Wikipedista:Alice Valiulina/Pískoviště2
Přehled dějin a vývoje satiry (významné autoři a díla)[editovat | editovat zdroj]
Starověk[editovat | editovat zdroj]
Starověké Řecko[editovat | editovat zdroj]
Řekové neměli slovo pro to, co by se později nazývalo „satira“, používaly se termíny cynismus a parodie.
Aristofanés, (cca 446 př. n. l. – cca 385 př. n. l.) : Hry
Moderní kritici označují řeckého dramatika Aristofana za jednoho z nejznámějších raných satiriků: jeho hry jsou známé svou politickou a společenskou kritikou. [1]
Menandros, (342 př. n. l. – 291 př. n. l.) : Komedie
Řecký dramatik-komik Menander převzal oplzlý styl Aristofanových her.
Menippos z Gadar, (cca 330 př. n. l. – cca 260 př. n. l.) : Satiry
Podle Menippa získal své jméno nejrozšířenější podžánr menippské satiry, i když jeho díla se nedochovala.
Starověký Řím[editovat | editovat zdroj]
Quintus Horatius Flaccus (65 př. n. l. – 8 př. n. l.) : Satiry
Hexametrové verše Horácia jsou zábavná, ale vážná díla přátelského tónu, podle kterých tento podžánr byl pojmenován Horatiovská satira.
Juvenalis (60 – 140) : Satiry
Juvenal je zakladatelem ostré politické a sociální satiry. [2] Psal básní ve veršované formě daktylského hexametru.
Lúkianos (120 – 148) : Pravdivé příběhy
Pravdivé příběhy Luciana je příkladem literární satiry proti starověkým zdrojům (Ktésiás, Jambulus, Homérové eposy), které jako pravdu popisují fantastické a mýtické události. Jak poznamenal B.P. Reardon, „především je to parodie na literární ‚lháře‘ jako Homer a Herodotos“. [3]
Čína[editovat | editovat zdroj]
Konfucius (551 př. n. l. – 479 př. n. l.) : Kniha písní
Satira, nebo fengci, jak se jí říká v čínštině, sahá přinejmenším ke Konfuciovi a je zmíněna v Knize písní. To znamenalo „kritizovat pomocí ódy“.
Čuang-c' (369 př. n. l. – 288 př. n. l.) : Zhuangzi
Text Zhuangzi poprvé definuje koncept bajky nebo yuyan, filozofické krátké anekdoty, obsahující mravní výchovu nebo varovnou moudrost, obvykle plné satirického obsahu. Během dynastie Qin a Han však koncept yuyan většinou vymřel v důsledku těžkého pronásledování disentu a literárních kruhů. [4]
Středověk[editovat | editovat zdroj]
Islámský svět[editovat | editovat zdroj]
Al-Džáhiz (Basra), 776 – 869) : Kniha lakomců aj.
Al-Tha'alibi (Níšápúr, 961–1038) : antologie satirických básní
Evropa[editovat | editovat zdroj]
Carmina Burana (soubor básní z 11. - 13. století, sepsaný kolem roku 1230)
Willem die Madoc maecte : Liška Reynard
Renesance[editovat | editovat zdroj]
Giovanni Boccaccio (1313 – 1375) : Dekameron (1348 – 1353)
Sebastian Brant (1457 – 1521) : Loď bláznů (1494)
Erasmus Rotterdamský (1466 – 1536) : Chvála bláznivosti (1509)
François Rabelais (1494 nebo 1483 – 1553) : Gargantua a Pantagruel (1534)
Till Eulenspiegel (počátek 16. století)
Reformace[editovat | editovat zdroj]
Baroko[editovat | editovat zdroj]
Osvícenství a romantismus[editovat | editovat zdroj]
Moderní dějiny|Moderní doba[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
Výtvarné umění[editovat | editovat zdroj]
Kinematografie[editovat | editovat zdroj]
Televize[editovat | editovat zdroj]
Internet a počítačové hry[editovat | editovat zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ SUTTON, D.F. Ancient Comedy: The War of the Generations. New York : Twayne Publishers, 1993
- ↑ Satire. In: Literary Devices : Literary Devices, Terms, and Elements [online]. Dostupné z: https://literarydevices.com/satire/
- ↑ REARDON, B. P. "Collected Ancient Greek Novels", Berkeley, Calif.: University of California Press, 1989. Pp. 619–649. ISBN 0-520-04306-5
- ↑ LEGGIERI, Antonio. "Magistrates, Doctors, and Monks: Satire in the Chinese Jestbook Xiaolin Guangji". The Rhetoric of Topics and Forms, Vol. 4, pp. 369–380. Berlin, Boston: De Gruyter, 2021. https://doi.org/10.1515/9783110642032