Přeskočit na obsah

Žralok malohlavý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Somniosus microcephalus)
Jak číst taxoboxŽralok malohlavý
alternativní popis obrázku chybí
Žralok malohlavý
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaparyby (Chondrichthyes)
Nadřádžraloci (Selachimorpha)
Řádostrouni (Squaliformes)
Čeleďsvětlošovití (Somniosidae)
Rodsvětloun (Somniosus)
Binomické jméno
Somniosus microcephalus
(Bloch & Schneider, 1801)
Modře zvýrazněná oblast rozšíření
Modře zvýrazněná oblast rozšíření
Modře zvýrazněná oblast rozšíření
Synonyma

žralok grónský, žralok ledový, světloun malohlavý, hltoun ledový

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žralok malohlavý, též žralok grónský (Somniosus microcephalus) je velký druh žraloka z čeledi světlošovití. Vyskytuje se ve vodách severního Atlantského oceánu a Severního ledového oceánu, především kolem Grónska a Islandu. Dosahuje délky 2,5 až 6,4 metru a hmotnosti až okolo 1000 kg.[2] Jde o potravního oportunistu, jenž se živí převážně mršinami, rybami a rozličnými bezobratlými. Někdy napadá i ve vodě spící ploutvonožce, především tuleně. Pohybuje se velmi pomalu a jeho pomalý metabolismus je přizpůsoben chladným podmínkám. Jedná se o obratlovce s nejdelší prokázanou dobou života. Je potvrzeno, že se dožívá okolo 400 let a předpokládá se, že to může být i více. Jeho maso, pokud není dostatečně upravené, je zřejmě toxické, nicméně se z něj připravuje zvláštní, velmi aromatický pokrm zvaný hákarl. Mezinárodní svaz ochrany přírody vyhodnocuje žraloka malohlavého jako téměř ohrožený druh.

Nomenklatura

[editovat | editovat zdroj]

Vědecké jméno tohoto žraloka v překladu znamená „malohlavý spáč“. V minulosti mu bylo přiděleno celkem 11 dalších vědeckých synonym, a sice:

  • Squalus squatina (non Linnaeus, 1758)
  • Squalus carcharis (Gunnerus, 1776)
  • Squalus microcephalus (Bloch & Schneider, 1801)
  • Somniosus brevipinna (Lesueur, 1818)
  • Squalus borealis (Scoresby, 1820)
  • Squalus norvegianus (Blainville, 1825)
  • Scymnus gunneri (Thienemann, 1828)
  • Scymnus glacialis (Faber, 1829)
  • Scymnus micropterus (Valenciennes, 1832)
  • Leiodon echinatum (Wood, 1846)
  • Somniosus antarcticus (Whitley, 1939).[3]

Výskyt

[editovat | editovat zdroj]

Žralok grónský žije severněji než jakýkoliv jiný druh žraloka. Obývá vody Severního ledového oceánu a Severního Atlantiku, vyskytuje se především nedaleko pobřeží. Nejjižněji byl zaznamenán ve vodách okolo Francie, Portugalska, v zálivu sv. Vavřince a u mysu Cod.[3] Je možno ho nalézt ve vodách s teplotou do 12 °C, vydrží však i teplotu nižší než 0 °C (cca – 1 °C). Žije v hloubkách 0 až 1200 metrů (v teplejších měsících hlouběji než v zimních), jeden exemplář byl vyloven z 2200 metrů pod hladinou.[4][5]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Jde o jeden z největších druhů žraloků, který běžně dorůstá velikosti 2,5–4,3 metru, ale byl zaznamenán i 6,4 metru dlouhý jedinec a předpokládá se, že může dorůst 7,3 metru nebo možná až okolo 8 metrů.[3][4][5][6] Dosahuje váhy nejčastěji mezi 150 až 1000 kg.[5][7] Nejtěžší zvážený jedinec měl 1023 kg.[7] Jeho zbarvení je šedo-hnědo-zelené s množstvím světlých skvrn či pruhů. Hřbetní ploutev dosahuje jen malé velikosti a ocasní ploutev má jakoby useknutou či urvanou horní špičku. Zuby horní a dolní čelisti se liší svým tvarem, horní jsou úzké a špičaté, dolní mají hranatý tvar.[3][5] Kůže žraloka je pokryta ostrými zahnutými výběžky (denticles), které připomínají malé zoubky. Ty zlepšují hydrodynamiku plavání.[8]

Biologie

[editovat | editovat zdroj]

