Třída Almirante Brown

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Almirante Brown
ARA Sarandi
Obecné informace
Uživatelé Argentinské námořnictvo
Typ torpédoborec
Lodě 4
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud aktivní (2011)
Předchůdce
Následovník
Technické údaje
Výtlak 2900 t (standardní)
3360 t (plný)
Délka 125,9 m
Šířka 14 m
Ponor 5,8 m
Pohon COGOG
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 30,5 uzlů
Dosah
Posádka 200
Výzbroj 1× 127mm kanón
8× 40mm kanón Bofors (4×2)
2× 20mm kanón (2×1)
MM40 Exocet (2×4)
Selenia Aspide (8 hl.)
6× 324mm torpédomet (2×3)
Pancíř
Letadla 2 vrtulníky
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Almirante Brown je třída torpédoborců argentinského námořnictva, patřící svou konstrukcí do německé rodiny válečných lodí typu MEKO, produkovaných loděnicí Blohm + Voss. V této typové řadě je třída Almirante Brown označena MEKO 360 H2. Plavidla byla druhou realizovanou objednávkou lodí typu MEKO. Předcházela jim pouze konstrukcí podobná nigerijská fregata Aradu typu MEKO 360 H1 (fakticky jejich sesterská loď). Třída se skládá ze čtyř jednotek, pojmenovaných Almirante Brown, La Argentina, HeroínaSarandi. Všechny jsou stále v aktivní službě.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Stavba šesti jednotek této třídy byla objednána v roce 1978, v následujícím roce ale byla snížena na čtyři, přičemž ušetřené peníze byly využity na koupy korvet třídy Espora. Všechny čtyři torpédoborce byly postaveny v Německu a do aktivní služby byly zařazeny v letech 19831984.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Silueta torpédoborce La Argentina dobře ukazuje příďovou dělovou věž, kontejnery protilodních střel po stranách komínu a střely Aspide na střeše hangáru.

Pro plavidla je typická jejich modulární konstrukce. Hlavňová výzbroj lodí je poměrně silná. Na přídi se nachází dělová věž s jedním dvouúčelovým 127mm kanónem OTO Melara o délce hlavně 54 ráží. Ten doplňují čtyři dělové věže systému DARDO nesoucí dvouúčelové 40mm protiletadlové dvojkanóny Bofors (dvě před můstkem a dvě po stranách hangáru). Nejlehčí ráži představují dva 20mm kanóny v jednohlavňových postaveních. Protiletadlovou výzbroj tvoří osminásobný vypouštěcí kontejner pro protiletadlové řízené střely krátkého dosahu Selenia Aspide s celkovou zásobou 24 střel. Protilodní výzbroj tvoří osm francouzských protilodních střel MM40 Exocet, umístěných ve čtyřnásobných kontejnerech ve středu lodě. Protiponorkovou výzbroj tvoří dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety ILAS 3 se zásobou 18 lehkých protiponorkových torpéd typu Whitehead A 244/S. V zadní části lodi se nachází přistávací plocha a hangár pro dva protiponorkové vrtulníky.

Pohonný systém je koncepce COGOG. Tvoří ho dva páry plynových turbín, pohánějící dvojici lodních šroubů. Dvě turbíny Rolls-Royce Tyne RM1C slouží pro ekonomickou plavbu, zatímco druhý pár turbín Rolls-Royce Olympus TM3B loď pohání v bojové situaci. Nejvyšší rychlost dosahuje 30,5 uzlu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha : Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240.  
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]