Wikipedista:Šárka Tmějová/Pískoviště

Jeden ze symbolů polyamorie.

Polyamory (z řeckého πολυ /poly/, mnoho/více-(násobný) a latinského amor knižně „láska“ – dosl. mnoholáska, žádný český překlad není vžitý) je životní styl, kdy osoba žije v několika milostných vztazích. Jedná se o druh nemonogamního soužití, založený na toleranci a akceptaci dalších vztahů.

Stoupenci polyamorie zastávají názor, že je možné žít za vzájemného souhlasu všech zúčastněných, nejde pak o nevěru nebo podvádění. Zároveň nemusí být jeden svazek nadřazen ostatním, jak je tradičně chápána kolize mezi manželským a milostným vztahem. Hnutí propagující polyamorii ji označuje za životní styl založený na trvalém postoji.

Za kolébku polyamorie se považuje USA, kde se polyamorici sdružují v hnutí The Polyamory Society, které bylo založeno v roce 1996 ve Washingtonu. Podobné hnutí existuje i v Německu, kde od roku 2008 funguje Poly Amores Netzwerk.

Polyamorie a polygamie

Moderní anglosaský pojem polyamorie souvisí s tradičním kulturologickým pojmem polygamie (gamos = sňatek, t.j. vícesňatečnost, možnost jedné osoby žít současně ve více svazcích). V souvislosti s tím se rozlišuje:

• polygynie (mnohoženství)
• polyandrie (mnohomužství)

V praxi se objevuje více polygynie než polyandrie. Existují však i kultury, kde je možné kombinovat obojí – polygynní polyandrie byla popsána například u Nyinbů v Tibetu. Tato soužití mohou mít buď formu paralelních vztahů (polygamní účastník je členem několika rodin) nebo jednoho skupinového manželství.

Polygamii dnes můžeme nalézt u různých kmenů. Některé polygamní kmeny (např. Hmong či Mien) žijí na území jižní Číny, Thajska, Laosu a Vietnamu. S polyandrií se můžeme i přes oficiální zákaz setkat např. u kmene Šerpů v Nepálu. Vyskytuje se i u kmene Džátů či Todů v Indii. Naopak s polygynií se setkáváme v Africe, v Mikronésii, na Sumatře nebo u některých severoamerických Indiánů.

Polyamorie v kontextu náboženství

Křesťanství

Většina současných křesťanů polyamorii neakceptuje, nicméně někteří lidé se považují za vyznavače křesťanství i polyamorie zároveň. Co se týče novozákonních textů, těžko říci, zda v Ježíšově době žili lidé monogamicky či polygamicky. Jisté je jen to, že Boží vůle, jak ji hlásal Ježíš, je směřovala k monogamii.

V křesťanském prostředí je v současné době polygamie spojována především s Církví Ježíše Krista Svatých posledních dní čili s mormony.

Židovství

Opět platí, že polyamorii většinou neakceptují, ale existují tací, kteří vyznávají obojí.

Jedním z význačných rabínů, který akceptuje polyamorii, je Sharon Kleinbaum, starší rabín na Kongregaci Beit Simchat Torah v New Yorku. Říká, že polyamorie je volba, která není v rozporu s životní filosofií židovské společnosti.

Někteří židovští vyznavači polyamorie poukazují také na biblické patriarchy mající několik manželek a konkubín jako důkaz, že polyamorní vztahy mohou být posvěceny i v judaismu.

Islám

Když Muhammad přišel s islámským učením, byla v Arábii polygamní praxe běžná a ve společenském životě hluboce zakořeněná. V otázce způsobů soužití zde existovala značná volnost. Byla možné nejen polygamie a soužití s konkubínami, ale i polyandrie, manželé si též mohli vyměnit manželky mezi sebou. Možnost polygamních svazků je hojně využívána především v raném středověku, kdy je situace ve společnosti velmi nejistá. Ve 20. století se ukázalo, že polygamie se stává raritou.

Satanismus

Satanisté jsou pluralisté akceptující polyamorii, bisexualitu i homosexualitu, BDSM, transvestity a asexuály. Na sex je nahlíženo jako na odpustek, který by ale měl být započatý pouze z vlastní vůle. Jedenáct satanistických pravidel země dává pouze dvě instrukce týkající se sexu: Nesnažte se s nikým mít sex, pokud pro to nedostanete signál. Neubližujte malým dětem.

Symboly polyamorie

Symbol polyamorie - papoušek Polly.

