Vistárie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Vistárie

vistárie čínská
vistárie čínská
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: bobotvaré (Fabales)
Čeleď: bobovité (Fabaceae)
Rod: vistárie (Wisteria)

Vistárie (také wistérie, wistárie, wistarie, modrý déšť) je rod s devíti druhy listnatých opadavých, popínavých dřevin z čeledi bobovité (Fabaceae).

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Roste na východě USA a východoasijských států Čína, Korea a Japonsko. V Evropě pěstována asi od roku 1816, v ČR se poprvé objevuje kolem roku 1913.[1]

Pojmenování[editovat | editovat zdroj]

Rod byl pojmenován po Casparu Wistarovi (1761–1818), což byl anatom, chemik, lékař a prezident americké filozofické společnosti.[2] V angličtině je používán chybný název wisteria, chyba je ale všeobecně zavedená jako název pro tuto rostlinu a chybný název je používán stejně jako správný.[p 1]

Rodu Wisteria pojmenoval po něm jeho přítel, anglický botanik Thomas Nuttall z Harvardu, a z nějakého důvodu rodu jméno zapsal jako 'Wisteria' s' e '. To je jeden z těch případů, kdy rod jména a obecný název jsou stejné. Občas je napsáno 'Wistaria,' podle uznaného pravopisného tvaru jména „Wistar“, jako například slavný Sierra Madre Wistaria Festival a rostliny často nesou společný název Wistaria.

Podle pravidel Mezinárodního kodexu botanické nomenklatury, protože původní název rodu botanik Nuttall zapsal jako 'Wisteria', musí být akceptován jako správný latinský název rodu rostlin Wisteria bez ohledu na rozpor.[p 2][3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pravotočivě, nebo levotočivě vystoupavá liána, dřevina. Mohou vyšplhat do 20 m nad zem a rozprostírat se do 10 m šířky. Listy střídavé, 15–35 cm dlouhé, lichozpeřené, s 9–19 lístky. Raší v dubnu až květnu, listí opadává v listopadu. Květy rostou v převisajících hroznech 10–80 cm dlouhých a jsou podobné hroznům květů rodu čilimník, Laburnum nebo akát. Jsou namodralé, fialové, purpurové, růžové nebo bílé, nikdy žluté. Asijské druhy kvetou na jaře (těsně před nebo po olistění), W. japonica a americké druhy pak v polovině roku koncem léta. Květy jsou složeny z pětizubého kalichu, člunku a pavézy, typické pro bobovité. Hořejší tyčinka je volná, čnělka zakřivená, s koncovou kulovitou bliznou. Všechny květy na rostlině rozkvétají současně. Květy některých druhů jsou vonné.

Plodem je stopkatý chlupatý lusk 7–15 cm, obsahující 1-3 semena, zvolna pukající.[L 1]

Použití[editovat | editovat zdroj]

V zahradictví jako okrasná popínavá dřevina. Je velice populární v Číně a Japonsku. Vistárie jsou jedovaté. Vývar z kořenů užívali Číňané proti bolestem svalů a kloubů.[4] Upravené listy sloužily v Číně k výrobě čaje.[5]

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Wisteria na romantických troskách domu v Nymans Gardens, West Sussex, Anglie.
Největší vistárie v Japonsku: wisteria (藤, fuji) kvetoucí v Ashikaga Flower Park v Ashikaga, Tochigi. Věk asi 140 let, výhony se šíří na ploše 1990 m2 (květen 2008).

Vistárie, zejména Wisteria sinensis, je velmi odolná a rychle rostoucí dřevina. Stejně jako ostatní bobovité může růst v poměrně chudé půdě, ale preferuje úrodné, vlhké, spíše vápenité půdy, ale především půdy propustné. Vistárii se daří na výsluní i v polostínu.

Množí se vegetativně řízkováním, vyzrálými i bylinnými řízky, hřížením výhonů na jaře, odrůdy štěpujeme (kopulace, nebo na kozí nožku). Wisteria chinensis se snadno množí i generativně, semeny.[L 2]

Zahradníci častěji pěstují a prodávají rostliny, které byly množeny řízkováním, protože ušetří nejméně dva roky práce, nebo atraktivní kultivary které jsou zpravidla naštěpované. Semenáčům běžně trvá deset let, než poprvé vykvetou. Vistárie obvykle nekvetou, dokud nejsou dospělé. Dospívání může trvat jen pár let, jako u amerických druhů vistárie, nebo téměř dvacet, u čínské vistárie. Zrání může být vynuceno fyzicky, poškozením hlavního kmene, prořezáváním kořenů, nebo vlivem stresu ze sucha.[p 3] vistárie spolupracuje s bakteriemi, které mají schopnost vázat vzdušný dusík, takže rostliny mohou mít prospěch z přihnojování draslíkem a fosforem, ale ne dusíkem. Za přihnojování fosforečnými hnojivy se odmění dobrou násadou květů.

