Třída Annapolis
| Třída Annapolis | |
|---|---|
_underway_on_1_September_1985_(6409100).jpg) HMCS Nipigon (266) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Kanadské královské námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 2 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Mackenzie |
| Nástupce | třída Iroquois |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 2400 t (standardní) 2855 t (plný) |
| Délka | 113,1 m |
| Šířka | 12,8 m |
| Pohon | parní tubíny |
| Rychlost | 32 uzlů |
| Výzbroj | 2× 76mm kanón (1×2) 1× Mk 10 Limbo 6× 324mm torpédomet (2×3) |
| Letadla | 1 vrtulník |
Třída Annapolis byla třída torpédoborců kanadského královského námořnictva. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. V době svého dokončení byly považovány za nejlepší protiponorková plavidla na světě.[1] Třída byla průkopnická nasazením protiponorkových vrtulníků z tak malých plavidel.[2] Obě již byly vyřazeny ze služby.
Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]
Po stavbě 14 úspěšných protiponorkových torpédoborců tříd St. Laurent a Restigouche bylo kanadským námořnictvem objednáno dalších šest jednotek, čímž měla země získat celkem 20 moderních torpédoborů. Nakonec bylo rozhodnuto tuto objednávku rozdělit a kromě čtyř klasických torpédoborců třídy Mackenzie byla objednána i dvoučlenná třída Annapolis, jejíž plavidla byla vybavena palubním vrtulníkem, což výrazně zlepšovalo jejich efektivitu v protiponorkovém boji.[1]
Dvojice torpédoborců této třídy byla postavena v letech 1961–1964, přičemž do operační služby byly zařazeny v roce 1964. V 80. letech obě jednotky prošly modernizací DELEX (DEstroyer Life EXtension).
Jednotky třídy Annapolis:
| Jméno | Loděnice | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámka |
|---|---|---|---|---|
| HMCS Annapolis (265) | Halifax Shipyards Ltd., Halifax[2] | 1963 | 19. prosince 1964 | domovský přístav Esquimalt, vyřazen 15. listopadu 1996 |
| HMCS Nipigon (266) | Marine Industries Ltd., Sorel[2] | 1961 | 30. května 1964 | domovský přístav Halifax, vyřazen 2. července 1998 |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Po dokončení[editovat | editovat zdroj]
Plavidla nesla radar SPS-12 pro vyhledávání vzdušných cílů, SPS-10B pro vyhledávání hladinových cílů, navigační radar Sperry Mk.2 a radar URN 20 TACAN. K lokalizaci ponorek sloužily sonary SQS-501, SQS-502, SQS-503, SQS-504, přístroj UQC-1B. Řízení palby zajišťovaly systémy Mk 64 GFCS a SPG-48 (GUNAR). Výzbroj tvořily dva 76mm kanóny v dělové věži na přídi. K ničení ponorek lodě nesly jeden salvový vrhač hlubinných pum Mk 10 Limbo a dva trojhlavňové 324mm torpédomety.[3] Na zádi se nacházela přistávací plocha a hangár pro protiponorkový vrtulník CH-124 Sea King.
Pohonný systém tvořily dvě parní turbíny English Electric a dva kotle Babcock & Wilcox, pohánějící dva lodní šrouby.[2] Nejvyšší rychlost dosahovala 32 uzlů.
Modernizace DELEX[editovat | editovat zdroj]
Modernizací DELEX prošel Nipigon v letech 1982-84 a Annapolis v letech 1984-86.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b HMCS Annapolis Class Helicopter Destroyer [online]. Globalsecurity.org [cit. 2015-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e Annapolis class Destroyer Escort - DDH [online]. Seaforces.org [cit. 2015-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Canadian Navy Anti-Submarine Weapons and Torpedoes [online]. Hazegray.org [cit. 2015-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 281.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Annapolis na Wikimedia Commons
