Vyšehořovice (tvrz)
| Vyšehořovice | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | gotický |
| Výstavba | 1. polovina 14. století |
| Poloha | |
| Adresa | Vyšehořovice,  Česko |
| Souřadnice | 50°7′7,42″ s. š., 14°46′23,82″ v. d. |
  Vyšehořovice | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 19537/2-2198 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vyšehořovice jsou zřícenina tvrze ve stejnojmenné obci v okrese Praha-východ. Od roku 1966 je chráněna jako kulturní památka.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Vyšehořovická tvrz vznikla patrně kolem přelomu 13. a 14. století, ale první písemná zmínka o ní je až z roku 1450, kdy patřila Olifernu Mužíkovi. V 16. století byla upravena k hospodářským účelům a zpustla v 19. století.[2]
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
Nejstarší stavbou tvrze byla volně stojící čtverhranná obytná věž. Částečně stála ještě v 19. století a její zdivo bylo doloženo archeologickým výzkumem. Další objekty první stavební fáze neznáme. První přestavba proběhla snad ještě před koncem 14. století. Tehdy vznikla hradba, která vymezila obdélný půdorys tvrziště, chráněná příkopem před ní. Do tvrze se vstupovalo branskou věží v jižním nároží.[2] Dle nejnovějších archeologických výzkumů patrně již při této první přestavbě přibyl v západní části trojprostorový palác,[3] mezi jehož užší stranou a starou věží vznikla úzká ulička. Pravděpodobně přes ni vedl můstek do věže. Přízemí paláce je valeně zaklenuté a obsahuje dochované portály. Podél severní hradby vznikla menší budova připojená k delší straně paláce. Druhá obytná budova vznikla u východní hradby připojením k branské věži. Bránu tvořil velký portál a branka pro pěší. Během 16. století byl zřejmě zasypán příkop, přeložen vstup a zvýšena obvodová hradba, ke které se zevnitř přiložily hospodářské objekty.[2]
Tvrz po roce 1948[editovat | editovat zdroj]
V roce 1957 byl zahájen stavebně historický průzkum, který prokázal zbytky hranolové věže z poloviny 13. století a obytné budovy z počátku 15. a konce 16. století. Tvrz pod čp. 10 se v roce 1988 nacházela ve správě JZD Květen Nehvizdy.[4]
Přístup[editovat | editovat zdroj]
Zřícenina tvrze se nachází v areálu hospodářského dvora.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-07-16]. Identifikátor záznamu 130307 : Tvrz, zřícenina. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c DURDÍK, Tomáš; SUŠICKÝ, Viktor. Zříceniny hradů, tvrzí a zámků: Střední Čechy. Praha: Agentura Pankrác, 2000. 207 s. ISBN 80-902873-0-1. Kapitola Vyšehořovice, s. 144–146.
- ↑ Vyšehořovická tvrz. In: ŠPAČEK, Jaroslav. Pohled do minulosti Vyšehořovic. Sborníček vydaný při příležitosti 6. ročníku historických slavností na vyšehořovické tvrzi. Vyšehořovice: Obecní úřad, 2013. ISBN 978-80-260-5086-5. S. 5.
- ↑ UZHGOROD, Digital library. František Holec a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Kniha 7 - Praha a okolí) / Castles and fortresses in Bohemia, Moravia and Silesia (Book 7 - Prague and vicinity), s. 170.. www.academia.edu. Dostupné online [cit. 2019-10-14]. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. T/Ž. Praha: Academia, 1982. 640 s. Kapitola Vyšehořovice, s. 308.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Kouřimsko, Povltaví. Svazek XV. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 306 s. Kapitola Vyšehořovice tvrz, s. 168–169.
- ÚLOVEC, Jiří. Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech. Díl 2. N–Ž. Praha: Libri, 2005. 768 s. ISBN 80-7277-208-2. Kapitola Vyšehořovice, s. 658–663.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vyšehořovice na Wikimedia Commons - Tvrz Vyšehořovice na Hrady.cz
- KROBOVÁ, Adriana. Vyšehořovice: Tajemství skryté v bývalém JZD [online]. Český rozhlas, 2013-02-003 [cit. 2017-09-10]. (Po stopách dávných hradů a tvrzí středních Čech). Vložené audio s citacemi Augusta Sedláčka a komentáři Tomáše Durdíka. Dostupné online.
- Jaroslav Špaček o tvrzi: [2]
