Wikipedie:Článek týdne/2013/02
Listina základních práv a svobod je součást ústavního pořádku České republiky. Základní práva a svobody obsažené v Listině v zásadě vyjadřují vztah mezi státem a občanem. Práv a svobod zakotvených v Listině se zpravidla může domáhat každý, jen některá práva a svobody se vážou na státní občanství. Obsah Listiny vychází z principů právního státu – ze svrchovanosti práva a zásady možnosti zásahů státní moci do svobod jednotlivce jen na základě a v mezích zákona. Pro všechna základní práva a svobody platí, že jsou nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná a že jsou pod ochranou soudní moci.
Listina je prvním českým uceleným ústavním dokumentem, který zakotvil tradiční demokratická práva a svobody. Vycházela především z Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948, Evropské konvence o ochraně práv člověka a základních svobodách (1950) a dalších mezinárodních dokumentů, ale také z československé ústavy z roku 1920 a rakouské ústavní úpravy z roku 1867. Byla přijata ještě za dob federálního Československa a původně byla nesena ústavním zákonem č. 23/1991 Sb., jenž jí zajišťoval nadústavní charakter. Při přechodu z federálního do právního řádu České republiky byla od tohoto ústavního zákona oddělena a nově vyhlášena formou zvláštního usnesení Předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., přičemž takový postup Předsednictva ČNR v následujícím období posloužil ke zpochybnění normativní povahy Listiny jako takové. Je však pramenem ústavního práva a je srovnatelná z hlediska právní síly s ústavními zákony, ačkoliv není jako ústavní zákon formálně označena.