Pracká pahorkatina
| Pracká pahorkatina | |
|---|---|
 Stará hora (307 m) u Újezdu u Brna | |
| Nejvyšší bod | 355 m n. m. (Výhon) |
| Rozloha | 298,42 km² |
| Střední výška | 228,8 m n. m. |
| Nadřazená jednotka | Dyjsko-svratecký úval |
| Sousední jednotky | Konická vrchovina, Rousínovská brána, Bučovická pahorkatina, Dambořická vrchovina, Boleradická vrchovina, Hustopečská pahorkatina, Dyjsko-svratecká niva, Adamovská vrchovina |
| Podřazené jednotky | Šlapanická pahorkatina, Cezavská niva, Moutnická pahorkatina, Uherčická sníženina, Výhon, Tuřanská plošina |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
 | |
| Horniny | sediment, spraš |
| Povodí | Svratka |
| Souřadnice | 49°5′35″ s. š., 16°42′29″ v. d. |
| Identifikátory | |
| Kód geomorf. jednotky | VIIIA-1F |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pracká pahorkatina je geomorfologický podcelek na jižní Moravě. Je součástí Dyjsko-svrateckého úvalu.
Pahorkatina je tvořena neogenními a čtvrtohorními sedimenty, které v západní části území tvoří říční terasy Svitavy a které jsou ve východní části jsou překryty sprašemi. Nad povrch vystupují mendipy z hornin pokleslého Českého masivu, ojediněle se zde vyskytují krasové jevy (Stránská skála). Nejvyšším bodem je vrchol Výhonu (355 m n. m.). Významným tokem je říčka Litava (Cézava) se svým širokým údolím. Územím pahorkatiny prochází dopravní koridory dálnic D1 a D2, dvě železniční tratě (trať Brno–Přerov a Vlárská dráha), nachází se zde také letiště Brno-Tuřany. V severní části Pracké pahorkatiny se v roce 1805 odehrála bitva u Slavkova.[1]
V prostoru Pracké pahorkatiny se nachází množství maloplošných chráněných území, na masivu Výhonu byl zřízen přírodní park Výhon.[1]
Člení se na Šlapanickou pahorkatinu, Cezavskou nivu, Moutnickou pahorkatinu, Uherčickou sníženinu, Výhon a Tuřanskou plošinu.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 3. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2014. ISBN 978-80-7509-113-0. OCLC 913564995 S. 422. Dále jen Demek–Mackovčin.
- ↑ Demek-Mackovčin, s. 58.
