Portál:Historie/Článek/45
Homo floresiensis (česky též člověk floreský, neformálně přezdívaný „hobit“) je podle některých teorií samostatným druhem rodu Homo, odlišujícím se zejména svou malou postavou a mozkem, který přežíval do relativně nedávné doby. Pojmenován byl po indonéském ostrově Flores, na němž byly nalezeny jeho pozůstatky. Roku 2003 byla na ostrově v usazeninách jeskyně Liang Bua nalezena jedna téměř kompletní částečně fosilizovaná kostra (LB1) a jedna kompletní čelist, pocházející z doby před 18 000 lety (svrchní pleistocén). Tyto nálezy byly poprvé publikovány v říjnu 2004. V dalších letech vykopávky v jeskyni pokračovaly a do konce roku 2008 archeologové odkryli části koster celkem 14 jedinců a také malé nástroje, vše pocházející z období před 94 000 až 13 000 lety. Jedinci ale do období před 50 000 lety.
Objevitelé, antropologové Peter Brown a Michael J. Morwood s kolegy, vyjádřili názor, že se jedná o nový druh hominida, jehož přímým předchůdcem byl snad Homo erectus, a nazvali ho Homo floresiensis. Tito hominidé dosahovali i v dospělosti výšky pouze o něco více než 1 metr. Jejich extrémně malou výšku objevitelé přisoudili tzv. ostrovnímu nanismu, který způsobuje, že těla velkých druhů živočichů se v prostředí s omezenými potravními zdroji po několika generacích zmenší. S ohledem na dobu, z níž nálezy pocházejí, by H. floresiensis byl současníkem Homo sapiens.
Brzy po zveřejnění objevu přišel indonéský antropolog Teuku Jacob s prvními pochybnostmi. Podle něj patřila lebka LB1 modernímu člověku trpícímu mikrocefalií. Vzápětí se rozhořel spor, který vedl k publikaci velkého počtu studií podporujících či odmítajících argumenty ve prospěch statutu nového lidského druhu.