Žralok malohlavý je potravní oportunista – predátor i mrchožrout zároveň. V žaludcích mnoha jedinců bylo nalezeno velké množství různých druhů živočichů.[7] Předpokládá se, že se živí především mršinami, ale požírá i různé druhy ryb, paryby a některé bezobratlé (chobotnice, mlže, kraby, medúzy aj.).[3][4][5][7][8] Napadá také ve vodě spící tuleně, na něž se doslova přisaje a při tom vykousne z jejich těla velký kus masa.[9] Konzumuje i jiné savce, včetně kytovců. Neví se však, zda je aktivně loví nebo hoduje na jejich mršinách.[7] Druhá varianta se zdá pravděpodobnější.[8] Požírá zřejmě také ptáky plavající na hladině.[4][5]

O jeho rozmnožování existuje jen minimum informací. Jedná se o vejcoživorodý druh, počet mláďat při narození se pohybuje okolo 10 a jejich velikost dosahuje minimálně 37 cm a maximálně 100 cm.[4][5][7] Žralok každoročně přirůstá o 0,5 až 1 cm. Pohlavní zralosti dosahuje po více než 150 letech.[8][10]

Dlouhověkost

[editovat | editovat zdroj]

Jde o mimořádně dlouhověký druh, který se běžně dožívá přes 200 let. Maximální určený věk ze vzorku 28 zkoumaných jedinců byl odhadnut na 392 let (± 120 let), což ho činí nejdéle žijícím obratlovcem na Zemi. Jednalo se o samici dlouhou mírně přes 5 metrů.[10][11][12] U jedinců měřících více než 6 metrů je předpoklad, že mohou žít i přes 500 let.[8] Na dlouhověkosti se podílí to, že žijí v chladu, pohybují se velmi pomalu (zjištěná maximální rychlost je 2,7 km/h)[13] a mají extrémně pomalý metabolismus.[12][8]

Paraziti, predátoři

[editovat | editovat zdroj]

Oči žraloka malohlavého často napadají parazitičtí klanonožci druhu Omnatokoita elongata, kteří mu vyžírají rohovku a postupně mu výrazně zhorší schopnost vidět (nakonec dokáže vnímat jen světlo a na krátkou vzdálenost hrubé obrysy) či ho přímo oslepí.[3][7][14] Některé populace jsou infikovány tímto parazitem prakticky celé, jiné jen v malé míře (např. žraloci žijící v zálivu sv. Vavřince).[7]

Jediným zjištěným predátorem žraloka malohlavého je vorvaň obrovský. Konkrétně šlo o samce vorvaně jménem Tryphon (zabit roku 2009), jenž se s velkou pravděpodobností živil žraloky minimálně několik let, což naznačoval jeho chrup značně obroušený o drsnou kůži svých obětí.[8] Předpokládá se i možná predace ze strany kosatek dravých.[8]

Ohrožení, vztah s lidmi

[editovat | editovat zdroj]

V minulosti byl hojně loven severskými národy kvůli svým játrům bohatým na oleje. V desátých letech 20. století bylo jen při pobřeží Grónska každoročně chyceno asi 32 000 jedinců.[4] Komerční lov po roce 1960 výrazně poklesl a začátkem 21. století byla paryba lovena především jako tzv. bycatch (omylem do sítí určených na lov jiných druhů). V současnosti (2012) loví žraloka grónského cíleně jen rybáři z Islandu.[7] Druh vedený normami IUCN jako téměř ohrožený je zranitelný především kvůli svému pomalému vývoji a předpokládané ne příliš rychlé reprodukci.[4]

Databáze ISAF Floridského muzea eviduje pouze jeden případ předpokládaného útoku tohoto druhu na člověka. V roce 1859 byl v Kanadě uloven žralok malohlavý s lidskou nohou v žaludku. Případ však nebyl vědecky prozkoumán.[6]

Jako jídlo

[editovat | editovat zdroj]

Maso žraloka malohlavého je považované za toxické, protože obsahuje oxidy trimethylaminu. Když je konzumováno za syrova či nedostatečně upravené, uvolní se tato látka do těla a může způsobit stavy podobné extrémní opilosti. Svalovina má navíc v sobě velké množství močoviny. Obě zmíněné chemikálie pomáhají parybě snášet velmi chladné prostředí.[8] Pokud se maso několikrát převaří, prokvasí (dříve pod zemí, nyní ve speciálních nádobách) a suší po dobu několika měsíců, dá se z něj udělat islandský silně aromatický pokrm jménem hákarl.[8][15][16][17] Některé zdroje však údajnou toxicitu žraločího masa zpochybňují.[7]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Zuby žraloka malohlavého
    Zuby žraloka malohlavého
  • Kresba žraloka malohlavého
    Kresba žraloka malohlavého
  • Ulovené a nasušené kusy žraloků malohlavých určených na pokrm hákarl
    Ulovené a nasušené kusy žraloků malohlavých určených na pokrm hákarl
  • Stará kresba žraloků malohlavých
    Stará kresba žraloků malohlavých

