Program Eněrgija-Buran
_1.JPEG)
Sovětský program stavby kosmoplánů MKS (Mnogorazovaja Kosmičeskaja Sistěma, Vícenásobný kosmický systém) začal v roce 1976 jako odpověď na americký kosmický program. Byl to největší a nejdražší program sovětské kosmonautiky. V rámci programu byly kromě kosmoplánu vyvinuty i nosná raketa Eněrgija a letoun Antonov An-225 schopný přepravovat Eněrgiju i samotný kosmoplán. V roce 1988 se uskutečnil první (a poslední) kosmický let kosmoplánu Buran. Program byl ukončen v roce 1993 Borisem Jelcinem pro nedostatek peněz a kvůli složité politické situaci.
Obsah |
Technické specifikace [editovat]
Oproti americkému programu STS měl program MKS jasnou výhodu v tom, že kosmoplán byl vyvíjen nezávisle na nosné raketě. Ta tedy mohla vynášet do vesmíru libovolný náklad a kosmoplán mohl letět na jakékoliv raketě s odpovídající nosností. Kosmoplán se také výrazně odlehčil díky absenci velkých motorů v zadní části a jednodušší kostře, která nemusela přenášet tah motorů na externí nádrž, jako tomu bylo u raketoplánů. Kosmoplány užívaly jako palivo pro orientační a manévrovací motory směs sintinu (účinnější verze kerosinu) a LOXu.
Kosmoplán měl být schopen přistát na jakékoli letištní dráze s dostatečnou délkou, ačkoliv by při tom došlo k jeho poškození. Jeho konstrukce byla totiž vyrobena ze slitiny D16, která se při dlouhodobém opakovaném vystavování vysokým teplotám stávala křehkou. Kosmoplány proto měly 14 uzavíratelných větracích šachet na chlazení konstrukce, z toho však 7 muselo být ve výšce 400 metrů nad zemí uzavřeno, protože nebyly vybaveny prachovým filtrem. Pokud ovšem nebyl kosmoplán do 8 minut od přistání napojen na speciální ventilační jednotku, došlo k nevratnému poškození konstrukce i tak.
Historie [editovat]
Program MKS vznikl jako odpověď na americký program STS. Ten měl zvýšit maximální hmotnost nákladu vynášeného USA do vesmíru ze 150 asi na 1800 tun a směrem zpět z 0 na 900 tun ročně (čehož nebylo nikdy dosaženo). Plná jedna třetina hmotnosti byla vyhrazena pro Ministerstvo obrany, a tak se sovětské špičky začaly obávat možné vojenské převahy ve vesmíru ze strany USA. Hlavní sovětský konstruktér Valentin Gluško se nejprve stavěl k programu odmítavě, avšak jeho názor nebyl nakonec rozhodující. Sovětská armáda chtěla mít kosmoplány jednoduše proto, že NASA měla raketoplány.
V prvotních plánech měl kosmoplán jen velmi malá křídla a kuželovitý tvar. Kvůli malým manévrovacím schopnostem a velké sestupné rychlosti bylo ale rozhodnuto tvarově se přiblížit americkým raketoplánům. Jako první přišel návrh na letoun-raketoplán OK-120, který měl i velké motory a byl proto zamítnut. Druhý návrh, OK-92 byl již takřka shodný s finální verzí. Ta se od něj lišila absencí záchranných motorů na tuhá paliva.
Prvním a zároveň poslední let kosmoplánu Buran byl úspěšný, avšak k použitelnosti stroje pro lety s lidskou posádkou měl ještě daleko. Zpožďoval se vývoj palivových článků nebo systémů zajišťování životních podmínek na lodi.
Při ekonomické krizi v Sovětském svazu to byl právě program MKS, který byl jako jeden z prvních zastaven. Ukázala se tak naprostá nepotřebnost tohoto programu, protože jakýkoliv úkol bylo možné udělat levněji, jednodušeji a rychleji se stávajícími systémy. Definitivním koncem ruských a sovětských kosmoplánů byl prezidentský dekret Borise Jelcina z 30. června 1993, který zrušil program MKS.
Prototypy a testovací modely [editovat]
Kosmoplánů schopných letu do vesmíru mělo být 5, z toho 3 pro pilotované a 2 pro bezpilotní lety. Přesný počet všech exemplářů i částí je dnes téměř nemožné spočítat. Jejich dnešní využití je různé - slouží jako muzejní exponát, restaurace či jen tak stojí kdesi v hangáru.
| Kosmické raketoplány |
|---|
|
Program Boeing X-20 Dyna-Soar Program Space Shuttle:
Raketoplány Scaled Composites: |
|
Program Spiral Program Eněrgija-Buran:
Program MAKS |
|
Program Hermes |
|
Program HOPE |
OK-120 [editovat]
Orbitalnyj Karabl, čili orbitální loď 120 byl 1. návrh prototypu raketoplánu s třemi motory v zadní části. Měl mít hmotnost 120 tun i s 30 tunami nákladu.
OK-92 [editovat]
2. návrh prototypu už kosmoplánu na rozdíl od finální verze počítal se záchrannými motory na tuhá paliva, které ho měly v případě nebezpečí odnést daleko od nosné rakety.
OK-M [editovat]
Prototyp, sloužící jako testovací model v reálném měřítku. Byl přeměněn na turistickou atrakci v Gorského parku v Moskvě.
BTS-002 [editovat]
Prototyp pro nacvičování přistání se dnes nachází v leteckém muzeu ve Speyer v Německu.
1K Buran [editovat]
- Podrobnější informace naleznete v článku Buran.
Byl vyroben v roce 1986. Jeho první start se uskutečnil 15. listopadu 1988. Na jeho palubě nebyla posádka, let byl plně automatický. Po dvou obletech země přistál na přistávací dráze na kosmodromu Bajkonur.
V roce 1989 se na hřbetu letounu Antonov An-225 ukázal na aeroshow v Paříži.
13. května 2002 se po větrné smršti propadla střecha hangáru, 8 lidí zemřelo a kosmoplán byl zničen.
2K Ptička [editovat]
Byl vyroben v roce 1988 a to z 95 až 97%, měl i systém zajištění životních podmínek pro posádku. Plánovaný start s posádkou v roce 1992 byl zrušen. Po rozpadu Sovětského svazu také přešel do vlastnictví Kazachstánu a dodnes je na kosmodromu Bajkonur.
3K [editovat]
Byl postaven pouze z jedné třetiny, fakticky jen kostra. Dnes je uložen na letišti Žukovskij.
4K [editovat]
Projekt MKS byl ukončen ještě před započetím montážních prací.
5K [editovat]
Projekt MKS byl ukončen ještě před započetím montážních prací.
Externí odkazy [editovat]
- (rusky) (anglicky) Encyklopedie okřídleného vesmíru Vadima Lukaševiče
- (francouzsky) (anglicky) www.buran-energia.com Vassilie Petrovitche
- (anglicky) Web Energia Krzyse Kotwickiho
- Buran
- 15. výročí startu raketoplánu BURAN na Astro.cz
- Buran na kosmodromu Bajkonur
