Třída Espora

Třída Espora
Obecné informace
Uživatelé	Argentinské námořnictvo
Typ	korveta
Lodě	6
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud	aktivní (2010)
Předchůdce	Drummond
Následovník
Technické údaje
Výtlak	1470 t (standardní) 1700 t (plný)
Délka	91,2 m
Šířka	11,1 m
Ponor	3,4 m
Pohon	2 diesely
Palivo	{{{palivo}}}
Rychlost	27 uzlů
Dosah
Posádka	93
Výzbroj	1× 76mm kanón OTO Melara 4× 40mm kanón Bofors (2×2) 4× MM38 Exocet (4×1) 2× 12,7mm kulomet 6× 324mm torpédomet (2×3)
Pancíř
Letadla	1 vrtulník
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak	{{{výtlak2}}}
Délka	{{{délka2}}}
Šířka	{{{šířka2}}}
Ponor	{{{ponor2}}}
Pohon	{{{pohon2}}}
Palivo	{{{palivo2}}}
Rychlost	{{{rychlost2}}}
Dosah	{{{dosah2}}}
Posádka	{{{posádka2}}}
Výzbroj	{{{výzbroj2}}}
Pancíř	{{{pancíř2}}}
Letadla	{{{letadla2}}}
Radar	{{{radar2}}}
Sonar	{{{sonar2}}}
Ostatní	{{{ostatní2}}}

Třída Espora je třída korvet argentinského námořnictva, patřící svou konstrukcí do německé rodiny válečných lodí typu MEKO, produkovaných loděnicí Blohm + Voss. V této typové řadě je třída Espora označena MEKO 140 A16. Třída se skládá ze šesti jednotek, postavených ve dvou skupinách. Všechny jsou stále v aktivní službě.

Stavba

Robinson při cvičné střelbě

Stavba šesti jednotek této třídy byla objednána v roce 1979. Všechny postavily argentinské loděnice AFNE v Río Santiagu. Realizaci programu však výrazně zpozdila argentinská porážka ve falklandské válce a ekonomická krize, která následovala. Lodě proto byly postaveny ve dvou skupinách, následujících ve značných rozestupech. První jednotka Espora byla dokončena v roce 1985, následovaly ji Rosales (1986), Spiro (1988), Parker (1990), Robinson (2000) a Gomez Roca (2002). Ve službě nahradily zastaralé americké druhoválečné torpédoborce.

Konstrukce

Srovnání velikosti korvety Gomez Roca (vpravo), plující vedle raketového křižníku třídy Ticonderoga a letadlové lodi třídy Nimitz.

Na přídi se nachází dělová věž s jedním dvouúčelovým 76mm kanónem OTO Melara. Ty doplňují dvě dělové věže obranného systému DARDO se 40mm protiletadlovými dvojkanóny Bofors. Jedna z nich stojí mezi hlavní dělovou věží a můstkem, zatímco druhá stojí zcela na zádi, pod úrovní přistávací paluby. Protilodní výzbroj tvoří čtyři francouzské protilodní střely MM38 Exocet, umístěné na zádi. V zadní části lodi se nachází přistávací plocha pro jeden protiponorkový vrtulník, který je možné skrýt do skládacího hangáru (u první skupiny montován dodatečně, u poslední dvojice již při stavbě). Po stranách přistávací plochy jsou umístěny dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety, užívané pro lehká protiponorková torpéda typu Whitehead A 244/S, kterých je na palubě 12 kusů.

Pohonný systém tvoří dva diesely SEMT-Pielstick, roztáčející dvojici lodních šroubů. Nejvyšší rychlost dosahuje 27 uzlů.

Odkazy

Literatura

• CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha : Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. s. 240.  
• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. s. 389.  

Externí odkazy

• (anglicky) Popis plavidel MEKO