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. ↑ McClain C. R.; et al. (2015). Sizing ocean giants: patterns of intraspecific size variation in marine megafauna. PeerJ 3:e715 https://doi.org/10.7717/peerj.715
  3. ↑ a b c d e f EAGLE, Dane. Somniosus microcephalus. www.floridamuseum.ufl.edu [online]. Florida Museum of Natural History [cit. 2017-09-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e f g KYNE, P. M. Somniosus microcephalus (Greenland Shark, Gurry Shark, Large Sleeper Shark, Sleeper, Sleeper Shark). www.iucnredlist.org [online]. IUCN, 2006 [cit. 2017-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-04-23. 
  5. ↑ a b c d e f g MILLS, Patrick; WEHRLY, K. "Somniosus microcephalus" [online]. Animal Diversity Web: University of Michigan Museum of Zoology, 2006 [cit. 2010-12-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b TOUŠEK, Adam. Žralok grónský [online]. Živá země, 2008 [cit. 2010-12-25]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f g h i j MACNEIL, M. A.; MCMEANS, B. C.; HUSSEY, N. E. Biology of the Greenland shark Somniosus microcephalus. Journal of Fish Biology. 2012-04-01, roč. 80, čís. 5, s. 991–1018. Dostupné online [cit. 2017-09-30]. ISSN 1095-8649. DOI 10.1111/j.1095-8649.2012.03257.x. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d e f g h i j GALLANT, Jeffrey. Greenland Shark. www.geerg.ca [online]. [cit. 2017-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-14. (anglicky) 
  9. ↑ Líný žralok je ještě línější, než si biologové mysleli. Přesto umí ulovit i třikrát rychlejší kořist. National Geographic Česko [online]. 2012-07-15 [cit. 2017-02-05]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b NIELSEN, Julius; HEDEHOLM, Rasmus B.; HEINEMEIER, Jan. Eye lens radiocarbon reveals centuries of longevity in the Greenland shark (Somniosus microcephalus). Science. 2016-08-12, roč. 353, čís. 6300, s. 702–704. PMID: 27516602. Dostupné online [cit. 2017-09-26]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.aaf1703. PMID 27516602. (anglicky) 
  11. ↑ HANSON, Hilary. These Majestic Sharks May Live More Than 400 Years. The Huffington Post [online]. 2016-08-11 [cit. 2016-08-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ a b ŠKOPEK, Pavel. Nejdéle žijícím obratlovcem je žralok malohlavý [online]. 21. století [cit. 2017-02-05]. Dostupné online. 
  13. ↑ WATANABE, Yuuki Y.; LYDERSEN, Christian; FISK, Aaron T. The slowest fish: Swim speed and tail-beat frequency of Greenland sharks. Journal of Experimental Marine Biology and Ecology. Roč. 426-427, s. 5–11. Dostupné online [cit. 2017-10-01]. DOI 10.1016/j.jembe.2012.04.021. 
  14. ↑ BORUCINSKA, J. D.; BENZ, G. W.; WHITELEY, H. E. Ocular lesions associated with attachment of the parasitic copepod Ommatokoita elongata (Grant) to corneas of Greenland sharks, Somniosus microcephalus (Bloch & Schneider). Journal of Fish Diseases. 1998-11-01, roč. 21, čís. 6, s. 415–422. Dostupné online [cit. 2017-02-03]. ISSN 1365-2761. DOI 10.1046/j.1365-2761.1998.00122.x. (anglicky) 
  15. ↑ TREBERG, Jason R.; DRIEDZIC, William R. Elevated levels of trimethylamine oxide in deep-sea fish: evidence for synthesis and intertissue physiological importance. Journal of Experimental Zoology. 2002-06-15, roč. 293, čís. 1, s. 39–45. Dostupné online [cit. 2017-09-26]. ISSN 1097-010X. DOI 10.1002/jez.10109. (anglicky) 
  16. ↑ Hákarl a Brennivín, to je islandská tradice. Islandofil. 2015-02-27. Dostupné online [cit. 2017-09-26].  Archivováno 27. 4. 2016 na Wayback Machine.
  17. ↑ Hákarl: Iceland's Buried, Rotten, Fermented & Dried Delicacy. WorldAtlas. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-26. (anglicky)  Archivováno 26. 9. 2017 na Wayback Machine.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Žralok_malohlavý&oldid=23510406“