Wikipedista:Gregarová/Pískoviště

Konfesní právo je soubor právních norem, které upravují vztahy mezi  státem a církvemi nebo náboženskými společnostmi. Zajišťuje výkon náboženské svobody jak v rovině individuální, tak i kolektivní.

Církve

Podle zákonné definice to jsou dobrovolná společenství osob stejné náboženské víry v organizaci s vlastní strukturou, orgány, vnitřními předpisy a obřady. Podle Listiny základních práv a svobod spravují záležitosti nezávisle na státních orgánech.Výraz církev přísluší výhradně náboženskému křesťanskému společenství. Není možno mluvit o židovské církvi ani o islámské církvi. Pro židovské společenství se ujal termín židovská obec, pro islámské – náboženská společnost. Církve jsou také společnostmi, vytvářejí si tedy své normy, církevní právo. V případě církevního práva katolické církve se také užívá pojem kanonické právo. Církve jako celky i dílčí instituce bývají vybaveny právní subjektivitou.

Vztah státu k církvi

1.Konfesijní stát je takový, v němž nositelé moci dávají přednost jednomu náboženství nebo jednomu směru určitého náboženství. Stoupenci jiných náboženství jsou buď zcela vyloučeni ze společnosti a pronásledováni, nebo jsou tolerováni.

• Středověké evropské státy, kde převládal vliv křesťanské (často katolické) církve
• Novější státy se státní církví (donedávna státy ve Skandinávii)
• Muslimské státy s převahou sunitské větve nebo šíitské

Ke konfesijním státům patřily však i takové, které povýšily ateistickou ideologii do postavení náboženství a vyznání. Totalitní komunistické státy byly v podstatě náboženské. Měly své obřady, které vytěsňovaly křesťanskou bohoslužbu a snažily se ji nahradit.

2.Sekulární státy se podle míry spolupráce dělí na odlukové a kooperativní.U nás se heslo o odluce církve od státu objevilo v 80. letech minulého století jako reakce na šikanování církve. V některých zemích odluka prosazovala okrajové postavení církve (Francie a USA).V kooperativních demokratických státech nové doby není společnost ovlivňována jednou církví, jedním náboženstvím. Máme co činit se světským státem, konfesijně neutrálním. Stát přistupuje ke všem uznaným náboženstvím stejně. Působení církví je směřováno nejen na členy těchto společenství, ale také na další občany. Církve kladou důraz na rodinu, péči o slabé a nemocné, na občanskou integritu a tak jsou prospěšné státu a všem lidem.