Častolov ze Žitavy
| Častolov ze Žitavy | |
|---|---|
| Nejvyšší lovčí Českého království | |
| Ve funkci: 1226 – 1226 (doložen) | |
| Panovník | Přemysl Otakar I. |
| Předchůdce | Záviš |
| Nástupce | Radoslav z Ceblovic |
| Nejvyšší maršálek Českého království | |
| Ve funkci: 1222 – 1222 (doložen) | |
| Panovník | Přemysl Otakar I. |
| Předchůdce | Jindřich I. z Hradce |
| Nástupce | Diviš |
| Narození | 12. století |
| Rodiče | Smil z Tuháně |
| Děti | Jindřich ml. ze Žitavy Častolov ml. ze Žitavy Chval ze Žitavy |
| Příbuzní | bratr: Jindřich ze Žitavy sestra: Scholastika |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Častolov ze Žitavy[p 1] (před 1200 – asi 1253) byl český šlechtic z rodu Ronovců, příznivec krále Václava I., který se se svým mladším bratrem Jindřichem usadil na Žitavsku.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Po smrti svého otce roku 1216 Smila se poprvé jeho jméno objevuje v písemných pramenech, působil u královského dvora, kde zastával různé dvorské úřady – v roce 1222 byl nejvyšším maršálkem, v roce 1226 pak nejvyšším lovčím.[1] Jeho jméno je uvedeno u listiny z roku 1227, týkající se vsi Kojaty ve středních Čechách.[2]
Když jeho mladší bratr Jindřich získal v roce 1232 místo kastelána na královském hradu Budyšín, usadil se zde i on. V roce 1238 je uveden jako svědek na listině týkající se nedávno založeného kláštera v Marienthalu, kde se objevuje poprvé s predikátem de Sitavia, krátce poté se tak podepisoval i jeho bratr.[3]
Spolu se svým bratrem vybudoval se souhlasem krále Václava I. mezi míšeňskou Pirnou, Žitavou a Českou Lípou rozsáhlou rodovou doménu. Získali pro sebe před rokem 1240 Žitavsko do přímého nedílového vlastnictví. Při povstání mladého kralevice Přemysla v letech 1248–49 proti jeho otci Václavovi I. se spolu se svým bratrem postavil za krále. Zatímco zájmy bratra Jindřicha a jeho rodiny pak patřily východním Čechám (viz Lichtenburkové), Častolov na Žitavsku zůstal.[3]
Častolov byl ženatý a měl několik dětí. Jako první se v majetkových listinách uvádí v roce 1249 syn Jindřich, v roce 1250 mladší syn Častolov mladší a nejmladší Chval je takto uváděn v letech 1253 až 1262. Své syny postupně přivedl ke královskému dvoru. Např. se synem Jindřichem byl uveden jako člen doprovodu krále Václava v roce 1249 Synové z Žitavska po roce 1263 na nátlak krále Přemysla Otakara II. odešli. Mimo třech synů měl i dceru, která se později provdala za otce Albrechta ze Seeberka.[4]
Synové Častolova ze Žitavy jsou v pozdějších záznamech uváděni pod různými jmény. Zmiňovaný syn Jindřich, zakladatel rodu pánů z Dubé, je Hynkem z Dubé, mladší Častolov, zakladatel rodu pánů z Klinštejna, je Čeňkem z Lipé a jen Chval, zakladatel pánů z Lipé, je i nadále uváděn stejně.[5]
Poslední záznam o Častolovi ze Žitavy je z 7. prosince 1253, listina se týkala pobytu královského dvora Přemysla Otakara II. v Jablonném v Podještědí, kam přivedl i svého syny Častolova mladšího.[6] Lze předpokládat, že někdy krátce poté zemřel.[7]
Pozemková držba
[editovat | editovat zdroj]Častolov držel rodové statky spolu se svým bratrem Jindřichem v nedílu. Původní rodová držba byla ves Tuháň, podle níž byl zván jejich otec a dále statky na dolním Poohří a Litoměřicku, kde je doložena držba Lovosic, Libochovic, vsi Vojnice, Klapý, Nučničky a Chodžovice. Možné je i vlastnictví vsí Křesín, Levousy, Velké Žernoseky, Prackovice a Liběšice. Bratři také drželi blíže neznámé statky na Žitavsku a Českomoravské vrchovině.
Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Přídomek ze Žitavy používal spolu s bratrem od roku 1238.
- Názor badatelů historie (Palacký, Sedláček, nově Sovadina, Panáček aj.) se vyvíjí, jména jsou jimi přiřazována do rozrodů odlišně v návaznosti na nově objevované historické listiny.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SOVADINA, Miloslav. Rozrod žitavských Ronovců. Bezděz , vlastivědný sborník Českolipska. 1998, roč. 7, s. 16. ISSN 1211-9172.
- ↑ SOVADINA, Miloslav. Ronovci a Žitava. Bezděz , vlastivědný sborník Českolipska. 1997, roč. 6, s. 10. ISSN 1211-9172.
- ↑ a b Bezděz 1997, str. 10
- ↑ Bezděz 1998, str. 28
- ↑ Bezděz 1998, str. 28
- ↑ Bezděz 1998, str. 17
- ↑ Bezděz 1997, str. 11
- ↑ Bezděz 1998, str. 28
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- URBAN, Jan. Lichtenburkové. Vzestupy a pády jednoho panského rodu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 585 s. ISBN 80-7106-579-X.
