmluva vyhlášena ve Sbírce zákonů pod č. 134/1999 Sb.