Tipsy Belfair

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tipsy Belfair
Tipsy Belfair (G-APIE)
Tipsy Belfair (G-APIE)
Určenísportovní letoun
VýrobceAvion Fairey SA
ŠéfkonstruktérErnest Tips
První let11. listopad 1946
Zařazeno1946
UživatelBelgie
Spojené království, Nový Zéland
Vyrobeno kusů7
Vyvinuto z typuTipsy B
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tipsy Belfair, známý také jako Avions Fairey Belfair, nazvaný po jeho konstruktérovi Ernestu Oscaru Tipsovi. Byl to dvoumístný lehký letoun, vyrobený po druhé světové válce v Belgii společností Avion Fairey SA.[1]

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Tipsy Belfair byl pokusem společnosti Avion Fairey SA z Gosselies po druhé světové válce opět vstoupit na trh sportovních letadel. Tipsy Belfair navazoval na předchozí typ Tipsy B konstruktéra Tipse z předválečných let. Na rozdíl od něj měl již plně krytou kabinu pilotů. Návrhářem tohoto letounu byl opět Ernest Oscar Tips.

Letoun byl veřejnosti představen na mezinárodní letecké výstavě v Bruselu, kterou uspořádal belgický Královský aeroklub v červenci 1947. Většina vystavovaných strojů vč. Tipsy Belfair se zúčastnila 6. července národního leteckého dne na letišti Brusel-Evere/Haren, 13. července leteckého dne v Lutychu a 16. července na předvádění sportovních letadel na letišti Grimbergen (Recreatief Vliegveld Grimbergen) nedaleko Bruselu.[2]

Celkem bylo vyrobeno 7 letounů (výr. č. 531–537) a jedna přestavba z Tipsy B (výr. č. 512), které byly imatrikulovány v Belgii (OO-TIA, OO-TIB, OO-TIC), ve Spojeném království (OO-DUN/G-AFJR, OO-TIE/G-APIE, OO-TIF/G-APOD, OO-TIG/G-AOXO) a také na Novém Zélandu, kam byl prodán původně "belgický" letoun OO-TIB a potom zde létal s imatrikulací ZK-BGZ[3] až do 8. prosince 1956, kdy byl odepsán po nehodě v Rotorua.[4]

Tipsy Belfair v Bruselu (2016)

Popis letounu[editovat | editovat zdroj]

Dolnokřídlý jednoplošník měl samonosnou konstrukci převážně ze dřeva s výjimečně aerodynamicky čistými liniemi. Potah byl vyroben z překližky a plátna. Klasický pevný podvozek byl ostruhového typu. Hlavní kola byla zakrytá. Kabina pilotů byla krytá a piloti seděli vedle sebe. Letadlo bylo možné ovládat z obou míst, protože knipl pro ovládání křidélek a výškovek byl umístěn uprostřed kokpitu. Pedály pro ovládání kormidla byly k dispozici před každým sedadlem.

Letadlo bylo poháněno invertním vzduchem chlazeným čtyřválcovým řadovým motorem Walter Mikron. Kapacita palivové nádrže byla 60 l benzínu.

Letoun se vyznačoval velmi malými požadavky na délku vzletové a přistávací dráhy (STOL). Obě hodnoty byly jen 80 m.[2]

Tipsy Belfair na letišti Fenland Airfield (2012)

Použití[editovat | editovat zdroj]

Letadlo dosahovalo výborných výkonů. Dvakrát byl s tímto strojem překonán světový rekord FAI na vzdálenost v přímé linii, v podtřídě C-1-a letounů s hmotností do 500 kg. První z těchto letů provedl Albert Van Cotthem 21. srpna 1950 a na trase Brusel – Grimbergen (Biarritz), kdy urazil 945 km. Druhý rekord byl vytvořen pilotem P.I.R. Andersenem na trase z belgického Chièvres do Sidi-Ifni jihozápadním Maroku. Let se uskutečnil ve dnech 3.–4. srpna 1955 a téměř ztrojnásobil vzdálenost na 2 635,2 km[5] za 18 hodin a 35 minut. Pro tento rekordní let byl letoun vybaven další nádrží na palivo o objemu 195 litrů a také byla zvýšena kapacita olejové nádrže na 18 litrů. Oba výkony byly provedeny ve stejném letadle vyrobeném v roce 1947 s belgickou imatrikulací OO-TIC (výr. č. 533).[4] Dánský sportovec Peter Ib Riborg Andersen následně za tento výkon obdržel od FAI „Medaili Louise Blériota".[6]

Tipsy Belfair byl bohužel obětí tržní "krize" lehkých letadel po druhé světové válce. Nově postavené letadlo bylo ceněno na 200 000 belgických franků (BEF). Válečné "přebytky" např. Piper J-3 Cub a podobná letadla se prodávala ve stejnou dobu přibližně za 30 000 BEF.

