Zdenka Landová

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zdenka Landová
Narození15. července 1929
Praha-Braník
Úmrtí20. května 2018 (ve věku 88 let)
Praha
Povolánímalířka
Národnostčeská
Tématavýtvarné umění, grafika, ilustrace a regionální dějiny
RodičeAntonín Landa, Zdenka Landová-Mašková
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdenka Landová (15. července 1929 Praha-Braník – 20. května 2018 Praha) byla česká malířka, grafička, ilustrátorka, učitelka a regionální historička.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako jediné dítě v rodině akademického malíře Antonína Landy z Prahy-Starého Města a Zdenky Landové-Maškové z Prahy-Smíchova. Pobývala také často u babičky v obchodě v domě U Zlaté Váhy na Havelském trhu.

Od dětství trpěla těžkou oční vadou. Za války onemocněla a dlouhodobě se léčila na tuberkulózu. Studovala na Státní grafické škole (1943–1947). Poté rozvíjela svůj talent na Umělecko-průmyslové škole v Praze, v ateliéru Antonína Strnadela[1] a Jaroslava Vodrážky.

Tvořila malby, grafiky, kresby, plastiky, ilustrace a keramiku. Samostatně vystavovala v letech 1960 a 1983 v Praze. Vytvořila soubor vitráží pro muzeum skla v Sázavě.[2] Zúčastnila se společných výstav učitelů v Kroměříži v letech 1980 a 1981. Své práce vystavila i na přehlídkách československého výtvarného umění, například v Bratislavě roku 1975. Roku 1985 vystavovala v expozici Vyznání životu a míru v Praze.[3]

Patřila do okruhu studentů kolem jezuity Adolfa Kajpra v kostele u sv. Ignace[4]. Své vzpomínky na tuto osobnost později ztvárnila v souboru kvašů.[2]

Celý život učila v Lidové škole umění v Praze 6 (Dejvice, Břevnov, Petřiny a Tichá Šárka) a vychovala stovky žáků.[zdroj?]

Kromě kresby a malby se věnovala také regionální próze o rodném Braníku. Vytvořila řadu rukopisných kronik s tematikou rodinné historie a druhé světové války.[zdroj?]

V Praze 4 Braník bydlela v Maškově vile na adrese Branická 94.[zdroj?] Zemřela po dlouhé nemoci a byla pohřbena do rodinné hrobky na Olšanech.[zdroj?][5]

Braničtí občané po ní pojmenovali park Zdenky Landové[6].

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Obrazy[editovat | editovat zdroj]

  • Cyklus Moje děti (1985)[3]
  • Galerie Otců zakladatelů geografie (2005)[7]
  • Svatý Ignác a jeho společnost[2]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • Hrdinové – Příběhy odvahy a zrady v obrazech Zdenky Landové, Památník Lidice (2013[8], 2022)
  • Operace ANTHROPOID, Památník Ležáky[9]

Katalogy[editovat | editovat zdroj]

  • Studie a ilustrace Zdenky Landové: ve výstavní síni Staroměstské radnice v Praze od 5. VIII. do 4. IX. 1960.

Ilustrace[editovat | editovat zdroj]

  • Landová, Zdenka. Zdenka Landová: ilustrace, plastiky a studie k dějinám hornictví: Muzeum těžby a zpracování zlata v Jílovém u Prahy. Jílové u Prahy: Muzeum těžby a zpracování zlata, 1967. [4] s.
  • Obálka ke knize Durych, Jaroslav. Ouřk. Rosice u Brna: Gloria, 2001.[10]

Próza[editovat | editovat zdroj]

Napsala dvě knihy vzpomínek, legend, osobních vzpomínek a vyprávění o historii a postavičkách rodného Braníka. Zvláště působivé jsou vzpomínky na události spojené s koncem druhé světové války. Knihy doprovodila živými, vážnými, ale i humornými ilustracemi.[zdroj?]

Korespondence[editovat | editovat zdroj]

Napsala mimo jiné dopisy Arno Pařízkovi se vzpomínkami na malíře Roberta Gutmanna.[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Landová, Zdenka. Braník, náš domov. Praha: Městská část Praha 4, 2003-2005. 2 sv. ISBN 8023919474.
  • Landová, Zdenka. Braník, náš domov. II. Vyd. 1. Praha: Městská část Praha 4, 2005. 295 s. ISBN 8023945823.
  • Landová, Zdenka a Pařík, Arno. To jsme si štrejchli: dva dopisy Zdenky Landové Arno Paříkovi. Roš Chodeš, 2020, 82(6), s. 14–15. ISSN 1210-7468. Dostupné také z: https://www.fzo.cz/wp-content/uploads/ros-chodes-2020-06.pdf

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2023-01-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c NOVOTNÁ, Eva. Svatý Ignác a jeho společnost. Jezuité. 2002-05-01, roč. 11, čís. 5, s. 24. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2023-01-02]. Dostupné online. 
  4. ↑ NÁŠ BRANÍK. Paní Landová [online]. Praha: [cit. 2023-07-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ SPRÁVA PRAŽSKÝCH HŘBITOVŮ. Vyhledávání hrobů dle zesnulých [online]. Praha: Správa prsžských hřbitovů [cit. 2023-07-20]. Dostupné online. 
  6. ↑ NÁŠ BRANÍK. Park Zdenky Landové [online]. Praha: Náš Braník [cit. 2023-07-20]. Dostupné online. 
  7. ↑ Galerie otců zakladatelů geografie — Přírodovědecká fakulta UK. www.natur.cuni.cz [online]. [cit. 2023-01-02]. Dostupné online. 
  8. ↑ WWW.WEBTODATE.CZ, WebContentManagementSystem: Macron Software | WebToDate. Lidice nabízejí nevšední pohled na hrdiny Protektorátu. mocr.army.cz [online]. [cit. 2023-01-02]. Dostupné online. 
  9. ↑ Hrdinové. www.lezaky-memorial.cz [online]. [cit. 2023-01-02]. Dostupné online. 
  10. ↑ DURYCH, Václav. Ouřk. Vyd. 1. vyd. Rosice u Brna: Gloria 135 s. s. Dostupné online. ISBN 80-86200-56-6, ISBN 978-80-86200-56-9. OCLC 51185183 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Nerad, Josef Lev. Studie a ilustrace Zdenky Landové: ve výstavní síni Staroměstské radnice v Praze od 5. VIII. do 4. IX. 1960. [Praha]: [s. n], [1960]. [13] s.
  • Malá, Alena. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950-2001. VII., L-Mal. Vyd. 1. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2001. 343 s. Prameny a dokumenty. .
  • Toman, Prokop, ed. Nový slovník československých výtvarných umělců. 7. sešit, L-Mar. 4. nezm. vyd. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1993. 94 s. .
  • Vyznání životu a míru: přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou: Praha květen-srpen 1985, Bratislava září-říjen 1985. [Praha]: Svaz českých výtvarných umělců, 1985. 287 stran.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zdenka_Landová&oldid=22991443“