Útok na mlýn (Weis)
| Útok na mlýn | |
|---|---|
| Der Sturm auf die Mühle | |
| Žánr | opera |
| Skladatel | Karel Weis |
| Libretista | Karel Weis |
| Počet dějství | 3 |
| Originální jazyk | němčina |
| Literární předloha | Émile Zola: L'Attaque du moulin |
| Datum vzniku | 1911 |
| Premiéra | 29. března 1912, Praha, Národní divadlo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Útok na mlýn je třetí opera českého skladatele Karla Weise z roku 1911 na vlastní libreto (ve spolupráci s Victorem Jossem a Richardem Batkou) podle známé povídky Émila Zoly Útok na mlýn (L'Attaque du moulin).
Vznik a historie díla
[editovat | editovat zdroj]Zolova protiválečná povídka Útok na mlýn byla značně populární a v napjaté době před 1. světovou válkou se stávala opět aktuální. Obrátil se k ní i Karel Weis, který hledal po řadě operet opět námět pro vážné hudebně-dramatické dílo. Zolův příběh sice již ve své opeře Útok na mlýn úspěšně zpracoval francouzský skladatel Alfred Bruneau (1893), jeho opera však v českých zemích hrána nebyla, a tím vznikl prostor pro Weisovo zpracování.
Karel Weis po roce 1900 komponoval své opery a operety na německé libreta, což vedlo zejména poté, co svého fenomenálně úspěšného Polského žida uvedl roku 1901 poprvé v pražském německém divadle, vedlo k rozkmotření s českou scénou, vytýkající mu nedostatek vlastenectví.[1] I libreto Útoku na mlýn, které zpracoval sám ve spolupráci s Victorem Jossem a Richardem Batkou, napsal nejprve německy (půodně pod titulem 1870) a v němčině byl vydán i klavírní výtah. Příběh má však nepochybné protiněmecké vyznění, a proto nakonec našel uplatnění v pražském Národním divadle, které operu premiérovalo dne 29. března 1912 v překladu Josefa Vymětala.[2][3] Přiměřený úspěch (8 představení) byl začátkem Weisovy rehabilitace v Národním divadle, které dále uvedlo revidované Blížence (1917), Lešetínského kováře (1920) a konečně roku 1926 i Polského žida. Útok na mlýn však reprízován nebyl a s ohledem na námět ani nebyl převzat německými divadly, i když na nich přetrvávala popularita Weisovy předchozí opery. Byl však záhy nastudován v českém divadle v Brně (premiéra 7. září 1912)[4], ještě téhož roku v Lublani a v prosinci 1914 ve vídeňské Volksoper.[5]
Weis v Útoku na mlýn opět využívá veristické, naturalistické postupy (ostatně podobně jako Bruneau). Důraz je kladen na dramatické zvraty v ději a vystižení atmosféry pomocí hutného orchestrálního doprovodu, značnou úlohu mají vojenská hudba, vojenské signály a jiné hudební prostředky vyjadřující vojsko a boj. Příběh je zaplněn vedlejšími postavami a hudebně postaven na ansámblových scénách. Charakteristika postav není nijak výrazně rozvinuta (ostatně Weis ve svém přepracování příběhu oproti Zolovi i Bruneauovi psychologii hrdinů zploštil). Jako v Polském židu a později Lešetínském kováři děj postupuje od idyly (zásnub) ke katastrofě.[6]
Kritický ohlas opery nebyl příznivý. Skladatel a kritik Karel Boleslav Jirák komentoval její na efekt zaměřené hudební zpracování jako „muzikantskou pornografii“ a podle Zdeňka Nejedlého „bylo přímo trapné, co se tu dálo, na jevišti i v orchestru“.[7]
Partituru opery vydalo nakladatelství Bote-Bock v Berlíně.[7] Předehru a část 2. dějství nahrál roku 1954 pražský rozhlas. Zpívají Jaroslava Vymazalová, Beno Blachut, Ladislav Mráz, Pražský rozhlasový orchestr řídí František Dyk.[8]