Přestože po zalétání prototypu bylo ve výstavbě šest draků, v Belgii byly dokončeny pouze tři. Když bylo zřejmé, že letadla jsou neprodejná, byly rozestavěné stroje ve stavu „tak, jak jsou“ prodány. Zakoupil je D. Heaton z Speetonu v hrabství Yorkshire a byla dokončena ve Velké Británii, společně s dalším letounem přeměněným z předválečného Tipsy B Trainer na standard Tipsy Belfair

Walter Mikron II z letounu Tipsy v Leteckém muzeu ve středním Finsku (Keski-Suomen ilmailumuseo)

Dochované exempláře[editovat | editovat zdroj]

  • Tipsy B Trainer (výr. č. 2, OO-DUN) byl postaven v roce 1938 jako Tipsy Trainer 1, ale po druhé světové válce byl v roce 1947 přestavěn na konfiguraci Tipsy Belfair s uzavřenou kabinou (G-AFJR).[7] Z leteckého rejstříku byl vymazán 12. dubna 1989[8] a "prodán" zpět do Belgie. Krásně zrekonstruovaný letoun je vystaven v belgickém Královském vojenském muzeu v Bruselu.
  • Tipsy Belfair (G-APIE, výr. č. 535) vyrobený v roce 1958 je provozován Davidem Bealem ve Spojeném království. Tento Tipsy Belfair v roce 1986 "absolvoval" generální opravu u společnosti SkySport Engineering Ltd.[9] Druhý dochovaný letoun (vyrobený rovněž v roce 1958) létal ve Spojeném království s imatrikulací G-APOD (výr. č. 536). Tento letoun s "pozastavenou" imatrikulací je od roku 2001 restaurován.[4]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Data dle[1][2][10]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2
  • Rozpětí: 9,50 m
  • Délka 6,60 m
  • Výška: 1,73 m
  • Nosná plocha: 12,00 m2
  • Plošné zatížení: 41,7 kg/m2
  • Hmotnost prázdného letounu: 245 kg
  • Vzletová hmotnost: 487 kg
  • Pohonná jednotka: 1× řadový vzduchem chlazený invertní čtyřválcový motor Walter Mikron II
  • Výkon pohonné jednotky
    • maximální, vzletový: 45,6 kW/ 62 k při 2800 ot/min
    • nominální, jmenovitý: 44,1 kW/60 k při 2600 ot/min
  • Vrtule: dvoulistá dřevěná s pevnými listy
  • Spotřeba paliva: 8 l/100 km

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 175 km/h
  • Cestovní rychlost: 160 km/h
  • Nejmenší rychlost: 60 km/h
  • Dostup: 6 000 m
  • Dolet: 750 km
  • Stoupavost: 2,5 m/s (152 m/min)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Avions Fairey Belfair na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b BRIDGMAN, Leonard (1951). Jane's All The World's Aircraft 1951–52. London: Sampson Low, Marston & Company, Ltd.
  2. ↑ a b c SCHMID, I. ing. Mezinárodní letecká výstava v Bruselu. Letectví. Září 1947, roč. 23. (1947), čís. 6, s. 163–170. Dostupné online. 
  3. ↑ Aircraft by Model BELFAIR [online]. airport-data.com [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c DECOCK, Jean-Pierre. Tipsy Belfair [online]. fnar.be [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. 
  5. ↑ Mezinárodní rekordy v motorovém létání (k 1. 1. 1957). Křídla vlasti. 1957-04-30, roč. 1957, čís. 9, s. 269. Dostupné online. 
  6. ↑ Zprávy z FAI. Křídla vlasti. 1956-08-07, roč. 1956, čís. 16, s. 492. Dostupné online. 
  7. ↑ Jackson, A.J. (1988). British Civil Aircraft 1919–1972: Volume III. London: Putnam. ISBN 0-85177-818-6
  8. ↑ Aircraft G-AFJR Data [online]. airport-data.com [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. 
  9. ↑ AIRWORTHY PROJECTS RESTORATIONS [online]. skysportengineering.co.uk [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. 
  10. ↑ TIPSY BELFAIR [online]. tipsy-histories.com [cit. 2020-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-29. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SIMPSON, R. W. (1995). Airlife's General Aviation. Shrewsbury: Airlife Publishing. p. 387.
  • TAYLOR, Michael J. H. (1989). Jane's Encyclopedia of Aviation. London: Studio Editions. p. 90.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tipsy_Belfair&oldid=21570007“