Wikipedista:Veezzo/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Veezzors (vízrs), jedn. čís. veezzor (viziorealizátoři neboli „snící realisté“, je komunita vizionářských osobností, které své vize staví na základě historických skutečností s vědomím, že historické koncepty se dají použít jako analogie  k současným a budoucím společenským jevům. Podstatou tohoto smýšlení jsou fakta, která dokazují, že funkční principy jsou funkční v jakékoliv době a v jakémkoliv evolučním vývojovém stupni.

Jedná se o komunitu, kterou propojuje schopnost vnímat souvislosti odděleně do té doby, než se mohou spojit. Od vizionářů je proto odděluje realita, kterou veezzors vnímají jako podstatnou. Zatímco vizionář vidí budoucnost nezávisle na stádiu evolučního vývoje, tedy nechápe skutečné možnosti, které je v dané době možné realizovat, veezzor si přesně uvědomuje, zdali je v konkrétní době jeho vize realizovatelná, zdali existují nástroje,  technologie a skutečné potřeby pro její naplnění.

Filozofie[editovat | editovat zdroj]

Filozofie vychází z pochopení, že po období, ve kterém se společnost momentálně nachází, přichází období navazující. Tento cyklus navazujících období je historicky znám a proto je možné, navazující období definovat a pochopit potřeby z něj vycházející. Filozofií Veezzors je identifikovat toto období a zasadit do něj funkční principy, ve formě vize.

Principy[editovat | editovat zdroj]

Principy vychází ze znalosti demografie, demografických spojitostí, svázaných s konkrétními zvyklostmi dané generace, navázané na průměrnou dobu existence největších lidských civilizací, která je kolem dvou set let. Během těchto dvou století národy vždy procházejí následujícími obdobími:

Od nesvobody k víře. Od víry k odvaze. Od odvahy ke svobodě. Od svobody k blahobytu. Od blahobytu k uspokojení. Od uspokojení k apatii. Od apatie k závislosti. Od závislosti k nesvobodě.[1]

Demokracie vždy existuje jen do doby, než voliči zjistí, že mohou sami sobě „navolit“ velkorysé dary z veřejných prostředků. Od toho okamžiku většina vždy volí ty kandidáty, kteří jim slíbí co největší podíl na veřejných financích, což má za následek, že každá demokracie nakonec zajde na ekonomické zhroucení, po němž vždy následuje diktatura.

Principy Veezzors v praxi a vize z nich vycházející tedy fungují poté, co pochopíme a vzájemně propojíme následující proměnné:

  1. demografii
  2. zvyklosti
  3. období
  4. znalosti
  5. možnosti
  6. potřeby

Metodika[editovat | editovat zdroj]

Metodika vychází z poznatků, na základě kterých vznikla moderní věda. Jedním z nich je Dunningův – Krugerův efekt. Čím méně nějaké oblasti rozumíme, tím větší tendenci máme přeceňovat naše vědomosti a schopnosti v dané oblasti. Tento známý fenomén popsali psychologové David Dunning a Justing Kruger v roce 1999.[2]

Například člověk, který vystudoval kartografii, bude v otázkách svého oboru schopný odpovídat na otázky s velkou přesností. Člověk, který kartografii nestudoval, bude ale odpovídat s vyšší jistotou. Přesvědčení nevzdělaného je skvělý spouštěcí impulz. Pro moderní vědu, která bádá, je vhodným objektem šetření. Avšak v reálném životě může způsobit mnoho komplikací. Pokud se lékař rozhodne pro řez, zřejmě vše dopadne dobře. Pokud se pro řez rozhodne člověk bez odpovídajícího vzdělání, zřejmě dojde k neštěstí.

Metodika Veezzors vychází z vědomí, že změny ve společnosti spouštějí lidé s větším přesvědčením, avšak realizují je lidé s odpovídajícím vzděláním a zkušenostmi.

Etický kodex 3E[editovat | editovat zdroj]

Etický kodex Veezzors chápou z pozice, že vlády, společnosti, firmy či spolky jsou především lidé. Veezzors jsou lidé, kteří se snaží své vize naplňovat neinvazivně, sdíleně a s maximální podporou spolupráce, decentralizovaně.

Cíleně se věnují oblastem, které přestávají fungovat a svou vizi staví na základech nových poznatků, které tuto funkci posunují dále, aby funkční být mohla i v následujícím období.

