Třída Daring (1949)
| Třída Daring | |
|---|---|
 |
|
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Australské námořnictvo Britské královské námořnictvo Peruánské námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 20 objednáno 11 dokončeno |
| Zahájení stavby | |
| Spuštění na vodu | |
| Uvedení do služby | |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Weapon |
| Následovník | třída County |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 2830 t (standardní) 3580 t (plný) |
| Délka | 118,8 m |
| Šířka | 13,1 m |
| Ponor | 4,1 m |
| Pohon | 2 kotle, 2 turbíny |
| Palivo | {{{palivo}}} |
| Rychlost | 35 uzlů |
| Dosah | |
| Posádka | 297–330 |
| Výzbroj | 6× 114mm kanón (3×II) 2–6× 40mm kanón 10× 533mm torpédomet (2×V) 1× Squid |
| Pancíř | |
| Letadla | |
| Radar | |
| Sonar | |
| Ostatní | |
| Technické údaje {{{podtřída2}}} | |
| Výtlak | {{{výtlak2}}} |
| Délka | {{{délka2}}} |
| Šířka | {{{šířka2}}} |
| Ponor | {{{ponor2}}} |
| Pohon | {{{pohon2}}} |
| Palivo | {{{palivo2}}} |
| Rychlost | {{{rychlost2}}} |
| Dosah | {{{dosah2}}} |
| Posádka | {{{posádka2}}} |
| Výzbroj | {{{výzbroj2}}} |
| Pancíř | {{{pancíř2}}} |
| Letadla | {{{letadla2}}} |
| Radar | {{{radar2}}} |
| Sonar | {{{sonar2}}} |
| Ostatní | {{{ostatní2}}} |
Třída Daring byla třída torpédoborců Britského královského námořnictva. Postaveno bylo osm jednotek pro britské námořnictvo a další tři pro Australské námořnictvo. Jediným dalším uživatelem této třídy se stalo Peruánské námořnictvo, které zakoupilo dvojici torpédoborců z britských přebytků. Celá tato třída již byla vyřazena. Jednalo se o první britské torpédoborce postavené po skončení druhé světové války a zároveň poslední britské (a australské) torpédoborce, jejichž hlavní výzbrojí bylo dělostřelectvo.[1]
Obsah |
Pozadí vzniku [editovat]
Osmikusová série torpédoborců pro britské námořnictvo, zahrnující torpédoborce Delight (D 119), Daring (D 05), Dainty (D 108), Diamond (D 35), Defender (D 114), Decoy (D 106), Diana (D 126) a Duchess (D 154), byla objednána ještě během druhé světové války a stavěna v sedmi loděnicích. Dalších osm jednotek bylo sice objednáno, později ale byla jejich stavba zrušena. Stavba probíhala v letech 1945–1954, přičemž do služby torpédoborce vstupovaly v letech 1952–1954. Ve službě byly britské lodě až do svého vyřazení v průběhu 70. let.
Konstrukce [editovat]
Hlavní výzbroj tvořilo šest dvouúčelových 114mm kanónů v dvoudělových věžích, z nichž dvě byly na přídi a jedna na zádi. Protiletadlovou výzbroj posilovalo dva až šest 40mm kanónů Bofors. Na palubě bylo dále deset 533mm torpédometů (na konci 50. let byly odstraněny) a k ničení ponorek lodě nesly jeden salvový vrhač hlubinných pum Squid. Pohonný systém tvořily dva kotle a dvě parní turbíny. Nejvyšší rychlost dosahovala 35 uzlů.[2]
Zahraniční uživatelé [editovat]
Austrálie [editovat]
Australské námořnictvo objednalo v roce 1945 stavbu čtyř torpédoborců této třídy. Realizace programu ale začala až na sklonku 40. let, po dodání nutného materiálu z Velké Británie. Postupně byly, v domácích loděnicích Cockatoo Island a Williamstown Dock Yard, založeny kýly torpédoborců Voyager (D 04), Vendetta (D 08), Vampire (D 01) a Waternhen. Stavba čtvrté jednotky ale byla roku 1954 zrušena a proto do služby v letech 1957–1959 vstoupily pouze tři kusy.[3]
Torpédoborec Voyager se 10. února 1964 srazil s letadlovou lodí HMAS Melbourne a potopil se. O měsíc později byl proto do Austrálie zapůjčen (a později prodán) torpédoborec Duchess, který zde sloužil jako HMAS Vampire (D 11). Torpédoborec byl vyřazen v roce 1986 a dnes je k vidění v Australian National Maritime Museum v Sydney. Torpédoborec Vendetta byl vyřazen roku 1977 a poslední Vampire sloužil v letech 1980–1989 jako cvičná loď. Celou třídu ve službě nahradily raketové torpédoborce třídy Perth.[4]
Peru [editovat]
Peruánské námořnictvo zakoupilo v roce 1969 vyřazené britské torpédoborce Decoy a Diana. Nový uživatel je převzal v březnu a dubnu 1973, přičemž byly přejmenovány na Ferré (74) a Palacios (73). Oba torpédoborce byly několikrát upravovány. Mezi komín a zadní dělovou věž byly umístěny čtyři dvojité kontejnery protilodních střel MM.38 Exocet, vrhač Squid byl nahrazen přistávací plochou pro vrtulníky a 40mm kanóny Bofors nahradily dva dvojhlavňové 40mm komplety DARDO. Z torpédoborce Palacios byla později odstraněna i zadní dělová věž, kterou nahradil hangár.[5] Zatímco Palacios byl vyřazen v roce 1993, Ferré sloužil až do roku 1999.[6]
Reference [editovat]
- ↑ CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha : Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. s. 88. [Dále Chant (2006)]
- ↑ [Chant, 2006, s. 89.]
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. s. 232–233. [Dále Pejčoch, Novák, Hájek (1994)]
- ↑ [Pejčoch, Novák, Hájek, 1994, s. 233.]
- ↑ [Pejčoch, Novák, Hájek, 1994, s. 217.]
- ↑ PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha : Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. s. 253.
Literatura [editovat]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. s. 389.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. s. 353.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha : Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. s. 455.
