Sebald Weinschröter
| Sebald Weinschröter | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1318 |
| Úmrtí | 1363 (ve věku 44–45 let) |
| Povolání | malíř |
| Funkce | dvorní malíř |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sebald Weinschröter (* 1318 nebo 1328? - 1363 nebo 1370?) byl německý dvorní malíř císaře Karla IV. pocházející z Norimberku. Je možné, že je identický s umělcem, označovaným jako "Meister des Hochaltars von St. Jakob", který vytvořil hlavní oltář kostela sv. Jakuba v Norimberku.
Život[editovat | editovat zdroj]
Sebald Weinschröter pocházel ze staré francké malířské rodiny. Za účast na protilucemburském řemeslnickém povstání byl z Norimberka vyhoštěn a uchýlil se patrně do Prahy. Kolem roku 1357 se do Norimberka vrátil jako dvorní malíř císaře Karla IV.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Sebaldu Weinschröterovi je připisován oboustranně malovaný deskový obraz s Korunováním Panny Marie a Kristem nesoucím kříž, pocházející z norimberského kláštera klarisek (kolem 1355, nyní Städelsches Kunstinstitut Frankfurt nad Mohanem). Obraz je proveden temperou, zlacením a lazurovaným stříbrem na dřevě. Scéna korunování zobrazuje Pannu Marii jako královnu nebes a zároveň duši zasnoubenou Kristu (Píseň písní). Obě postavy mají bohaté vytkávané vzory oděvů. Pozadí tvoří sloupová architektura.[1]
Styl malby obrazů vykazuje shodné rysy s malbou dvorních malířů Karla IV. v Praze a svědčí o jejich vlivu na norimberského tvůrce.[2] Norimberský malíř si ale uchoval domácí věcný styl a nevykazuje byzantské vlivy patrné v české malbě. Stejný malíř také maloval kolem roku 1370 epitaf Friedricha Mengota v cisterciáckém kostele v Heilsbronnu.[3]
V Germanisches Nationalmuseum v Norimberku jsou uchovány dvě kresby perem a černým inkoustem na papíru, které byly součástí skicáku Sebalda Weinschrötera. Pocházejí z doby kolem roku 1360 a představují tak jedny z nejstarších kreseb na papíře, které se ve střední Evropě dochovaly. Jsou na nich studie postav Madony s dítětem a Marie-Ecclesie s polopostavou Bolestného Krista, na přední straně je sv. Anna vyučující četbě Pannu Marii, provázenou cheruby. Druhý list zobrazuje Vzkříšeného žehnajícího Krista.[4]
Sebald Weinschröter byl autorem předloh pro malované okenní vitráže ve špitálním kostele sv. Marty v Norimberku. Kostel založil roku 1365 Konrad Waldstromer, správce lesů císaře Karla IV. Hlavní okno v ose chóru, s eucharistickými tématy, bylo vyhrazeno reprezentaci jeho rodiny. Další okno s výjevy Korunování Krista trnovou korunou, Ukřižování a Zmrtvýchvstání bylo věnováno památce královského výběrčího daní na Karlštejně a spoluzakladatele císařské kaple Panny Marie v Norimberku, Fridricha Stromera a jeho rodiny. Okno rodiny Großů, kteří dostali do dědičného držení nejvyšší úřad říšského rychtáře, je věnováno dětství Ježíše Krista a je na něm i kryptoportrét Karla IV.
-
Klanění tří králů, Karel IV., Norimberk (1370) -
Korunování trním, Norimberk (1370) -
Sebald Weinschröter, chórové okno špitálního kostela sv. Marty, Norimberk (1370)
.jpg)
.jpg)
.jpg){kind=small}
Mistr oltáře sv. Jakuba v Norimberku[editovat | editovat zdroj]
Kostel svatého Jakuba v Norimberku je protestantský a luteránský kostel, který založil jako románskou kapli císař Ota IV. Brunšvický roku 1209. Po 80 letech byl původní kostel zbořen a přestavěn. Uvnitř se nachází gotický oltář z let 1360-70, který patří k nejstarším v Německu. Na dvou křídlech oltáře jsou zevně výjevy Klanění tří králů a Ukřižování, na vnitřní straně Zvěstování, Korunování Panny Marie a Vzkříšení Krista s postavami apoštolů a proroků. Jsou zde vyobrazeni dva členové Rytířského řádu jako donátoři. Centrální část zobrazuje Krista trpitele s anděly. V predelle jsou čtyři keramické sošky apoštolů.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Sebald Weinschröter na německé Wikipedii a Meister des Hochaltars von St. Jakob na německé Wikipedii.
- ↑ Jiří Fajt, 2006, s. 50-51
- ↑ Jiři Fajt: Der Nürnberger Maler Sebald Weinschröter im Netzwerk von Kaiserhof und Patriziat (1349-1365/70). (Habilitační práce, nepubl.). Berlin 2009.
- ↑ Mengot-Epitaph, Heilsbronn
- ↑ Jiří Fajt, 2006, s. 51-52
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Jiři Fajt: Der Nürnberger Maler Sebald Weinschröter im Netzwerk von Kaiserhof und Patriziat (1349-1365/70). (Unpublizierte Habilitationsschrift). Berlin 2009
- Jiří Fajt, Andrea Langer (Hg.): Kunst als Herrschaftsinstrument unter den Luxembugern. Böhmen und das Heilige Römische Reich im Europäischen Kontext, Tagungsband, Berlin-München 2009
- Jiří Fajt: Nürnberg und das Heilige Römische Reich zur Zeit Kaiser Karls IV. 1346-1378. Kunstzentrum - Ort des Austausches - Inspirationsquelle, Monographie/erweiterte Habilitationsschrift (im Druck)
- Manfred H. Grieb (Hrsg.): Nürnberger Künstlerlexikon: Bildende Künstler, Kunsthandwerker, Gelehrte. München 2007
- Jiří Fajt, Karel IV., císař z Boží milosti. Kultura a umění za vlády posledních Lucemburků 1347-1437, katalog výstavy, Správa Pražského hradu 2006
- Barbara Drake Boehm und Jiri Fajt (Hrsg.): Prague: The Crown of Bohemia, 1347-1437. New York 2005 (en)
- Albert Gümbel: Sebald Weinschröter, ein Nürnberger Hofmaler Kaiser Karls IV. In: Repertorium für Kunstwissenschaft. Band 27, 1904, S. 13-23 und S. 512-514
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sebald Weinschröter na Wikimedia Commons - Geisteswissenschaftliche Zentrum Geschichte und Kultur Ostmitteleuropas (GWZO) an der Universität Leipzig, J. Fajt: Nürnberg als Kaiserstadt unter den Luxemburgern 1346-1437. Höfische Strukturen und Repräsentationskultur in einer Freien Reichsstadt Archivováno 9. 3. 2016 na Wayback Machine.
