Třída Daring (1949)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Daring
Peruánský torpédoborec Ferré po modernizaci
Peruánský torpédoborec Ferré po modernizaci
Obecné informace
UživateléAustralské námořnictvo
Britské královské námořnictvo
Peruánské námořnictvo
Typtorpédoborec
Lodě20 objednáno
11 dokončeno
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Weapon
Nástupcetřída County
Technické údaje
Výtlak2830 t (standardní)
3580 t (plný)
Délka118,8 m
Šířka13,1 m
Ponor4,1 m
Pohon2 kotle, 2 turbíny, 2 lodní šrouby
Rychlost35 uzlů
Posádka297–330
Výzbroj6× 114mm kanón (3×II)
2–6× 40mm kanón (1–3×II)
10× 533mm torpédomet (2×V)
1× Squid
Radartyp 903, typ 262, typ 293
Sonartyp 170, typ 174/177

Třída Daring byla třída torpédoborců Britského královského námořnictva. Postaveno bylo osm jednotek pro britské námořnictvo a další tři pro Australské námořnictvo. Jediným dalším uživatelem této třídy se stalo Peruánské námořnictvo, které zakoupilo dvojici torpédoborců z britských přebytků. Celá tato třída již byla vyřazena. Jednalo se o první britské torpédoborce postavené po skončení druhé světové války a zároveň poslední britské (a australské) torpédoborce, jejichž hlavní výzbrojí bylo dělostřelectvo.[1]

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

Osmikusová série torpédoborců pro britské námořnictvo, zahrnující torpédoborce Delight (D119), Daring (D05), Dainty (D108), Diamond (D35), Defender (D114), Decoy (D106), Diana (D126) a Duchess (D154), byla objednána ještě během druhé světové války a stavěna v sedmi loděnicích. Dalších osm jednotek bylo sice objednáno, později ale byla jejich stavba zrušena. Stavba probíhala v letech 1945–1954, přičemž do služby torpédoborce vstupovaly v letech 1952–1954. Ve službě byly britské lodě až do svého vyřazení v průběhu 70. let.

Jednotky třídy Daring:[2][3]

Jméno Loděnice Zahájení stavby Spuštění na vodu Zařazena do služby Status
Dainty (D108) White 17. prosince 1945 16. srpna 1950 26. února 1953 Prodán do šrotu 1972.
Daring (D05) Swan Hunter 29. září 1945 10. srpna 1949 8. března 1952 Prodán do šrotu 1971.
Decoy (D106, ex Dragon) Yarrow 22. září 1946 19. března 1949 28. dubna 1953 Roku 1970 dodán Peru jako Ferré (74). Vyřazen 1999.
Defender (D114, ex Dogstar) Stephen 22. března 1949 27. července 1950 5. prosince 1952 Prodán do šrotu 1972.
Delight (D119, ex Disdain, ex Ypres) Fairfield 5. září 1946 21. prosince 1950 9. října 1953 Prodán do šrotu 1971.
Diamond (D35) John Brown 15. března 1949 14. června 1950 21. února 1952 Od roku 1970 stacionární cvičná loď. Prodán do šrotu 1981.
Diana (D126, ex Druid) Yarrow 3. dubna 1947 8. května 1952 29. března 1954 Roku 1970 dodán Peru jako Palacios (73). Vyřazen 1993.
Duchess (D154) Thornycroft 2. července 1948 9. dubna 1951 23. října 1952 Roku 1964 dodán Austrálii jako Voyager, zapůjčen a později odkoupen náhradou za stejnojmenné plavidlo ztracené při nehodě. Sloužil jako HMAS Duchess.
Voyager (D04) Cockatoo Island 10. října 1949 1. května 1952 12. února 1957 Dne 10. února 1964 se potopil po srážce s letadlovou lodí HMAS Melbourne (R21).
Vendetta (D08) Williamstown Dockyard 4. července 1949 3. května 1954 26. listopadu 1958 Prodán do šrotu 1987.
Vampire (D01) Cockatoo Island 1. července 1952 27. října 1956 23. června 1959 Od roku 1985 muzejní loď.
Waternhen Williamstown Dockyard prosince 1952 – – Roku 1954 stavba zrušena.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

HMS Diana s upraveným zadním komínem
Australská letadlová loď HMAS Melbourne s dvojicí australských torpédoborců třídy Daring