Základním parametrem smýšlení lidí označujících se za Veezzors je lidskost a vědomí, že všichni lidé na této planetě mají zodpovědnost za své děti, svou rodinu a jsou si rovni. Každý člověk na této planetě vykonává roli, kterou vykonávat má. Brát mu ji jen proto, že ji nahradí jiný člověk z důvodu chtivosti, dává malý smysl.

Veezzors činí ve svých vizích kroky k tomu, aby svojí činnosti obnovovala funkci nefunkčního a vracela stav věcí do funkčního stavu. Hodnota etického kodexu Veezzors je v implementování těchto principů do komplexní vize: vše co činíme, činíme v souladu s lidmi, kteří do procesu realizace vize patří a kteří mají 3E: jsou v dané oblasti edukovaní, erudování a etablovaní.[3]

Slogan[editovat | editovat zdroj]

We are Veezzors

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Fungování principů Veezzors v praxi, lze jednoduše ověřit na známých případech. Jsou to jedinci, společnosti, řešení či aplikace, které využívají zdroje, propojují je a vytváří z nich nové, funkční, vhodnější či využívanější koncepty pro současný svět:

SEMCO – využívá decentralizační prostředky, UBER – využívá dopravní prostředky, FACEBOOK – využívá komunikační prostředky, KIWI – využívá technologické prostředky, GOOGLE – využívá informační prostředky, AMAZON – využívá logistické prostředky, VEEZZO – využívá finanční prostředky

Kdy vznikly Veezzors?[editovat | editovat zdroj]

První Veezzors, vznikly na začátku 80-tých let minulého století. Mezi hlavní propagátory komunitního myšlení Veezzors, lze považovat Ricardo Semlera, který v osmdesátých letech minulého století převzal direktivně řízenou továrnu svého otce, Semco, v brazilském Sao Paulo.[4]

Z direktivně řízené firmy vytvořil jednu z nejsvobodnějších společností dneška. Zaměstnanci si zde sami rozhodují o věcech, na které má většina organizací dneška stoh směrnic nebo jiných předpisů, zavedl decentralizaci rozhodování.

Zachoval na pracovištích lidi, kteří své práci rozumí, mají odpovídající vzdělání a zkušenosti. Rozdělil jim role tak, že jsou spokojenější, souvislostem v práci lépe rozumí a společnost proto lépe funguje.

Decentralizoval zodpovědnost na malé celky, z lidí vytvořil spolumajitele a dovzdělal je tak, aby chápaly souvislosti vycházející z primární funkce jejich celku: uspokojit potřebu toho, komu sloužím, nejlépe jak umím.