Vistárie lze sice pěstovat bez opory jako keř, ale je nejlepší, když dovolíme vistárii šplhat nahoru po stromech, obloucích, pergolách, zdech, trelážích nebo jiných nosných konstrukcích. Na její visící hrozny je nejlepší pohled zespodu. Opora, opěrná konstrukce musí být ale velmi pevná, protože staré vistárie mají nesmírně silné a těžké větve s tlustými kmeny. Rozerve dřevěné mřížoví a může dokonce zardousit velké stromy. Vistárie na domech mohou způsobit poškození okapových žlabů, střešní krytiny a podobných struktur. Vistárie mohou být pěstovány i v nádobách. V takovém případě je třeba ji pravidelně řezat.[6]

Vistárie můžeme řezat dvakrát v roce. Květní pupeny vistárie se tvoří na začátku loňských větví, takže prořezávání postranních výhonů na počátku jara zviditelní květy. V lednu řežeme výhony kolem hlavní větve a silných větví na 2–4 cm, nebo na tři až čtyři očka.[L 3] Pokud je žádoucí kontrolovat velikost rostliny, boční výhonky lze zkrátit na délku 20 až 40 cm v polovině léta, a poté ještě jednou silně zkrátíme na 10 až 20 cm koncem léta. Květy se u Wistaria sinensis objevují vždy na slabých postranních větévkách, které je třeba chránit hlavně při prořezávání.[L 4] U starších, dlouho neošetřovaných vistárií koncem zimy odstraníme všechny vedlejší výhony, necháme jen silné větve omotané okolo opory. Když jarní výhonky dosáhnou délky 40–60 cm, seřízneme je nad třetím nebo pátým pupenem, terminální výhonky seřízneme kolem 20. července, když už přestaly růst.[7]

Druhy[editovat | editovat zdroj]

fotografie HMS Wisteria (1915)

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Květenství Wisteria floribunda 'Macrobotrys' dosahuje délky až 90 cm.[8]
  • Akvaristé pěstují tzv "vodní vistárii" (Hygrophila difformis).
  • Největší světově známá vistárie se nachází v Sierra Madre, v státě Kalifornie. Měří více než 100 m2 na šířku a má hmotnost 250 tun.
  • Arthur Conan Doyle napsal knihu "The Adventure of Wisteria Lodge".(detektivní příběhy)
  • Laura J. Rowlandová je autorem knihy "Tajný deník paní Vistárie" (historický román)
  • HMS Wisteria (1915), námořní válečná loď byla spuštěna na vodu 7. prosince 1915. Prodána do šrotu 18. ledna 1931.
  • Umění kolem Wistárie: Fuji Musumè (藤娘) Hledej podrobnosti na :Fuji Musume.

V básnictví a malířské tvorbě je vistárie spjata s mandarinskými kachnami nebo hnízděním ptáku, hlavně vrabců. Květ je přirovnáván k vlnám, které vynášejí milence z hlubin smutku. Rozkvetlá větvička vistárie je vhodnou dekorací na dárek vašim blízkým.[4]

  • Sushi lze připravit v podobě květů wistárie[9]

Choroby a škůdci[editovat | editovat zdroj]

Obvykle chorobami a škůdci netrpí, avšak poškozené, oslabené rostliny, nebo rostliny na nevhodném stanovišti mohou napadat houbové choroby např. Verticillium a Botrythis, nebo mohou trpět fyziologickými chorobami. Proti askomycetám z rodu Verticilium mohou pomoci systémové fungicidy, avšak vhodnější je prevence – rozmnožovat zdravé jedince, zvolit vhodné stanoviště, napadené jedince odstranit, desinfikovat nářadí, v případě napadení se doporučuje vyměnit velké množství půdy. [L 5] [L 6]

Invazivní druh[editovat | editovat zdroj]

Je považována za invazivní druh v některých oblastech.

