Tárik ibn Zijád
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tárik ibn Zijád (670 - 720) (arabsky طارق بن زياد), známý ve španělské historii a legendách jako Taric el Tuerto (Tárik jednooký), byl berberský muslim a velitel muslimských Arabů pocházejících z arabského chalífátu, kde v té době vládl al-Valíd I. V létě roku 711 přesvědčivě zvítězil v bitvě u řeky Guadalete nad vizigótským králem Roderichem, který v tomto boji padl.
Podle dějepisce Ibn Khaldouna, Tárik ibn Zijád pocházel z berberského kmene Nefzaoua, zvláštní větve Oulhasasů, kteří žijí dodnes na březích řeky Oued Tafna, nacházející se dnes v Alžírsku.
Po Táriku ibn Zijádovi byl pojmenován Gibraltar (Džebel el Tárik – „Tárikova skála“), zde se při dobývání Vizigótské říše v Hispánii vylodil. Po bitvě u řeky Guadalete ovládli muslimové rychle Toledo a odtud pokračovali v dalších výbojích na poloostrově. Vizigótská říše byla v letech 711–713 Araby a Berbery dobyta a zanikla. Jen na úplném severu poloostrova, v hornatých oblastech pozdější Asturie, se udržela drobná panství v čele s vizigótskými šlechtici, zárodek budoucích křesťanských středověkých království.
