Koncertní fotografie: Porovnání verzí
→Fotografové: William P. Gottlieb |
|||
| Řádek 27: | Řádek 27: | ||
== Fotografové == |
== Fotografové == |
||
* [[William P. Gottlieb]] ([[1917]]-[[2006]]) byl [[USA|americký]] [[fotograf]] a novinový sloupkař, nejvíce známý svými klasickými [[portrétní fotografie|portrétními fotografiemi]] předních umělců "zlatého věku" amerického [[jazz]]u v letech 1930 až 1940. Gottliebovy fotografie patří mezi nejznámější a nejreprodukovanější obrázky z této éry jazzu.<ref name=nytobit>{{cite news |author=[[Douglas Martin (writer)]] |coauthors= |title=William Gottlieb, 89, Jazz Photographer |url=http://query.nytimes.com/gst/fullpage.html?res=9C0DEEDC123FF936A15757C0A9609C8B63&sec=&spon=&pagewanted=all |quote=William P. Gottlieb, who with a boxy, old-fashioned press camera indelibly defined what jazz looked like in a brief, magical time when both early legends like Armstrong and Ellington and the emerging beboppers ruled the bandstands and radio waves, died on Sunday at his home in Great Neck, N.Y. He was 89. The cause was a stroke, his wife, Delia, said. |work=[[New York Times]] |date=April 25, 2006 |accessdate=2010-10-08 }}</ref> V průběhu své kariéry pořídil Gottlieb portréty stovky předních jazzových hudebníků a osobností, zpravidla v době, kdy hráli a zpívali ve známých jazzových klubech New Yorku. Mezi nejznámějšími hudebníky, které portrétoval byli například: [[Louis Armstrong]], [[Duke Ellington]], [[Charlie Parker]], [[Billie Holiday]], [[Dizzy Gillespie]], [[Earl Hines]], [[Thelonious Monk]], [[Stan Kenton]], [[Ray McKinley]], [[Benny Goodman]], [[Coleman Hawkins]], [[Louis Jordan]], [[Ella Fitzgerald]] nebo [[Benny Carter]].<ref name=nytobit/><ref>[http://teachinghistory.org/history-content/website-reviews/14828 Teachinghistory.org]</ref> |
|||
* [[William P. Gottlieb]] |
|||
=== České země === |
=== České země === |
||
Verze z 22. 8. 2011, 22:25
(EXIF: 160mm, 1/100s, f/5, ISO 400)
Koncertní fotografie nebo hudební fotografie je samostatný žánr reportážní a výtvarné fotografie. Jejím motivem jsou hudební koncerty, hudebníci, zpěváci, kapely, koncertní diváci nebo scenérie. Existuje celá řada druhů koncertní fotografie: festivaly, podle místa konání - přírodní koncerty, sály, music club, music bar nebo výtvarné portréty.
Koncertní fotografie se využívá k dokumentování a inzerci v tisku. Patří k ní zachycení uměleckého výrazu, provedení, pojetí tématu a také scénografie. Snímky scén a umělců jsou využívány ve vitrínách, na koncertních programech, plakátech a v reklamě. Nejrozsáhlejší užití tohoto žánru je v médiích, hlavně pro ilustraci, recenze a hodnocení koncertu.
Fotografování na koncertech v různých místech klade na fotografa a jeho vybavení zvláštní nároky. Každé místo vyžaduje úpravu zařízení a technologií. Kromě neustále se měnících světelných podmínek, někdy nedostatečného osvětlení, rychlých akčních scén a velmi hlučných pracovních podmínek, se musí fotograf vypořádat s časovým tlakem, jelikož zpravidla u větších koncertů umožňuje fotografovat maximální během prvních tří skladeb.
Účel
Cílová skupina klientů jsou zpravidla organizátoři, vedení skupiny nebo hudebníci samotní. Více méně vznikají výtvarné fotografie, umělci sami často mají umělecky laděné postavy a oblečení.
Technika
S příchodem digitálních technologií se začaly používat většinou digitální zrcadlovky, a vysoce světelné objektivy s proměnnou ohniskovou vzdáleností, aby fotograf mohl v závislosti na ději reagovat na různé situace jevišti. Mnoho fotografů používá formát RAW, aby mohli v grafickém editoru dodatečně upravovat barevnou teplotu. Digitální fotografie také umožňuje rychlé a včasné zveřejnění fotografií v médiích.
Vzhledem k časové tísni na základě smluv fotografové nyní pracují pouze s digitálními fotoaparáty. Teprve pak je možné - stejně jako v mnoha jiných oblastech fotožurnalistiky poskytnout zákazníkům rychlé výsledky. Pro dosažení kvalitních výsledků pro tisk, je třeba pořizovat snímky ve vysokém rozlišení ať už digitálními nebo klasickými fotoaparáty. Vysokou kvalitu vyžadují zejména lesklé časopisy a velkoplošný tisk. Digitální fotoaparáty nabízejí zvýšit citlivost, v případě klasického filmu stejného efektu může být dosaženo pouze s extrémní ztrátou kvality (zrno, šum).