Přestože lidé vyznávající polyamorii (polyamorici) přijali mnoho symbolů, žádný není obecně známý. Nejčastějším symbolem je červené srdce s bílou výplní, spojené s modrým znakem nekonečna, známé jako nekončící srdce. Barvy se často liší.

Jiným symbolem polyamorie je obrázek papouška, jelikož „Polly“ je častým pojmenováním pro tyto ptáky coby domácí mazlíčky. Článek v The Guardian z roku 2003 uvádí: „Dnešní Amerika zná více než 100 poly mailingových listů a podpůrných skupin. Jejich znakem, který označuje stůl v restauraci, když se sejdou, je papoušek (kvůli přezdívce skupiny, Polly).“

Formy polyamorie

• Polyfidelita, která zahrnuje několik romantických vztahů se sexuálním kontaktem omezeným pouze na některé členy skupiny (ale může být i se všemi).
• Sub-vztahy, které rozlišují mezi „primárními“ a „sekundárními“ vztahy. V roce 1906 tuto myšlenku prezentoval a obhajoval anglický spisovatel H. G. Wells v utopické novele Za dnů komety.
• Tři osoby v romantickém vztahu, jinak nazýváno „triáda“, francouzsky také „ménage à trois“ neboli „domácnost pro tři“.
• Romantický vztah mezi dvěma páry.
• Polygamie (polygynie a polyandrie), kdy jedna osoba uzavře sňatek s několika dalšími.
• Skupinové vztahy a skupinová manželství, kdy se každý cítí být ve vztahu s každým ve skupině. Na tomto typu vztahu jsou založeny některé skupiny v novelách spisovatele R. A. Heinleina (Cizinec v cizí zemi, Dost času na lásku, Friday nebo Měsíc je drsná milenka).
• Mono/poly vztahy, kdy jeden z partnerů si zachovává monogamii, ale souhlasí s polygamií druhého partnera.
• Otevřené vztahy/otevřená manželství.

Polyamorie a manželství

Manželství je v tradičním slova smyslu považováno za trvalé soužití muže a ženy. V některých zemích je povoleno i manželství mezi dvěma osobami stejného pohlaví, nebo také stejnopohlavní manželství. Příslušníci stejného pohlaví mohou uzavřít manželství například v Belgii, Francii, Irsku, ve Velké Británii nebo v Kanadě. V dalších zemích je homosexuálům povoleno uzavírat registrovaná partnerství, v České republice existuje tato možnost od roku 2006.

V souvislosti s polyamorií, bigamie, tedy dvojí nebo dvojnásobné manželství, je naopak ve většině zemí nepřípustná a podobně jako v České republice je uzavření druhého sňatku klasifikováno jako trestný čin.

V diskusi se čtenáři Pink News uvedla v květnu 2015 Natalie Bennettová, předsedkyně britské strany zelených (Green Party of England and Wales), že je otevřená polyamorním manželstvím a civilním svazkům tří osob a její strana je nakloněná diskusím na toto téma. V reakci na to uveřejnil spisovatel a vyznavač polyamorie Redfern Jon Barrett článek, ve kterém obhajuje nemonogamní soužití, které je podle něj přirozené pro většinu LGBT komunity (tedy lesbičky, gaye, bisexuály a transsexuály) a hovoří o nevýhodách před zákonem, se kterými se potýkali i homosexuálové před zavedením registrovaného partnerství. Tvrdí, že legalizace polyamorních manželství je dalším krokem k rovnosti.

Kritika konceptu polyamorie

Dělení lásky

V knize The Ethical Slut, Dossie Easton a Janet Hardy popisují argument proti polyamorií jako stav, kdy je láska jedince rozdělena mezi více partnerů, a tím je oslabena. Označují ho jako argument „nedostatkové ekonomiky“, jelikož zachází s láskou jako s omezenou komoditou (stejně jako je jídlo nebo jiné zdroje), která může být osobě věnována pouze odebráním od jiné.

Easton a Hardy tuto kritiku odmítají analogií rodiče se dvěma dětmi – láska rodiče k jednomu dítěti se neoslabuje narozením druhého. Robert Heinlein tento jev popsal jako: „Čím víc milujete, tím víc můžete milovat – a tím intenzivněji milujete. Není ani žádné omezení, kolik lidí můžete milovat. Kdyby měl člověk více času, mohl by milovat většinu těch, kteří si to zaslouží.“