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Obsahuje betulin, kyselinu betulinovou.[5]

Toxicita[editovat | editovat zdroj]

Obsahuje toxické lektiny. Otrava se projevuje zvracením, průjmem a bolestmi břicha, postiženému je třeba podat aktivní uhlí (živočišné uhlí) a zajistit výplach žaludku. Nejčastějším důvodem otravy je požití plodů u dětí.[1]

Gallery[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Wistar byl přítel Thomase Jeffersona, který s ním pracoval na určování fosilií, které Jeffersona zajímalo. Byl jedním z těch, kteří byli Meriwetherem Lewisem vzdělávání v přírodních vědách kvůli přípravě na expedici Lewise a Clarka. Pracoval v nemocnici ve Filadelfii. Vytvořil pro výukové účely soubor anatomických modelů v životní velikosti které byly skutečně lidskými orgány, ovšem byly impregnovány voskem pro uchování. Byl jedním z prvních zastánců očkování proti nemocem. Sám málem zemřel na žlutou zimnici během epidemie v 1793 a zároveň pomáhal ostatním. Vydal první americkou učebnici o anatomii v roce 1811. V jeho díle, ve dvou svazcích, popsal anatomický systém pro využití studentů medicíny. Stal se předsedou Anatomie na University of Pennsylvania, na zdravotnické škole. Byl také prezidentem společnosti American Philosphical Society v letech 1815–1818, a předsedou Společnosti pro zrušení otroctví (Society for the Abolition of Slavery). V jeho domě se setkávali studenti a vědci. Zajímala ho především botanika a paleontologie.[1]
  2. Není jasné, proč Nuttall přiřadil rodu zkomolené jméno, bylo to v roce, kdy Wistar zemřel, takže to snad nemůže být náhoda. Nuttallův životopisec Jeannette Graustein napsal ,že Thomas Nuttall, „dotazovaný Nuttall o pravopisu uvedl, že jméno vybral pro eufonii“. Nicméně, Nuttall měl velmi dobrého kamaráda, svého příbuzného Charlese Jonese Wistera (Ch.J.Wister), Sr, (1782–1865), který byl jeho společníkem na mineralogických a botanických výletech.(podle Michael L. Charters [2])
  3. Mnozí pěstitelé se ptají, mám vistárii již několik let a vistárie stále nekvete. Rostlinám z výsevů může totiž trvat celá desetiletí, než začnou kvést. Dalším důvodem proč vistárie nekvete může být nadměrné hnojení (dusíkem). Rostliny dobře rostou, ale nekvetou.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku wisteria na anglické Wikipedii.

  1. a b Komteska - Wistárie čínská: [online]. www.webgarden.cz, rev. 24.06.2009, [cit. 2009-06-24]. Dostupné online. (česky) 
  2. Ohio State University, source / popis / wisteria.html Wisteria. Přístupné 2009-06-02.
  3. MICHAEL L. CHARTERS, Michael L. Charters. Page W: [online]. [cit. 2009-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b http://manga.cz/index.php?clanek=269&druh=3&aoff=56
  5. a b http://www.liberherbarum.com/minor/cz/Pn6796.HTM
  6. [3]
  7. MICHAEL L. CHARTERS, Michael L. Charters. Vistárie - nejkrásnější popínavá liána [online]. Jyxo s.r.o., 2005-2009, [cit. 2009-06-24]. Dostupné online. (česky) 
  8. popis(cz)
  9. www.e-sushi.cz (česky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. PILÁT, Albert. Listnaté Stromy a keře našich zahrad a parků. 1.. vyd. [s.l.] : nakladatelství SZN, 1953.  
  2. HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 1.,. 1.. vyd. [s.l.] : nakladatelství SZN, 1978. 000128363.  
  3. SEABROOK, Peter; WARREN, Michael. Shrubs for your garden. 1.. vyd. [s.l.] : Edition Floraisse, 1973. ISBN 0903001039.  
  4. BÖHM, Čestmír; VANĚK, Vlastimil. Okrasné dřeviny. 1.. vyd. [s.l.] : SZN, 1981.  
  5. VALÁŠKOVÁ, Eva. Choroby a škůdci okrasných dřevin. 1.. vyd. [s.l.] : nakladatelství SZN, 1976.  
  6. TOMICZEK, Christian. Atlas chorob a škůdců okrasných dřevin. 1.. vyd. [s.l.] : Biocont laboratory, 2005. ISBN 8090187455.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]