Pochopení souvislosti jak věci v celku fungují, jakou kdo má roli, zodpovědnost a význam v teamu, lidem otevírá oči. Mohou se „samoregulovat“. Sami si stanovují výši svých platů, délku dovolené či pracovní doby.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Pavel Kysilka: „Demografie, blbe!“. www.6dhub.cz. Dostupné online [cit. 2018-07-31]. 
  2. ↑ Dunning-Krugerův efekt: Proč hlupák zůstává hlupákem. Manipulátoři. 2015-08-28. Dostupné online [cit. 2018-07-31]. 
  3. ↑ VACEK, Jiří. IMI - 9.2. www.kip.zcu.cz [online]. [cit. 2018-07-31]. Dostupné online. 
  4. ↑ HTTP://DAISYWHEELINTERACTIVE.COM. Ricardo Semler: The radical boss who proved that workplace democracy works. Mallen Baker's Respectful Business Blog. 2016-05-04. Dostupné online [cit. 2018-07-31]. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. Boyd, S. (2014). 93% of us think we are above average. Gigaom Research.
  2. Burson, K.; Larrick, R.; & Klayman, J. (2006). Skilled or unskilled, but still unaware of it: how perceptions of difficulty drive miscalibration in relative comparisons. Journal of Personality and Social Psychology, 90 (1), s. 60-77. doi:10.1037/0022-3514.90.1.60.
  3. Cross, K. P. (1977). Not can, but will college teaching be improved?. New Directions for Higher Education, 1977 (17), s. 1–15, doi: 10.1002/he.36919771703.
  4. Deangelis, T. (2003). Why we overestimate our competence. Monitor on Psychology, 34 (2), s. 60.
  5. Dunning, D.; Johnson, K.; Ehrlinger, J.; & Kruger, J. (2003). Why people fail to recognize their own competence. Current Directions in Psychological Science, 12 (3), s. 83–87.
  6. Ehrlinger, J.; Johnson, K.; Banner, M.; Dunning, D.; & Kruger, J. (2008). Why the unskilled are unaware: Further explorations of (absent) self-insight among the incompetent. Organizational Behavior and Human Decision Processes, 105 (1), s. 98–121, doi:10.1016/j.obhdp.2007.05.002.
  7. Ferraro, P. J. (2010). Know Thyself: Competence and Self-Awareness. Atlantic Economic Journal, 38 (2), s. 183-196, doi:10.1007/s11293-010-9226-2.
  8. Ghose, T. (2013). Why We’re All Above Average. Live Science.
  9. Krajč, M.; & Ortmann, A. (2008). Are the unskilled really that unaware? An alternative explanation.Journal of Economic Psychology, 29 (5), s. 724-738.
  10. Krueger, J.; & Mueller, R. A. (2002). Unskilled, unaware, or both? The contribution of social-perceptual skills and statistical regression to self-enhancement biases. Journal of Personality and Social Psychology, 82 (2), s. 180-188, doi:10.1037/0022-3514.82.2.180.
  11. Kruger, J.; & Dunning, D. (1999). Unskilled and Unaware of It: How Difficulties in Recognizing One’s Own Incompetence Lead to Inflated Self-Assessments. Journal of Personality and Social Psychology, 77 (6), s. 1121–34, doi: 10.1037/0022-3514.77.6.1121.
  12. Kruger, J.; & Dunning, D. (2002). Unskilled and unaware – But why? A reply to Krueger and Mueller (2002). Journal Of Personality And Social Psychology, 82 (2), s. 189-192.
  13. Marottoli , R. A.; & Richardson, E. D. (1988) Confidence in, and self-rating of, driving ability among older drivers. Accident Analysis and Prevention. 30 (3), s. 331–336.
  14. Morris, E. (2010). The Anosognosic’s Dilemma: Something’s Wrong but You’ll Never Know What It Is (Part 1). New York Times.
  15. Ross, L.; Greene, D.; & House, P. (1997). The “false consensus effect”: An egocentric bias in social perception and attribution processes. Journal of Experimental Social Psychology, 13 (3), s. 279-301.
  16. Ryvkin, D.; Krajč, M.; & Ortmann, A. (2012). Are the unskilled doomed to remain unaware?Journal of Economic Psychology, 33 (5), s. 1012–1031.
  17. Sheldon, O.; Dunning, D.; & Ames, D. (2014). Emotionally unskilled, unaware, and uninterested in learning more: Reactions to feedback about deficits in emotional intelligence. Journal Of Applied Psychology, 99 (1), s. 125-137, doi:10.1037/a0034138.
  18. Schloesser, T.; Dunning, D.; Johnson, K. L.; & Kruger, J. (2013). How unaware are the unskilled? Empirical tests of the “signal extraction” counterexplanation for the Dunning-Kruger effect in self-evaluations of performance. Journal of Economic Psychology, 39, s. 85-100.
  19. Simons, D. J. (2013). Unskilled and optimistic: Overconfident predictions despite calibrated knowledge of relative skill. Psychonomic Bulletin & Review, 20(3), s. 601-607.
  20. Svenson, O. (1981). Are we all less risky and more skillful than our fellow drivers? Acta Psychologica, 47 (2), s. 143-148.
  21. Whittlestone, J. (2012). Do you think you’re better than average? 80,000 Hours.
  22. Yarkoni, T. (2010). What the Dunning-Kruger Effect is and isn’t. Talyarkoni.org.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. https://www.reddit.com/r/CryptoCurrency/comments/4490oc/is_vizionary_a_scam/
  3. https://www.podnikatel.cz/clanky/s-vizi-nebo-bez-vize-budte-jako-zahradnik-vizionarstvi-se-da-pestovat/
  5. https://books.google.cz/books?id=L6mTCgAAQBAJ&pg=PA722&lpg=PA722&dq=vizionářšt%C3%AD+realisté&source=bl&ots=VcLrWFmdFO&sig=K5ESEbmgQovgmcP7HkN3siscZGU&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwivvsyx47rcAhUH8ywKHbW3BREQ6AEILTAB#v=onepage&q=vizionářšt%C3%AD%20realisté&f=false
  7. https://modernirizeni.ihned.cz/c1-48711660-10-typu-lidi-ktere-potrebujete
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Veezzo/Pískoviště&oldid=16280317“