Údlické doubí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šablona:Infobox - chráněné území v Česku

Údlické doubí je přírodní památka ev. č. 5761[1] asi 1,5 km severně od obce Údliceokrese Chomutov. Oblast spravuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Chráněné území má přibližně elipsovitý tvar o rozměrech asi 850 m (směr západ–východ) krát 650 m (sever–jih) a rozlohu asi 43,8 ha. Hranice jsou přibližně určeny hranicí lesa.

Hlavním důvodem vyhlášení chráněného území je výskyt ohroženého živočišného druhu roháče obecného (Lucanus cervus) a podpora jeho populace. Kromě roháče se zde vyskytují další zástupci hmyzu jako kousavec páskovaný nebo krajník hnědý a rostlin (lilie zlatohlávek, prvosenka jarní, locika dubová, černýš hřebenitý nebo jetel alpínský).[2]

Severozápadní okraj lesa

Geologicky leží území v Českém masivu. Podloží zde tvoří neogénní sedimenty složené z písků, štěrků, jílů a uhelných slojí původem ze středního až spodního miocénu.[3] S nadmořskou výškou 367 m n. m. je Údlické doubí význačným bodem geomorfologického okrsku Jirkovské pánve. V geomorfologickém členění vyšších úrovní spadá do Krušnohorské subprovincie, konkrétně do Podkrušnohorské oblasti, celek Mostecká pánev a podcelek Chomutovsko­‑teplická pánev. Pro ni jsou charakteristická široce rozevřená údolí s mírnými svahy a reliéf náplavových kuželů a údolních niv. Samotné návrší je plochá nesouměrná kupa na miocénních sedimentech s plochým vrcholem a příkřejšími svahy na západě a na jihu.[4] Z půd převažují pelozemě na západním a východním okraji doplněné smonicemi.[3]

Údlické doubí je přístupné po silnici III/25124 z Údlic do Otvic, která vede po jeho východní straně. Z ní odbočuje lesní cesta ke středu území, kde stojí objekt vodárny. Další lesní cesta vede podél severního okraje lesa. Na jižním okraji se nachází zahrádkářská kolonie.

Odkazy

Související články

Reference

  1. PP Údlické doubí [online]. AOPK ČR [cit. 2014-06-08]. Dostupné online. 
  2. Plán péče o přírodní památku Údlické doubí na období 2011–2019 [online]. Krajský úřad Ústeckého kraje [cit. 2014-06-08]. Dostupné online. 
  3. a b CENIA. Geologická a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2014-12-26]. Dostupné online. 
  4. DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR – Hory a nížiny. Praha: Academia, 1987. 250–251, 584 s. S. 524.