Právní jazyk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Právní jazyk je oblast odborného jazyka, kterou používají právníci (advokáti, soudci apod.), zákonodárci a jiní uživatelé práva k vyjádření zákonných práv, zákonných povinností a právních analýz. Souhrn ustálených odborných termínů, které se přitom používají, se označuje právní terminologie. Český právní jazyk je vedle teologické terminologie nejstarším českým odborným jazykem.[1] Obecně se požaduje, aby právnické texty byly formulovány „jednoznačně, srozumitelně, terminologicky jednotně, jazykově a stylisticky bezvadně“.[2]

V některých případech mají termíny a vazby v právních textech jiný význam než v běžné řeči anebo nejsou bez vysvětlení běžně srozumitelné. Například zákon č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník) definuje spojení jak stojí a leží jako výraz zbavení se odpovědnosti. V § 501 říká „Přenechá-li se věc jak stojí a leží, neodpovídá zcizitel za její vady, ledaže věc nemá vlastnost, o níž zcizitel prohlásil, že ji má, nebo kterou si nabyvatel výslovně vymínil.“ Anebo obrat na viděnou, v běžném jazyce používaný při rozloučení, používá zákon č. 191/1950 Sb. (směnečný a šekový) ve významu „při předložení“ směnky (§ 34 odst. 1).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. STICH, Alexandr. O dvojznačnosti v právnickém vyjadřování. Naše řeč. 1968, roč. 51, čís. 3. Dostupné online.  
  2. HLADIŠ, František. „Právní jazyk“ z hlediska současných diskusí o spisovné češtině. ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS. 1999, čís. 1. Dostupné online.