USS Macon (ZRS-5)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vzducholoď USS Macon (ZRS-5) nad Moffett Fieldem (1933). Všimněte si čtyř kondenzátorů spalin nad každým z motorů a záložního velitelského stanoviště v dolní svislé ocasní ploše.

USS Macon (ZRS-5) byla druhou obří ztuženou vzducholodí, kterou si spolu se sesterskou USS Akron (ZRS-4) pořídilo americké námořnictvo na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století.

Slavnostně byla pokřtěna 21. dubna 1933, poprvé vzlétla 21. dubna téhož roku. Během své služby vykonala celkem 54 letů v celkové délce 1798 letových hodin.

Macon měla prakticky stejné parametry jako vzducholoď Akron: 12 plynových oddílů o celkovém objemu 194 000 m3, plněná héliem, délka 239 m, poháněná 8 motory Maybach VL-II po 420 kW (560 HP). Motory byly uvnitř trupu a vrtule o průměru 5 m byly poháněny náhony. Vrtule umožňovaly reverzaci i natáčení směrem vzhůru a dolů. Maximální plánovaná rychlost byla 139 km/h. Vodní páry, vzniklé spálením benzínu, kondenzovaly v osmi kondenzátorech nad každým z motorů a takto získaná voda sloužila jako zátěž za spotřebované palivo. Tím se snížila nutnost vypouštět drahé helium (na dorovnání snížené hmotnosti vlivem ubývajícího paliva) na minimum. Dostup byl 1500 m. Stejně jako Akron měla i Macon kostru tvořenou z 12 hlavních tuhých přepážek, 33 pomocných přepážek, 36 podélných profilů a tří kýlů (jeden centrální a dva po stranách). Hlavní velitelská kabina byla pod přídí a záložní velitelské stanoviště v náběžné hraně spodní svislé ocasní plochy. Hlavní prostory osádky se nacházely v bočních kýlech. Navrhovalo se i prodloužení trupu o 22,5m vsazením další sekce s plynovými oddíly, ale pro nedostatek financí toto nebylo realizováno.

Mimo jiné se předpokládalo, že půjde o tzv. letadlovou vzducholoď – obdobu letadlových lodí. Měla nést pět stíhacích dvouplošníků Curtiss F9C Sparrowhawk umístěných v hangáru a startujících z hrazdy. Běžně ale nesla pouze čtyři. Při přistávání se letoun zachytil svým hákem umístěným nad horním křídlem za hrazdu vysunutou pod vzducholoď a následně byl vtažen do hangáru.

Vzducholoď byla zničena 12. února 1935 při návratu z námořních manévrů nedaleko Point du Sur (západní pobřeží USA), když byla její záď poškozena v bouři. Vlivem větrných poryvů vzducholoď přišla o horní svislou ocasní plochu a bylo protrženo několik plynových oddílů. Řízení se vymklo kontrole a vzducholoď začala rychle ztrácet výšku. Velitel H. V. Wiley (jeden z mužů, kteří přežili katastrofu Akronu) nařídil vypustit palivo a odhodit zátěž, aby zabránil dopadu na hladinu jako se stalo v případě sesterské vzducholodi Akron. Vzducholoď vystřelila vzhůru do výšky 4850 stop (1 478,28 metrů), kde zafungovaly nouzové ventily, které automaticky vypustily zbytek nosného helia. Vzducholoď klesla během následujících 20 minut z výšky 4850 stop (1 478,28 metrů) až k mořské hladině, na kterou dopadla v 17:39. Z počátku padala rychlostí 230m/min, ale odhozením zbytku zátěže a nastavením vrtulí na maximální tah vzhůru se povedlo pád zbrzdit až na 48,5m/min. Z 83 mužů posádky se 81 zachránilo, neboť po katastrofě Akronu byl Macon vybaven záchrannými vestami. Oni dva mrtví byli zbytečnou ztrátou: jeden vyskočil, když byla vzducholoď ještě příliš vysoko a druhý zahynul, když se z potápějícího se vraku snažil zachránit soukromé věci. 81 trosečníků zachránily křižníky USS Concord a USS Richmond.

Zničení této vzducholodi prakticky znamenalo konec éry ztužených vzducholodí v USA. Poslední zbývající USS Los Angeles (ZR-3) byla rozebrána v roce 1940. Neztužené vzducholodi byly však americkým námořnictvem využívány až do konce 50. let 20 století.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]