Hlavní výzbroj tvořilo šest dvouúčelových 114mm kanónů Mk.6 v dvoudělových věžích, z nichž dvě byly na přídi a jedna na zádi. Protiletadlovou výzbroj posilovalo dva až šest 40mm kanónů Bofors Mk.5. Na palubě bylo dále deset 533mm torpédometů (na konci 50. let byly odstraněny) a k ničení ponorek lodě nesly jeden salvový vrhač hlubinných pum Squid. Pohonný systém tvořily dva kotle Foster Wheeler (D05, D106, D119, D126 nesly kotle Babcock & Wilcox) a dvě parní turbíny o výkonu 54 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby.[2] Nejvyšší rychlost dosahovala 35 uzlů.[4]

Modifikace[editovat | editovat zdroj]

Roku 1963 byl Decoy vybaven čtynásobným vypouštěcím zařízením střel Sea Cat. Zkoušky byly úspěšné, přesto bylo rozhodnuto střely na tuto třídu neinstalovat a následně byl systém odstraněn i z torpédoborce Decoy. Daring a Diana byly krátce po dokončení, na osobní přání lorda Mountbattena, vybaveny elegantnějším zadním komínem. Vylepšení zhoršovalo střelecké úhly zadních 40mm kanónů, a proto byl komín po několika letech vrácen do původního stavu.[2]

Zahraniční uživatelé[editovat | editovat zdroj]

AustrálieAustrálie Austrálie

Australské námořnictvo objednalo v prosinci 1946 stavbu čtyř torpédoborců této třídy. Realizace programu ale začala až na sklonku 40. let, po dodání nutného materiálu z Velké Británie. Postupně byly, v domácích loděnicích Cockatoo Island a Williamstown Dockyard, založeny kýly torpédoborců Voyager (D04), Vendetta (D08), Vampire (D01) a Waternhen. Stavba čtvrté jednotky ale byla roku 1954 zrušena a proto do služby v letech 1957–1959 vstoupily pouze tři kusy.[5]

Torpédoborec Voyager se 10. února 1964 srazil s letadlovou lodí HMAS Melbourne a potopil se. O měsíc později byl proto do Austrálie zapůjčen (a roku 1972 prodán) torpédoborec Duchess. Torpédoborec Vampire byl roku 1985 zpřístupněn jako muzejní loď v Australian National Maritime Museum v Sydney. Torpédoborec Vendetta byl vyřazen roku 1977 a poslední Vampire sloužil v letech 1980–1989 jako cvičná loď. Celou třídu ve službě nahradily raketové torpédoborce třídy Perth.[6]

Peruánský torpédoborec Ferré v roce 2007. Vpravo je dobře vidět věžička 40mm kompletu DARDO.
PeruPeru Peru

Peruánské námořnictvo zakoupilo v roce 1969 vyřazené britské torpédoborce Decoy a Diana. Nový uživatel je převzal v březnu a dubnu 1973, přičemž byly přejmenovány na Ferré (74) a Palacios (73). Oba torpédoborce byly několikrát upravovány. Mezi komín a zadní dělovou věž byly umístěny čtyři dvojité kontejnery protilodních střel MM.38 Exocet, vrhač Squid byl nahrazen přistávací plochou pro vrtulníky a 40mm kanóny Bofors nahradily dva dvojhlavňové 40mm komplety DARDO. Z torpédoborce Palacios byla později odstraněna i zadní dělová věž, kterou nahradil hangár.[7] Zatímco Palacios byl vyřazen v roce 1993, Ferré sloužil až do roku 1999.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 88. [Dále Chant (2006)]
  2. ↑ a b c GARDINER, Robert; CHUMBLEY, Stephen; BUDZBON, Przemysaw. Conways All the World's Fighting Ships 1947–1995. Annapolis: Naval Institute Press, 1996. S. 505. (anglicky) 
  3. ↑ Gardiner, Chumbley a Budzbon, 1996, s. 16.
  4. ↑ [Chant, 2006, s. 89.]
  5. ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 232–233. [Dále Pejčoch, Novák, Hájek (1994)]
  6. ↑ [Pejčoch, Novák, Hájek, 1994, s. 233.]
  7. ↑ [Pejčoch, Novák, Hájek, 1994, s. 217.]
  8. ↑ PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 253. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Třída_Daring_(1949)&oldid=23518826“