Homofobie

"Bůh nenávidí buzeranty" - protestní akce Westboro Baptist Church

Homofobie je kontroverzní termín označující strach z osob s homosexuální orientaci, odpor nebo nedůvěru k nim nebo jejich diskriminaci. Poprvé jej použil americký režisér a psychoterapeut George Weinberg roku 1967. Ten ji definoval jako iracionální, věcně nijak nezdůvodněný strach z homosexuálních osob a jejich způsobu života, později jako iracionální odmítnutí. Později se ve společenském úzu význam termínu rozšířil a posunul.

Původ pojmu a termínu

Pro použití v dnes převažujícím významu nevznikl výraz standardním skládáním řeckých slovních kořenů, ale spojením slova fobie s vytrženou počáteční částí již vžitého rovněž etymologicky nekorektně utvořeného slova homosexualita – slovo tedy neznamená „strach ze stejného“, jak by zněl jeho doslovný překlad, ale naopak určitou formu strachu z odlišnosti (xenofobie v širším smyslu, heterofobie).

Jiným, původním významem slova homofobie, odpovídajícím korektní slovotvorbě, je strach z lidí. . Rovněž protikladný termín, homofilie, má dva významy: jak obecně lásku k lidem (synonymum filantropie), tak homosexuální náklonnost (tzv. homosexualitu) nebo náklonnost k homosexuálům.

Posuny významu a související označení

Výraz byl původně zaveden jako označení specifického chorobného stavu (fobie), avšak postupně se jeho význam rozšířil a posouval, takže dnes se používá v široké škále významů od pouhých sklonů k negativním emocím přes názorové zaměření až pro označení zločinů proti homosexuálně zaměřeným lidem. Z různých důvodů se nejen někteří odpůrci homosexuality, ale i někteří gay aktivisté začali od tohoto pojmu, původně pojatého jakožto označení „choroby“ odklánět.

Výrazem homofobie bývá někdy označováno a zároveň dehonestováno jednání osob, které vyjadřují nepřátelské nebo dehonestující názory vůči homosexuální orientaci, takzvanému homosexuálnímu chování či veřejným projevům nebo vůči takzvané homosexuální propagandě (za niž kromě šíření ideologií homosexuálních hnutí bývá někdy označováno i šíření informací nebo informování o jiných než homofobních postojích).

V podobných souvislostech byly použity též termíny homosexofobie, homosexismus, homonegativismus, antigay předsudky a heteronormativita. C. M. Herek užil pojem heterosexismus. Pro označení názorů odmítajících homosexualitu byly použity též pojmy heterocentrismus, heterosexismus, nebo prostý „sexuální předsudek“.

Teorie homofobie

Příčiny

Studie amerických vědců zveřejněná v časopise Journal of Abnormal Psychology zkoumala hypotézu, že u části mužských homofobů se projevuje vlastní potlačená homosexualita, s níž nejsou vyrovnáni. Té sice některé případy odpovídají, obecné osobnostní rysy spojené s homofobií však nebyly prokázány.

Ve skutečnosti může být i například projevem obecných názorových sklonů spočívajících v příslušné kultuře nebo subkultuře, zejména patriarchální, v odporu k odlišnostem různého typu, nebo vycházejících z konzervatismu nebo fundamentalismu, z obavy z destabilizace nebo demoralizace společnosti, případně projevem obecné nevyrovnanosti se sexualitou bez ohledu na vlastní orientaci, nejistoty v hodnotě vlastního rodinného života a obavy o jeho zpochybnění, ale ani tyto korelace nejsou spolehlivé. Soubor předsudků a agresivních vzorců tohoto typu se objevuje v různé míře téměř v každé společnosti, podobně jako etnické a národnostní averze.

Podle dotazové studie z východního i západního Německa roku 1993 byla třetina obyvatelstva silně nepřátelská vůči homosexuálům a třetina ambivalentní, avšak rovněž sdílející některé odmítavé předsudky a klišé.

Vztahem homofobie a křesťanství se zabýval například Antonín Komenda .

Typy homofobie

Vnitřní homofobie

Tzv. vnitřní homofobie je strach z možnosti, že osoba sama je či by mohla být homosexuálně orientovaná, nebo snaha tento fakt odmítnout či popřít. Nepřijetí vlastní homosexuality se označuje jako egodystonní homosexualita. Zejména u dospívajících jedinců může vést až k sebevraždám. Někteří terapeuti v takových případech považují za cíl terapie, aby se jedinec zbavil strachu a přijal sebe sama i svou homosexualitu, tedy provedl tzv. coming out. Někteří psychoterapeuti naopak usilují o hledání původu stejnopohlavní sexuální přitažlivosti a nápravu tohoto stavu dosažením tzv. coming out straight (viz. Léčba homosexuality).

