Srnec obecný
Srnec obecný | |
---|---|
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | sudokopytníci (Artiodactyla) |
Čeleď | jelenovití (Cervidae) |
Rod | srnec (Capreolus) |
Binomické jméno | |
Capreolus capreolus (L., 1758) | |
Areál rozšíření | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Srnec obecný (Capreolus capreolus) je hojně rozšířený sudokopytník z čeledi jelenovití.
Popis
Srnec obecný je relativně malým zástupcem své čeledi. Dosahuje hmotnosti mezi 15 - 20 kg a v kohoutku měří 65 - 75 cm. Ocas je velmi krátký (2-3 cm) a sotva viditelný. Přes léto má jeho srst až mírně rezavo-červený odstín, s příchodem zimy však narůstá srst nová - zimní a její zbarvení znatelně tmavne (srnčí zvěř přebarvuje). Samci mají relativně krátké parůžky, které mohou u jedinců v dobrých podmínkách dorůstat až do délky 25 cm. Každým rokem, v rozmezí od října do listopadu, samci své parůžky shazují a na jaře příštího roku jim narůstají nové, které jsou zpočátku pokryté jakousi sametovou vrstvou, která se nazývá lýčí a vyživuje parůžek při vývoji a růstu. Po dokončení vývoje parůžku srnec vytlouká - zbavuje parůžek odumřelého líčí otíráním o slabé kmínky stromů nebo keřů. Srnčí paroží může být jednoduše zašpičatělé, ale stejně tak může mít naopak 4-6 výsad. Takže to může být špičák, vidlák, šesterák, výjimečně osmerák (čtyři vásady na jednom parůžku) nebo raritní srnec s různě nepravidelně deformovaným a členitým parožím. Srnec své parůžky shazuje v listopadu a prosinci. Srnec se loví od 16. května do 30. září, srny a srnčata od 1. září do 31. prosince.
Barevné odchylky
Velmi vzácně je možno narazit na srnčí albíny. Ti v důsledku své vady často trpí i špatným zrakem a jsou světloplaší. Mezi myslivci se traduje, že zastřelit srnu-albína přináší smůlu, respektive, že kdo zastřelí srnu-albína, do roka zemře. Jednu srnu-albína chová ZOO Děčín.[1]
Rozšíření
Srnec obecný žije v lesích, za soumraku, kdy je nejaktivnější, velmi často navštěvuje zemědělskou krajinu a často proniká až na okraje měst. Obývá prakticky celou Evropu, ve velkém počtu chybí pouze na severu Skandinávie, zasahuje také až k pobřeží Kaspického moře a na území Malé Asie.
V České republice se jedná o nejhojnějšího sudokopytníka. V roce 1970 byla jeho početnost odhadována na 198 000 jedinců, v roce 2003 již na více než 300 000 jedinců (nejvíce od 60. let 20. století).[2]
Ekologie a rozmnožování
Živí se zejména nejrůznějšími bylinami, občas požírá také různé plody. Zvláště v oblibě má přitom mladé výhonky trav s vysokým obsahem vlhkosti. Srnec obecný je relativně plachý a při ohrožení se často ozývá zvukem podobným psímu štěknutí. Většinu roku se zdržuje samostatně, výjimkou je pouze období rozmnožování.
Samice pohlavně dospívají ve věku 16 měsíců. Samci jsou polygamní a v polovině července začínají bojovat o přízeň samic. Do listopadu se zárodek prakticky nevyvíjí (latentní březost). Podle některých zdrojů se v listopadu neoplozené srny páří s mladými srnci, kteří nebyli připuštěni k říji v obvyklém čase staršími a silnějšími samci, zárodek se poté vyvíjí normálně - toto však nebylo potvrzeno. V květnu až červnu rodí srna obvykle jedno, někdy dvě hnědá, bíle skvrnitá mláďata (srnčata).
Srnčata zůstávají několik prvních dnů nehybně skryta v husté vegetaci, kam je chodí matka několikrát denně krmit. V tomto období jich je mnoho zahubeno sekačkami, myslivci se tomuto snaží zabránit spoluprací se zemědělci - procházením luk před senosečí, nalezená srnčata odnáší do křovin tak, aby na nich nezůstal lidský pach. V případě, že samice zaregistruje v jejich blízkosti člověka nebo nějakého dravce, se často stává, že svá mláďata opustí.
Ve volné přírodě se dožívá srnec maximálně 10 let.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roe Deer na anglické Wikipedii.