Střední odborné učiliště Vězeňské služby České republiky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Střední odborné učiliště Vězeňské služby ČR je organizační jednotkou Vězeňské služby České republiky, kde se vzdělávají osoby ve výkonu trestu odnětí svobody. Střední odborné učiliště Vězeňské služby sídlí v Praze. Dále disponuje 9 školskými vzdělávacími středisky umístěných ve věznicích, kde se výuka vykonává[1].

Školská vzdělávací střediska[editovat | editovat zdroj]

  • Školské vzdělávací středisko Heřmanice
  • Školské vzdělávací středisko Pardubice
  • Školské vzdělávací středisko Plzeň
  • Školské vzdělávací středisko Rýnovice
  • Školské vzdělávací středisko Valdice
  • Školské vzdělávací středisko Všehrdy
  • Školské vzdělávací středisko Stráž pod Ralskem
  • Školské vzdělávací středisko Kuřim (s pobočkou ve věznici Znojmo)
  • Školské vzdělávací středisko Světlá nad Sázavou[2]

Ve výše uvedených školských vzdělávacích střediscích se vzdělávají muži. Výjimkou je pouze Školské vzdělávací středisko Světlá nad Sázavou určené pro ženy[3].

Úloha[editovat | editovat zdroj]

Cílem vzdělávání osob ve výkonu trestu odnětí svobody je snížení recidivy (tedy opakované trestné činnosti). Po propuštění na svobodu jim kvalitní vzdělání umožní obstát na trhu práce a najít si stabilní zaměstnání.[1]

Vzdělávání[editovat | editovat zdroj]

Ve školských vzdělávacích střediscích je penitenciární pedagogika aplikována na úrovni formálního a neformálního vzdělávání.[1]

Formální vzdělávání[editovat | editovat zdroj]

Střední odborné učiliště Vězeňské služby nabízí množství studijních oborů. Studijní obory jsou koncipovány tak, aby v ideálním případě kopírovaly požadavky trhu práce. Zároveň musí respektovat prostorové, materiální a personální možnosti věznice.[1] Studijní obory jsou zakončeny složením učňovské zkoušky. Poté je vězněným osobám vydán výuční list.[4]

Muži, ve výkonu trestu odnětí svobody se mohou vzdělávat v oboru:

  • Elektrotechnické a strojně montážní práce
  • Práce ve stravování
  • Strojírenské práce
  • Obráběč kovů
  • Dřevařská výroba

Vězněné ženy se mohou vzdělávat v oboru:  

  • Šití prádla
  • Provozní služby[5]

Neformální vzdělávání[editovat | editovat zdroj]

V rámci programu zacházení s odsouzenými, Střední odborné učiliště Vězeňské služby organizuje odborné kurzy, všeobecné vzdělávací kurzy a specializační kurzy různého zaměření.[1]

Osoby ve výkonu trestu odnětí svobody se v rámci neformálního vzdělávání mohou například naučit cizím jazykům (angličtině, němčině, aj.) nebo získat dovednosti praktického zaměření v oblastech gastronomie, elektrotechniky, výpočetní techniky aj.[5] V rámci kurzů si vězněné osoby mohou doplnit i základní vzdělání.[6]

Aktéři[editovat | editovat zdroj]

Studenti Středního odborného učiliště Vězeňské služby ČR jsou osoby ve výkonu trestu odnětí svobody, které se řádně přihlásily ke studiu.[3]

Učitelé ve Středních odborném učilišti Vězeňské služby ČR jsou přímo zaměstnaní ve věznici a spadají pod tuto školu nebo vykonávají práci externě. Externí učitelé pracují tedy na jiné škole a zároveň dochází do věznice vyučovat vězněné osoby.[3] Všichni učitelé musí splňovat požadavky na výkon funkce učitele střední školy dle zákona 563/2004 Sb. o pedagogických pracovních.[7]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historie středních odborných učilišť sahá až do 60. let 20. století. V tehdejších nápravně výchovných ústavech byly organizované různé formy vzdělávání. Odborná učiliště byla zakotvena v zákonu č. 59/1965 Sb, o výkonu trestu odnětí svobody. Vězněné osoby byly zařazovány do kvalifikačních kurzů, které byly organizovány závodními školami. V závodních školách mimo vzdělávání také pracovaly.[3]

Systém vzdělávání odsouzených fungoval až do roku 1981, kdy byl podán návrh k vytvoření řádné školské instituce. Došlo tedy k vytvoření školských vzdělávacích institucí, které byly o dva roky později zařazeny do sítě školských zařízení v rámci Sboru nápravné výchovy.[8]

Sbor nápravné výchovy měl v kompetenci Střední odborné učiliště až do konce roku 1992. Během této doby se dařilo vzniku nových oborů, především technického zaměření.[3] Sbor nápravné výchovy musel čelit i úpadkům ve vzdělání, protože v listopadu roku 1989 zaznamenalo vězeňství velkých změn.[8]

V lednu 1993 nabyl účinnosti nový zákon č. 555/1992 Sb. o Vězeňské a justiční stráži České republiky. Tímto zákonem zanikl Sbor nápravné výchovy a nově vznikla Vězeňská služba České republiky.[6] V rámci tohoto zákona Vězeňská služba České republiky převzala v kompetenci školské zařízení.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Koncepce vězeňství - Portál justice. justice.cz [online]. [cit. 2021-01-04]. Dostupné online. 
  2. ČR, Vězeňská služba. Střední odborné učiliště [online]. 2017-03-07 [cit. 2021-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-09-20. 
  3. a b c d e VÁŇA, MARTIN. Střední odborné učiliště, učiliště a odborné učiliště Vězeňské služby České republiky 1983-1998. [Praha]: [Vězeňská služba České republiky] 122 s. Dostupné online. ISBN 80-238-4224-2, ISBN 978-80-238-4224-1. OCLC 41831887 
  4. Závěrečné zkoušky. 4 [online]. Vězeňská služba České republiky, 2004 [cit. 2021-1-4]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-27. 
  5. a b ČR, Vězeňská služba. Střední odborné učiliště [online]. 2017-05-11 [cit. 2021-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-27. 
  6. a b HÁLA, JAROSLAV. Úvod do teorie a praxe vězeňství. 2., dopl. vyd. vyd. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií 183 s. Dostupné online. ISBN 80-86708-30-6, ISBN 978-80-86708-30-0. OCLC 124087634 
  7. ČR, Vězeňská služba. Střední odborné učiliště [online]. 2017-05-11 [cit. 2021-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-09-20. 
  8. a b JOHN, Roman. Vzdělávání odsouzených ve druhé polovině 20. století [online]. Institut vzdělávání- Kabinet dokumentace a historie VS ČR, 2010 [cit. 2021-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-27.