Kosmický raketoplán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

(Přesměrováno z Raketoplán)

Start raketoplánu Columbia

Kosmický raketoplán je dopravní prostředek určený k dopravě na orbitální dráhu kolem Země. Na oběžnou dráhu by mohl být vynášen vlastními raketovými motory (toto „čisté“ řešení nebylo doposud realizováno), případně posílenými pomocnými raketovými motory, nebo jehož stavební součástí je nosný raketový systém (nosná raketa). V kosmickém prostoru se pohybuje jako kterékoli jiná kosmická loď.

Obsah

1 Charakter provozu
2 Kategorie kosmických raketoplánů
- 2.1 Orbitální kosmické raketoplány
- 2.2 Suborbitální kosmické raketoplány

[editovat] Charakter provozu

Kosmický raketoplán může být provozován jak v pilotovaném, tak bezpilotním režimu. Jeho obvyklým, nikoli však nezbytným, rysem je mnohonásobná použitelnost.

Start ze země může probíhat buď vertikálně, jako u běžné nosné rakety, nebo horizontálně jako u klasického letounu, případně může být do určité výše vynesen jiným letadlem a zde vypuštěn k samostatnému letu. Návrat na Zemi probíhá klouzavým nebo motorovým letem, s případným využitím pomocných motorů (raketových, nebo proudových) a přistává na letišti s dostatečně dlouhou přistávací dráhou.

Někdy se nepřesně do této kategorie zahrnují i tzv. vztlaková tělesa (lifting bodies), která však nejsou plošníky, neboť aerodynamický vztlak nepůsobí nosné plochy, ale trup letadla.

[editovat] Kategorie kosmických raketoplánů

Kosmické raketoplány

USA

Program X-20 Dyna-Soar

Program Space Shuttle:

Pathfinder (maketa)
Enterprise (pro zkoušky v atmosféře)
Columbia (zničena v únoru 2003)
Challenger (zničen v lednu 1986)
Discovery (aktivní)
Atlantis (aktivní)
Endeavour (aktivní)

Raketoplány Scaled Composites:

SSSR

Program Spiral

Program Buran

Program MAKS

ESA

Program Hermes

Japonsko

Program HOPE

Z hlediska provozu a dosahovaných výkonů můžeme rozdělit kosmické raketoplány do dvou velkých tříd:

orbitální kosmické raketoplány;
suborbitální kosmické raketoplány.

[editovat] Orbitální kosmické raketoplány

Tato třída dosáhne v průběhu vzletu nejméně první kosmické rychlosti a po vypojení raketových motorů se pohybuje po oběžné dráze kolem Země případně po únikové hyperbolické dráze z gravitačního pole Země jako kosmická loď.

V této třídě byly realizovány dosud pouze dva typy kosmických raketoplánů, a to:

americký kosmický raketoplán Space Shuttle;
sovětský kosmický raketoplán Buran.

Existuje však celá řada nerealizovaných projektů takových strojů, např.evropský raketoplán Hermes (ESA).

[editovat] Suborbitální kosmické raketoplány

Tento článek obsahuje informace, které nejsou ověřené. Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámen, opravte, prosíme, nepřesnosti a doplňte prameny (literaturu apod.), které dokládají uvedená tvrzení.

Stroje této třídy jsou urychleny raketovým motorem (motory) na maximální rychlost výrazně nižší, než je první kosmická rychlost. Po vypojení motoru (obvykle po vyčerpání pohonných látek) pokračují v letu setrvačností po balistické (suborbitální) dráze, přičemž její vrchol leží za hranicí zemské atmosféry, tedy v kosmickém prostoru. Tato hranice nebyla dosud v rámci mezinárodního práva stanovena; pro potřeby ustavování leteckých rekordů stanovila Mezinárodní letecká federace (FAI) hranici vesmíru ve výši 100 km nad geoidem.

Z hlediska FAI proto splnily podmínky pro zařazení do kategorie suborbitálních kosmických raketoplánů dosud pouze dva typy letounů, a to:

americký raketoplán North American X-15 (max. dosažená výška 108 km);
americký raketoplán Scaled Composites SpaceShipOne (max. dosažená výška 112 km).

Ve stavbě jsou další typy, které by měly sloužit ke turistickým „skokům na okraj vesmíru“.