Vnější homofobie

Projevuje se převážně v některých ortodoxních náboženských, ideologických a politických hnutích. Může nabývat militantní podoby od verbálních útoků až po násilné akce (neonacisté, Liga polských rodin).

Postoje k homofobii

Patologizující pojetí

Po určitou dobu byl pojem homofobie používán i jako označení nemoci. V USA bylo údajně v sedmdesátých letech 20. století dokonce několik vrahů homosexuálních lidí osvobozeno s odůvodněním, že jednali pod vlivem duševní nemoci homofobie, a nebyli tudíž zodpovědní za své jednání .

Švýcarský psycholog Prof. Udo Rauchfleisch se zařazením mezi chorobné fóbie nesouhlasí, protože homofobové se homosexuálně zaměřeným lidem nevyhýbají, ale naopak je se záměrem agrese vyhledávají, a také proto, že se týká příliš velké části populace.

Kriminalizace homofobie

V některých zemích dochází pod vlivem antidiskriminačního zákona nebo na základě trestního zákona ke kriminalizaci údajné homofobie, tedy výroků šířících odmítavé, nepřátelské nebo dehonestující postoje vůči homosexualitě. Například ve Francii v lednu 2007 dostal člen francouzského parlamentu Christian Vanneste pokutu ve výši 3000 € a povinnost úhrady soudních výloh za výroky „heterosexualita je morálně nadřazená homosexualitě“ a „homosexuální chování ohrožuje přežití lidského druhu“. V České republice obavy z kriminalizace „homofobie“ sdělila neparlamentní okrajová strana Právo a spravedlnost poslancům KDU-ČSL.

Společensko-politické odsudky homofobie

Coretta Scott Kingová, vdova po zavražděném Martinu Lutheru Kingovi, se vyjádřila: „Homofobie je jako rasismus, antisemitismus a další podoby fanatismu, které dehumanizují velké skupiny osob, chtějí je zbavit důstojnosti a osobnosti.“

Výroky proti homosexualitě nebo homosexuálům

Mgr. Libor Halík, Ph. D., duchovní pravoslavné církve, rozdával v listopadu 2004 letáky s následujícím zněním:

„

Vážený pane poslanče, paní poslankyně, viděl jste homosexuála při pohlavním styku? Kdybyste to viděl, udělalo by se Vám špatně. Oni běžně olizují řitní otvor, vysávají fekálie, močí na sebe, používají pouta, bití, mrskání, fackování, kapání horkého vosku na kůži, ruku po zápěstí nebo i více zasunují do konečníku. Někdy zasunují malého živého hlodavce do řiti...

“

Michal Kretschmer, spojený s lefebvristickou skupinou KatolikRevue (od které se římsko-katolická církev distancovala), se domnívá, že aktivní činnost v hnutí za emancipaci homosexuálů je třeba postavit na roveň šíření nacistické nebo komunistické ideologie a přísně trestat. Přitom uvádí, že sám o sobě je požadavek trestu smrti pro zatvrzelé pachatele homosexuálních skutků zcela legitimní.

Jako projev nesnášenlivosti či odporu k homosexualitě bývá, zejména kvůli (ne-)použití slova „prasečiny“, citován proslov poslance za KDU-ČSL Pavla Tollnera 31. března 1999 při obecné rozpravě při prvním čtení návrhu Zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví.

„

Já osobně spatřuji nebezpečí, které by existence takového zákona nepochybně přinesla, především ve zhoršení mravního a právního klimatu společnosti, zdravé a fungující rodině již beztak málo nakloněnému. Rád bych ovšem věděl, jak velká část čtyřprocentní minority, ke které chovám úctu, si tuto normu skutečně přeje, neboť mi připadá, že často nechutná mediální kampaň pro zákon je spíše vedena pro ten humbuk a cirkus sám. Tato kampaň, jíž jsme všichni adresáti – pochopitelně mladí více než staří – vyúsťuje pak v nepřijatelnou apoteózu jednání homosexuálního, bisexuálního a jiných zvráceností. Chtěl jsem říci prasečin, ale rozmluvili mi to. Myslím, že nejen mě taková situace irituje.

“

Externí odkazy

• Spoločná cesta k inštitútu registrovaného partnerstva na Slovensku mj. s. 26
• Homofobie, heterosexismus, diskriminace sexuálních minorit? Olga Pechová
• Internalizovaná homofobie, Milan Blaha, Stredoškolská odborná cinnost 2005/2006
• Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. dubna 2007 o homofobii v Evropě
• Analýza situace lesbické, gay, bisexuální a transgender menšiny v CR - www.vlada.cz
• TERAPIE HOMOSEXUALITY
  • komentář k publikaci - Terapie homosexuality: sbírka praktických rad, kterak se bránit jinakosti