Osoby a první obsazení
[editovat | editovat zdroj]| osoba | hlasový obor | premiéra (29.3.1912) |
|---|---|---|
| Devrieux | baryton | Otakar Chmel |
| Françoise | soprán | Marja Bogucká |
| Frédéric | tenor | Theodor Schütz |
| Pruský setník | bas | Václav Kliment |
| Učitel | tenor | Mirko (Vladimír) Štork |
| Sládek | bas | Emil Pollert |
| Správce | baryton | František Šír |
| Lesní adjunkt | tenor | Bedřich Bohuslav |
| Seržant | bas | Jan Vildner |
| Záložník | bas | Jiří Huml |
| Svobodník | tenor | Josef Neumann |
| Pěšák | tenor | Valentin Šindler |
| Starý hudebník | bas | Robert Polák |
| Služka | soprán | Vilemína Hájková |
| Sedlák | Josef Karásek | |
| Čeledín | tenor | Hynek Švejda |
| Selka | Eugena Engelbertová | |
| Dirigent: Bohumír Brzobohatý, režisér: Robert Polák | ||
Děj opery
[editovat | editovat zdroj]Děj se odehrává v roce 1870, v době francouzsko-pruské války, ve mlýně stojícím o samotě u alsaských hranic.
1. dějství
[editovat | editovat zdroj]Majitel mlýna z titulu opery a starosta vesnice Devrieux zasnubuje svou dceru Françoise s Frédéricem. Slavnost přeruší pochod útočících německých vojsk. Frédéric vystřelí naslepo několik ran do vojska a stává se tím nepřítelem, mlýn je obklíčen.
2. dějství
[editovat | editovat zdroj]Ve mlýně panuje napjatý klid. Frédéric by měl být postaven na smrt, pruský setník mu však slibuje milost, pokud německé vojsko provede lesem; na rozhodnutí má lhůtu do rána. V noci se k Frédéricovi připlíží jeho snoubenka a přemluví jej k tomu, aby uprchnul. Frédéric na útěku zraní stráž.
3. dějství
[editovat | editovat zdroj]Odplatou za Frédéricův zločin má být popraven mlynář. Frédéric se však vrací. Přípravy k jeho popravě jsou přerušeny příchodem francouzského vojska. Frédéric se přidává k Francouzům, v následující šarvátce však zahyne.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ PETRÁNĚK, Pavel. Karel Weis (1862-1944): Polský žid (Der polnische Jude). Program Státní opery Praha pro sezonu 2000/2001. Praha: Státní opera Praha, 2000. 144 s. S. 23.
- ↑ JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 283.
- ↑ Petráněk, c. d., s. 34.
- ↑ Soupis premiér brněnského českého divadla. www.ndbrno.cz [online]. [cit. 2010-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-09-23.
- ↑ Petráněk, c. d., s. 4-5 a 35.
- ↑ PALA, František. Karel Weis. In: Josef Hutter; Zdeněk Chalabala. České umění dramatické II - Zpěvohra. Praha: Šolc a Šimáček, společnost s r. o., 1941. S. 311, 313.
- ↑ a b Petráněk, c. d., s. 35.
- ↑ Archivní a programové fondy Českého rozhlasu [online]. Český rozhlas [cit. 2011-02-11]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PALA, František. Karel Weis. In: HUTTER, Josef; CHALABALA, Zdeněk. České umění dramatické II - Zpěvohra. Praha: Šolc a Šimáček, společnost s r. o., 1941. S. 309–314.
- JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 283.
- PETRÁNĚK, Pavel. Karel Weis (1862-1944): Polský žid (Der polnische Jude). Program Státní opery Praha pro sezonu 2000/2001. Praha: Státní opera Praha, 2000. 144 s.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Útok na mlýn v databázi Archivu Národního divadla