Racek žlutonohý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Racek žlutonohý

Racek žlutonohý na Britských ostrovech.
Racek žlutonohý na Britských ostrovech.
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neoghathae)
Řád: dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleď: rackovití (Laridae)
Rod: Larus
Binomické jméno
Larus fuscus
Linné, 1758
Poddruhy

L. f. fuscus (Baltské moře, východní Skandinávie)
L. f. intermedius (Dánsko, Nizozemsko, Norsko)
L. f. graellsii (Britské ostrovy, Island, Francie)
L. f. heuglini (severozápadní Rusko)
L. f. taimyrensis (severní Rusko)
L. f. barabensis (střední Rusko – dolní Irtyš)

Galerie Larus fuscus ve Wikimedia Commons

Racek žlutonohý (Larus fuscus) je velký, převážně mořský pták z čeledi rackovitých.

Patří mezi velké druhy racků, dorůstá přibližně 48 - 56 cm, váží 550 - 1180 g a v rozpětí křídel má 117 - 134 cm. Má silně stavěné tělo, poměrně dlouhý ocas a dlouhá úzká křídla. Svrchu je obvykle tmavý, šedý až téměř černý, často s modravým nádechem, konce křídel jsou tmavé, jejich okraje, ocas, břicho, prsa a hlavu má bílé. Končetiny jsou stejně jako silný zobák žluté, na zobáku je navíc výrazná velká červená skvrna.

Letící racek.
Dvojce racků žlutonohých na mořském pobřeží (v popředí je mladý, vedle dospělý pták).

Obě pohlaví se zbarvením neliší, mladí ptáci mají stejně jako u většiny ostatních druhů racků hnědá křídla a hřbet, tmavé zbarvení na ocasu, částečně šedé opeření na hlavě a růžové končetiny. Dospělí ptáci bývají v České republice nejčastěji zaměňováni s podobným rackem mořským, který je však výrazně větší a má růžové končetiny.

Racek žlutonohý početně hnízdí při evropském pobřeží Atlantického oceánu. Zimující areál rozšíření je značně rozsáhlý a rozprostírá se na rozsáhlém území v rozmezí od Britských ostrovů v severní Evropě až po západ afrického kontinentu. Přes zimu bývá pravidelně zaznamenán také až v Severní Americe, kam přilétávají pravděpodobně jedinci z Islandu. Pravidelně, ale nepočetně protahuje také přes Českou republiku, ojediněle zde několik jedinců zůstává přes celou zimu.

Přes léto se zdržuje převážně na mořském pobřeží, často bývá zaznamenáván i na volném moři. V zimě ve vnitrozemí preferuje větší vodní plochy, obzvláště vodní nádrže, jezera nebo řeky. Většinovou část jeho potravy tvoří malé až středně velké ryby, různí mořští i sladkovodní korýši, hmyz a různí červi. Často napadá i větší vodní ptáky a okrádá je o kořist nebo následuje větší rybářské lodě, na kterých požírá zbytky ulovených ryb. Ozývá se velmi podobně jako racek stříbřitý, má však výrazně hlubší hlas.

Hnízdí v početných koloniích. Neúhledné hnízdo si staví na zemi nebo na útesech, velikost obvyklé snůšky činí 3 vejce, na kterých sedí střídavě oba rodiče přibližně 24 - 27 dní.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lesser Black-backed Gull na anglické Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]