Servác Engel z Engelsflussu
| Servác Engel z Engelsflussu | |
|---|---|
| Úmrtí | duben 1674 Mníšek pod Brdy |
| Povolání | byznysmen |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Servác Engel z Engelsflussu (1605[1] – duben 1674, Mníšek pod Brdy) byl český šlechtic, baron, původně koželuh z Flander, majitel panství Mníšek pod Brdy.
Život
[editovat | editovat zdroj]Servác mladší se narodil ve Flandrech roku 1605. Jeho otcem byl Servatius Engel starší, zvaný zkráceně Facis, původem z Tongeren u Maastrichtu (Limburské vévodství, dnes Belgie), matka se jmenovala Marie Terezie z Gutenberga. Rodina se mezi lety 1627–1630 přestěhovala do Prahy, kde jeden ze Serváců koupil syn roku 1627 novoměstský dům čp. 1044b/II Na poříčí.[2]. V téže době si Engelové na Malé Straně na Kampě dali přestavět dům čp. 499/II U zlatého hroznu[3], dnes známý jako Werichova vila. Nad Čertovkou nedaleko Karlova mostu pak postavili koželužský závod. Na rozvoji závodu měl velký podíl Servác mladší, kterému se podařilo sjednat s císařskou armádou zakázku na zpracovanou kůži na obuv. Při nakupování surovin se rozhodl obcházet Židy a kůži nakupoval přímo od řezníků. Tím si znepřátelil Židy, kteří se obrátili na císařský soud a Serváce obvinili z krácení daní. Císař nakonec rozhodl, že Servác bude platit vyšší daň a doplatí dlužnou část. Na oplátku získal od císaře monopol na obchod se surovou kůží.
Zlom přišel v roce 1648, kdy při útoku Švédů na Prahu přišel o veškerý majetek. Spolu se svými zaměstnanci a dalšími Pražany obsadil Staroměstskou mosteckou věž a zabránil vpádu Švédů do Starého Města. Ještě téhož roku byl povýšen do šlechtického stavu, získal predikát z Engelsflussu a erb. Po smrti svého otce se oženil s Ludmilou Röttingerovou, díky které získal několik domů, dva mlýny a vinice v Šárce. Ludmila ovšem roku 1660 zemřela. Roku 1662 se oženil podruhé a jeho manželkou se stala Anna Salomena, dcera pražského primase Mikuláše Františka Turka ze Šturmfeldu a Rosenthalu, s nímž se seznámil během obrany Starého Města. Stal se rytířem Svatého hrobu a finančně podporoval katolickou církev, zejména Svatovítskou katedrálu.[4]
Roku 1655 Servác na primusovu radu odkoupil od Mitroviců zchátralý zámek v Mníšku pod Brdy spolu s celým panstvím. Ihned se pustil do oprav. Dal zrekonstruovat zámek, rybníky, vybudovat vodovod, hospodu a pomáhal s opravou válkou poničených domů. Uprostřed těchto oprav, v dubnu 1674, zemřel a byl pohřben v kostele sv. Salvátora na Starém Městě.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Jan Županič: Nová šlechta v českých zemích
- ↑ Berní rula 3. Pražská města, editor Václav Líva. Praha 1949, s. 102
- ↑ Berní rula 3. Pražská města, editor Václav Líva. Praha 1949, s. 132
- ↑ a b Jan Županič: Nová šlechta v českých zemích
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Ing. Jana Digrinová. Anděl, který zachránil Mníšek. Tajemství české minulosti. 2010, čís. 4, s. 92–94.