Pratt & Whitney J75

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
J75/JT4
Část motoru Pratt & Whitney J75 ze sestřeleného letounu Lockheed U-2 na Kubě
Část motoru Pratt & Whitney J75 ze sestřeleného letounu Lockheed U-2 na Kubě
Typ proudový motor
Výrobce Pratt & Whitney
První rozběh 50. léta 20. století
Hlavní použití Boeing 707
F-105 Thunderchief
F-106 Delta Dart
Lockheed U-2
Vyvinut z motoru Pratt & Whitney J57
Další vývoj Pratt & Whitney GG4/FT4

Pratt & Whitney J75 (tovární označení: JT4) byl proudový motor s axiálním kompresorem, který poprvé vzlétnul jako pohonná jednotka letounu v roce 1955. Motory měly základní tah 75 kN. Jednalo se v podstatě o většího bratra motorů Pratt & Whitney J57 (JT3C). Motor byl znám i ve své civilní komerční verzi pod označením JT4 a také v roli „neleteckých“ proudových motorů (turbín) GG4 a FT4, které byly určeny pro pohon lodí a elektrických generátorů.

Vývoj a popis[editovat | editovat zdroj]

Ve své vojenské verzi byly motory J75 použity na letounech Lockheed U-2, Republic F-105 Thunderchief a Convair F-106 Delta Dart. Byly také využity na prototypech a experimentálních strojích Lockheed A-12, North American YF-107, Vought XF8U-3 Crusader III, Martin P6M SeaMaster a Avro Canada CF-105 Arrow.

Před příchodem dvouproudových motorů Pratt & Whitney JT3D motory sloužily k pohonu některých modelů letounů Boeing 707 a Douglas DC-8. To přineslo zlepšení výkonů pro letouny na střední vzdálenosti Boeing 707-220 a Douglas DC-8-20 a umožnilo letounům Boeing 707-320 a Douglas DC-8-30 létat mezi kontinenty.

Motory se v letectví používaly relativně krátkou dobu, zato v použití na plavidlech se dočkaly delšího života. Odvozený motor FT4 se vyráběl v několika modelech s výkonem od 18 000 do 22 000 koní. Mezi dobře známé použití patří využití motorů u prvních turbínami poháněných válečných lodí, mezi které patří kanadské torpédoborce třídy Iroquois, kutry třídy Hamilton pro americkou pobřežní stráž a byl zvažován i pro dělové čluny US Navy třídy Asheville.

Mnoho motorů bylo také rozšířeno jako plynové turbíny na zemní plyn pro pohon generátorů elektrického proudu pro vykrývání odběrových špiček. Od roku 1960 bylo takto instalováno více než 1 000 turbín FT4 a mnohé z nich pracují dodnes, ačkoliv byly vylepšeny hlavně kvůli snížení emisí výfukových plynů.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • J75-P-3 – tah 73,3 kN
  • J75-P-5 – tah 76,5 kN
  • J75-P-13B – tah 75,6 kN
  • J75-P-15W – tah 109 kN s přídavným spalováním
  • J75-P-17 – tah 109 kN s přídavným spalováním
  • J75-P-19W – tah 117,9 kN s přídavným spalováním a vstřikováním vody
  • JT4A – verze motoru pro komerční využití

Použití[editovat | editovat zdroj]

Motor US Navy J75 použitý na letounu P6M Seamaster

J75 (vojenské použití)

JT4A (civilní použití)

Specifikace (JT4A-3)[editovat | editovat zdroj]

Data pocházejí z „Flight No 2662“.[1]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Součásti motoru[editovat | editovat zdroj]

  • Kompresor: osmistupňový nízkotlaký a sedmistupňový vysokotlaký
  • Spalovací komora: osm spalovacích trubic, každá se šesti hořáky
  • Turbína: jednostupňová vysokotlaká a dvoustupňová nízkotlaká

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální tah: 70,3 kN (15 800 lb) při 8 000 otáčkách za minutu
  • Kompresní poměr: 12:1

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pratt & Whitney J75 na anglické Wikipedii.

  1. Aero Engines 1960. Flight. 18. března 1960, roč. 77, čís. 2662, s. 385. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Související vývoj[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]