Třída Iroquois

Třída Iroquois
Obecné informace
Uživatelé	Kanadské královské námořnictvo
Typ	torpédoborec
Lodě	4
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud	aktivní (2011)
Předchůdce	třída Annapolis
Následovník
Technické údaje
Výtlak	3551 t (standardní) 4700 t (plný)
Délka	128,9 m
Šířka	15,2 m
Ponor
Pohon	COGOG
Palivo	{{{palivo}}}
Rychlost	30 uzlů
Dosah
Posádka	285
Výzbroj	(po dokončení): 1× 127 mm kanón OTO Melara 1× Sea Sparrow (8 hl.) 1× Mk 10 Limbo 2 × Phalanx CIWS 6× 324mm torpédomet
Pancíř
Letadla	2 vrtulníky
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak	{{{výtlak2}}}
Délka	{{{délka2}}}
Šířka	{{{šířka2}}}
Ponor	{{{ponor2}}}
Pohon	{{{pohon2}}}
Palivo	{{{palivo2}}}
Rychlost	{{{rychlost2}}}
Dosah	{{{dosah2}}}
Posádka	{{{posádka2}}}
Výzbroj	{{{výzbroj2}}}
Pancíř	{{{pancíř2}}}
Letadla	{{{letadla2}}}
Radar	{{{radar2}}}
Sonar	{{{sonar2}}}
Ostatní	{{{ostatní2}}}

Třída Iroquois je třída torpédoborců kanadského královského námořnictva. Skládá se z jednotek Iroquois, Huron, Athabaskan a Algonquin. Torpédoborce této třídy byly původně určeny zejména k protiponorkovému boji, pozdější modernizace ale zlepšila i jejich schopnost ničení vzdušných cílů. Zatímco Huron byl potopen jako cvičný cíl, zbylé tři jednotky jsou stále v aktivní službě.

Pozadí vzniku

Čtveřice torpédoborců této třídy byla postavena v letech 1969–1973, přičemž do operační služby byly zařazovány v letech 1972–1973.

Konstrukce

Vertikální vypouštěcí sila Mk 41 modernizovaného torpédoborce Athabaskan

Původní výzbroj tvořil jeden 127mm kanón OTO Melara v dělové věži na přídi, jedno osminásobné vypouštěcí zařízení protiletadlových řízch střel krátkého dosahu Sea Sparrow, dva tříhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety a jeden salvový vrhač hlubinných pum Mk 10 Limbo.

Na přelomu 80. a 90. let byly všechny čtyři torpédoborce modernizovány. Jak systém Limbo, tak střely Sea Sparrow byly odstraněny a nahrazeny jedním systémem blízké obrany Phalanx CIWS a vertikálním odpalovacím zařízením Mk 41 pro protiletadlové řízené střely Standard SM-2MR Block IIIA. Těch se do sila vejde celkem 32 kusů. Rovněž původní 127mm kanón dále nahradil nový ráže 76,2 mm. Na palubě se nachází přistávací plocha a hangár pro dva protiponorkové vrtulníky Sea King.

Pohonný systém je koncepce COGOG. Tvoří ho čtyři plynové turbíny, dvě typu Pratt & Whitney FT4A-2 pro bojové situace a dvě typu Pratt & Whitney FT-12 pro ekonomickou plavbu (během modernizace byly vyměněny za typ Allison 570-KF). Nejvyšší rychlost lodí je 30 uzlů.

Literatura

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 281.  
• PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha : Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.