Třída Ning-chaj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Ning Chaj
Ning Chaj v roce 1932
Ning Chaj v roce 1932
Obecné informace
UživateléNámořnictvo Čínské republiky
Japonské císařské námořnictvo
Typlehký křižník
Lodě2
Osudpotopeny
Technické údaje
Výtlak2526 t (plný)
Délka108,2 m (na vodorysce)
109,7 m (max.)
Šířka11,9 m
Ponor4 m
Pohon3 parní stroje, 4 kotle, 3 lodní šrouby
10 500 hp
Rychlost22 uzlů
Dosah5000 nám. mil při 12 uzlech
Posádka361
Výzbroj140 mm/50 typu 3. roku (3×2)
76,2 mm/40 typu 3. roku (6×1)
7,7mm kulomet Lewis (8×1)
4× 533mm torpédomet typu 6 (2×2)
Pancíř25–76mm boky
19–25mm paluba
25mm věže
25mm velitelská věž
LetadlaAiči AB-3
Technické údaje Pching Chaj[1]
Výtlak2448 t (plný)
Pohon2 parní stroje, 3 kotle, 2 lodní šrouby
7000 hp
Rychlost21 uzlů
Posádka340
Výzbroj6× 140mm kanón (3×2)
3× 76mm kanón (3×1)
4× 7,7mm kulomet (4×1)
4× 533mm torpédomet (2×2)
Letadlažádná

Třída Ning Chaj byla třída lehkých křižníků námořnictva Čínské republiky. Byly to nejmenší křižníky postavené v období mezi světovými válkami.[1] Splňovaly kritéria kladená mezinárodními dohodami na křižníky (výtlak nad 2000 t, rychlost nad 20 uzlů, ráže děl na 130 mm), fakticky to ale byly spíše velké dělové čluny.[1][2] Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1932–1937. Po vypuknutí čínsko-japonské války roku 1937 byly oba křižníky potopeny. Japonsko je vyzvedlo a předalo loutkové vláděNankingu. Roku 1943 je převzalo zpět a po modernizaci nasadilo jako eskortní plavidla kaibókan. Oba byly roku 1944 potopeny v bojích druhé světové války.

Stavba

Ning Chaj během stavby

Roku 1929 Čína oslovila Velkou Británii, USA, Německo a Japonsko s požadavkem na získání malých lehkých křižníků. Vybrán byl projekt japonské loděnice Harima Zosensho, která roku 1930 získala zakázku na stavbu prototypového křižníku Ning Chaj. Stavba proběhla v letech 1931–1932. Jeho sesterskou loď Pching Chaj postavila s japonskou pomocí čínská loděnice Kiangnan v Šanghaji, přičemž v letech 1935–1936 byl křižník vystrojen loděnicí Harima Zosensho. Kvůli tomu, že zkoušky Ning Chaj odhalily problémy se stabilitou (ne neobvyklé pro japonská pravidla té doby, viz incident 4. loďstva), musela být konstrukce druhého křižníku upravena.[1] Křižníky třídy Ning Chaj byly malé, pomalé a slabě pancéřované, zato však vybavené luxusními kabinami pro důstojníky.[3]

Jednotky třídy Ning Chaj:[1][4]

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Ning Chaj 1931 10. října 1931 31. července 1932 Dne 23. září 1937 byl na řece Jang-c’-ťiang poblíž Nankingu potopen bombardéry z letadlové lodě Kaga. Vyzvednut, předán čínské loutkové vládě, roku 1943 vrácen a upraven na eskortní loď, zařazen 28. června 1944 jako Iošima. Dne 19. září 1944 jej potopila americká ponorka USS Shad (SS-235) třídy Gato.
Pching Chaj 1931 29. září 1935 leden 1937 Dne 25. září 1937 byl na řece Jang-c’-ťiang poblíž Nankingu potopen bombardéry z letadlové lodě Kaga. Vyzvednut, předán čínské loutkové vládě, roku 1943 vrácen a upraven na eskortní loď, zařazen 10. června 1944 jako Jasošima. Dne 25. listopadu 1944 byl u ostrova Luzon na Filipínách potopen americkými palubními bombardéry.

Konstrukce

Ping Chaj během zkoušek

Křižník Ning Chaj

Křižník byl vyzbrojen šesti 140m kanóny ve dvoudělových věžích, šesti 76mm kanóny, osmi 7,7mm kulomety a dvěma dvojitými 533mm torpédomety. Nesl jeden hydroplán Aichi AB-3. Nebyl však vybaven katapultem, takže byl letoun na hladinu spouštěn pomocí jeřábu. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Kampon a tři parní celkovém o výkonu 10 500 hp, pohánějící tři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 22 uzlů. Dosah byl 5000 námořních mil při rychlosti 12 uzlů.[1]

Křižník Pching Chaj

Ping Chaj roku 1938 po vyzvednutí ze dna řeky Jang-c’-ťiang

Na křižníku byly během stavby provedeny úpravy za účelem zlepšení jeho stability. Například byly upraveny nástavby, instalován menší stěžeň, odstraněno vybavení pro provoz hydroplánu a výzbroj byla zmenšena o polovinu 76mm kanónů a 7,7mm kulometů. Změny se dotkly i pohonného systému, neboť byl zrušen prostřední lodní šroub a jeden kotel, přičemž ušetřený prostor byl využit pro dodatečný balast. Pohonný systém tak tvořily tři kotle Kampon a dva parní stroje o výkonu 7000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 21 uzlů.[1]

Třída Iošima

Schéma kaibókanu Jasošima jak měl vypadat v roce 1944

V letech 1943–1944 byly oba křižníky přestavěny na kaibókany třídy Iošima. Jejich novou výzbroj tvořily dva jednohlavňové 120mm kanóny typu 10. roku, patnáct 25mm kanónů v trojhlavňových postaveních a hlubinné pumy. Vybaveny byly radary 13 Gó a 22 Gó. Protiletadlová výzbroj Jasošima byla později ještě posílena o dvacet 25mm kanónů a osm 13,2mm kulometů.[4]

Odkazy

Reference

  1. a b c d e f g Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené ref1 není určen žádný text
  2. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 338. [Dále Pejčoch, Novák a Hájek (1993)]
  3. Pejčoch, Novák a Hájek, 1993, s. 339.
  4. a b Pejčoch, Novák a Hájek, 1993, s. 315.

Literatura

  • LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. (anglicky) 

Externí odkazy