Vzhledem k měnícímu se a často nevyhovujícímu osvětlení, zejména v hudebních klubech a hudebních barech je dobré dbát na vysokou kvalitu optiky. Jsou nezbytné objektivy s vysokou světelností. Stabilizátory obrazu nabízené některými výrobci umožňují pořídit ostřejší obrazy při fotografování z ruky s použitím delšího expozičního času (přidává dva až tři stupně EV). Protože se většina hudebníků na jevišti pohybuje, jsou výhody stabilizátoru ke snížení pohybové neostrosti obvykle mnohem nižší, než se doufá.
Délka ohniskové vzdálenosti závisí na typu události. Pro větší koncerty a festivaly se preferují teleobjektivy, pokud není fotografovi dovoleno vstoupit na jeviště. Na koncertech v menším měřítku (například v hudebních klubech a hudebních barech), se může použít normální nebo širokoúhlý objektiv. U kratší ohniskové vzdálenosti platí samozřejmě snížení riziko pohybové neostrosti s poklesem hladiny osvětlení. Ze zkušeností fotografů používající kinofilmový formát vyplývá, že aby se zabránilo rozmazání obrazu při fotografování z ruky musí být jmenovatel rychlosti závěrky v sekundách odpovídat nejméně ohniskové vzdálenosti objektivu v milimetrech. Například při fotografování „z ruky“ objektivem 50 mm by měl být čas závěrky kratší než 1/50 sekundy. Objektiv typu rybí oko s ohniskovou vzdáleností 8 mm umožňuje fotografovat bez obav ostré snímky s časem 1/10 sekundy.
Při koncertech vážné hudby je zvuk závěrky fotoaparátu často vnímán jako příliš hlasitý a mohl by rušit jak diváky, tak umělce. Preferovují se tak fotoaparáty bez zrcátka. Kromě toho se někdy používají zvukotěsná pouzdra. Je-li to možné, fotografuje se během zkoušek.
Blesky a stativy fotografům práci během koncertu ztěžují. Blesky jsou ve většině případů zakázány, navíc by také zničily světelnou atmosféru na pódiu. Stativy (nebo monopody) jsou obvykle překážkou na obtíž, organizátoři velkých koncertů je obvykle netolerují jako potenciálně nebezpečné. Je proto potřeba pracovat s vysokou světelnou citlivostí.
Fotografové
- William P. Gottlieb (1917-2006) byl americký fotograf a novinový sloupkař, nejvíce známý svými klasickými portrétními fotografiemi předních umělců "zlatého věku" amerického jazzu v letech 1930 až 1940. Gottliebovy fotografie patří mezi nejznámější a nejreprodukovanější obrázky z této éry jazzu.[1] V průběhu své kariéry pořídil Gottlieb portréty stovky předních jazzových hudebníků a osobností, zpravidla v době, kdy hráli a zpívali ve známých jazzových klubech New Yorku. Mezi nejznámějšími hudebníky, které portrétoval byli například: Louis Armstrong, Duke Ellington, Charlie Parker, Billie Holiday, Dizzy Gillespie, Earl Hines, Thelonious Monk, Stan Kenton, Ray McKinley, Benny Goodman, Coleman Hawkins, Louis Jordan, Ella Fitzgerald nebo Benny Carter.[1][2]
České země
- Ivan Prokop (* 1954)
Galerie
-
Crystal Castles play a CMJ show @ Webster Hall, NYC, 2008, barevné světelné efekty -
Stefan Tomek, Kensington Road (NDR stage, Kieler Woche 2010) -
Fields of the Nephilim, WGT 2008 -
Mark Booga Fowell, skupina Ezio, Lindenbrauerei, Unna, 2007 -
Johnossi, Mini-Rock-Festival 2008, Německo, světelné efekty koncertního osvětlovače -
Lahannya, MarX (Markthalle) Hamburg, Německo, 2009 -
Polská skupina Redlin, kouřové efekty zdůrazní světlo -
Peter Kraus a Lumberjack Bigband, nadhled -
Dave Brubeck Quartet, Congress Hall Frankfurt/Main (1967). Zleva: Joe Morello, Eugene Wright, Dave Brubeck a Paul Desmond, skupinový portrét kapely, černobílá fotografie -
Ashton Nyte, Johannesburg, Jižní Afrika, černobílá fotografie
.jpg)
Odkazy
Reference
- ↑ a b Douglas Martin (writer). William Gottlieb, 89, Jazz Photographer. New York Times. April 25, 2006. Dostupné online [cit. 2010-10-08].
- ↑ Teachinghistory.org
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Koncertní fotografie na Wikimedia Commons