Třída Iroquois

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Iroquois
HMCS Algonquin
Obecné informace
Uživatelé Kanadské královské námořnictvo
Typ torpédoborec
Lodě 4
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud aktivní (2011)
Předchůdce třída Annapolis
Následovník
Technické údaje
Výtlak 3551 t (standardní)
4700 t (plný)
Délka 128,9 m
Šířka 15,2 m
Ponor
Pohon COGOG
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 30 uzlů
Dosah
Posádka 285
Výzbroj (po dokončení):
1× 127 mm kanón OTO Melara
Sea Sparrow (8 hl.)
Mk 10 Limbo
2 × Phalanx CIWS
6× 324mm torpédomet
Pancíř
Letadla 2 vrtulníky
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Iroquois je třída torpédoborců kanadského královského námořnictva. Skládá se z jednotek Iroquois, Huron, AthabaskanAlgonquin. Torpédoborce této třídy byly původně určeny zejména k protiponorkovému boji, pozdější modernizace ale zlepšila i jejich schopnost ničení vzdušných cílů. Zatímco Huron byl potopen jako cvičný cíl, zbylé tři jednotky jsou stále v aktivní službě.

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

Čtveřice torpédoborců této třídy byla postavena v letech 19691973, přičemž do operační služby byly zařazovány v letech 1972–1973.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Vertikální vypouštěcí sila Mk 41 modernizovaného torpédoborce Athabaskan

Původní výzbroj tvořil jeden 127mm kanón OTO Melara v dělové věži na přídi, jedno osminásobné vypouštěcí zařízení protiletadlových řízch střel krátkého dosahu Sea Sparrow, dva tříhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety a jeden salvový vrhač hlubinných pum Mk 10 Limbo.

Na přelomu 80. a 90. let byly všechny čtyři torpédoborce modernizovány. Jak systém Limbo, tak střely Sea Sparrow byly odstraněny a nahrazeny jedním systémem blízké obrany Phalanx CIWSvertikálním odpalovacím zařízením Mk 41 pro protiletadlové řízené střely Standard SM-2MR Block IIIA. Těch se do sila vejde celkem 32 kusů. Rovněž původní 127mm kanón dále nahradil nový ráže 76,2 mm. Na palubě se nachází přistávací plocha a hangár pro dva protiponorkové vrtulníky Sea King.

Pohonný systém je koncepce COGOG. Tvoří ho čtyři plynové turbíny, dvě typu Pratt & Whitney FT4A-2 pro bojové situace a dvě typu Pratt & Whitney FT-12 pro ekonomickou plavbu (během modernizace byly vyměněny za typ Allison 570-KF). Nejvyšší rychlost lodí je 30 uzlů.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 281.  
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha : Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.  

Kategorie Iroquois class destroyer ve Wikimedia Commons