Prvosenkovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Prvosenkovité

prvosenka medvědí ouško (Primula auricula)
prvosenka medvědí ouško (Primula auricula)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: vřesovcotvaré (Ericales)
Čeleď: prvosenkovité (Primulaceae)

Prvosenkovité (Primulaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu vřesovcotvaré (Ericales).

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Prvosenkovité jsou jednoleté i vytrvalé byliny, keře i menší stromy. Listy jsou jednoduché, celistvé nebo laločnaté, vstřícné, střídavé nebo přeslenité, bez palistů. U dřevitých rodů jsou listy někdy kožovité. Květy jsou nejčastěji čtyř nebo pětičetné, jedno nebo oboupohlavné, jednotlivé nebo v květenstvích různých typů. Kalich je vytrvalý. Korunní lístky jsou srostlé. Koruna výjimečně chybí (Glaux). Tyčinky jsou ve stejném počtu jako korunní lístky, volné nebo na bázi srostlé v trubičku. Semeník je svrchní nebo výjimečně (Samolus) polospodní, srostlý pravděpodobně z 5 plodolistů avšak jednokomůrkový, s 1 čnělkou a nenápadnou hlavatou bliznou. Plodem je tobolka či bobule s několika až mnoha semeny nebo jednosemenná peckovice.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Čeleď zahrnuje asi 58 rodů a přes 2500 druhů. Je rozšířena celosvětově.[3] Dřevnaté Theophrastoideae rostou nejčastěji jako podrostové dřeviny v nížinných deštných lesích tropické Ameriky, pouze rod Clavija převažuje v Andách v nadm. výšce 1000 až 2000 m. Rod Samolus má centrum diverzity na jižní polokouli.[3]

V původní české květeně jsou zastoupeny rody pochybek (Androsace), kruhatka (Cortusa), prvosenka (Primula), drchnička (Anagallis), žebratka (Hottonia), dřípatka (Soldanella), sedmikvítek (Trientalis), brambořík (Cyclamen), vrbina (Lysimachia), sivěnka (Glaux), v Evropě nadto ještě rody Coris a Vitaliana.[4]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Prvosenkovité prošly v moderní době poměrně bouřlivým taxonomickým vývojem. Při molekulárních výzkumech bylo v roce 1998 zjištěno, že čeleď prvosenkovité, ač byla v klasickém pojetí oproti příbuzným čeledím Theophrastaceae a Myrsinaceae velmi dobře morfologicky definována, je parafyletická. Na základě těchto poznatků došlo k dosti velkým přesunům rodů: Samolus byl přesunut do čeledi Theophrastaceae, rody Anagallis, Cyclamen, Glaux, Lysimachia a Trientalis do čeledi Myrsinaceae a Maesa z Myrsinaceae do samostatné čeledi Maesaceae. V systému APG III, publikovaném v říjnu 2009, jsou posléze tyto 3 čeledi sloučeny do čeledi Primulaceae.[5]

V současném systému je čeleď dělena na 4 podčeledi, víceméně zachovávající rodové rozdělení čeledí z předchozích molekulárních studií:

  • Maesoideae - jediný rod Maesa, asi 150 druhů v tropech Starého světa
  • Theophrastoideae
- Samoleae - 15 druhů v rodu Samolus, Eurasie, jižní Afrika, Severní i Jižní Amerika
- Theophrasteae - asi 90 druhů ve 4 rodech, tropická Amerika
  • Primuloideae - asi 900 druhů v 9 rodech, především mírný a subtropický pás severní polokoule, ojediněle i jinde
  • Myrsinoideae - téměř 1500 druhů ve 41 rodech, kosmopolitní[3]

Nejblíže příbuznými čeleděmi prvosenkovitých v současném pojetí jsou čeledi zapotovité (Sapotaceae) a ebenovité (Ebenaceae).[3]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Deherainia smaragdina

Listy a kůra některých druhů Jacquinia mají velký obsah saponinů a jsou v tropické Americe využívány jednak jako náhrada mýdla, také však k přípravě jedu na lov ryb, zvaného barbasco. V Ekvádoru je takto využíván druh Jacquinia sprucei. Plody Clavija jsou jedlé. Některé druhy Ardisia jsou pěstovány jako okrasné rostliny.[2]

Mnohé bylinné druhy prvosenkovitých jsou pěstovány jako okrasné trvalky, případně skalničky, zvl. z rodů prvosenka (Primula), vrbina (Lysimachia), brambořík (Cyclamen) a boží květ (Dodecatheon).

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V rostlinné říši ojedinělou barvu mají květy keře Deherainia smaragdina. Jak druhové jméno napovídá, jsou sytě zelené a mimo to i dosti velké. Některé druhy rodu Clavija rostou jako nevětvené stromky v podrostu pralesa a mají listy až 1 metr dlouhé, nahloučené na vrcholu kmínku.

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Přehled rodů[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Flora of China: Primulaceae [online]. . Dostupné online.  
  2. a b SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.  
  3. a b c d e STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  4. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  5. JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.  


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]