Poživatelný obal
Poživatelný obal (též jedlý obal) je takový obal, který je vyroben z poživatelného materiálů, a je tedy možné ho sníst. Používá se u některých potravinářských obalů. Poživatelný obal může nabývat formy fólie, povlaku či kapsle a může být vyroben jak z přírodních, tak syntetických látek. Typickým poživatelným obalem jsou jedlá střívka u uzenin.
Druhy[editovat | editovat zdroj]
.JPG)
Z hlediska chemického složení se poživatelné obaly dělí na:[1]
- sacharidy
- jednoduché cukry – pro glazování proslazeného ovoce
- algináty
- pro lepší loupatelnost klihovkových střev
- ze směsi chloridu vápenatého a alginátů lze vyrobit jedlou kapsli na tekutiny; tvůrci z firmy Skipping Rocks Lab tím chtějí nabídnou alternativu k plastovým lahvím[2][3]
- dále se používá amylóza, celulóza či pektin
- bílkoviny
- želatina – používá se ve farmacii a v potravinářství při výrobě jedlých kapslí
- přírodní střeva – používají se střeva z hospodářských zvířat
- umělá (klihovková) střeva – používají se u uzenářských výrobků; vyrábí se z rozvlákněné hovězí kůže, dříve se používala také střeva vyrobená na bázi papíru
- kasein – fólie vyrobené z kravského mléka mohou být použity k balení masa či sýrů, oproti plastům mají lepší ochranné vlastnosti, jsou však rozpustné ve vodě, takže musí být baleny do dalšího obalu, případně je lze použít k balení instantních polévek, kávy a dalších výrobků, kde je rozpustnost ve vodě naopak výhodou; vzhledem k vysoké ceně (k roku 2017) je však jejich komerční využití omezené[4]
- vosk – používá se u sýrů, masa a drůbeže, aby se omezily ztráty vypařováním
- led – glazování ledem neboli potažení mražených potravin (například ryb) tenkou vrstvou ledu zabraňuje nežádoucímu vysychání
- syntetické látky
- použití podléhá povolení hygienika
- polyvinylalkohol
Obaly jedlé pro zvířata[editovat | editovat zdroj]
Obaly tvoří asi 50 % objemu komunálního odpadu[5] a mnoho se jich hromadí v oceánech, kde se dostávají do potravního řetězce a zabíjí mnoho živočichů. Americký pivovar SweetWater Brewing Company vytvořil svůj držák pivních plechovek z biologicky rozložitelných materiálů, takže například ryby a želvy, které často v klasických plastových pivních držácích uvíznou, mohou tento obal sníst.[6]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ SMEJTKOVÁ, Andrea; DOBIÁŠ, Jaroslav. Obaly a obalová technika. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2004. 120 s. ISBN 80-213-1315-3. S. 50.
- ↑ Konec plastových lahví? Studenti vymysleli revoluční obal, vodu půjde rozkousnout. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-04-17 [cit. 2017-06-21]. Dostupné online.
- ↑ CÍLKOVÁ, Ilona. Vědci pracují na unikátním výrobku. Už žádné tahání plastových lahví. deníkPLUS.cz [online]. 2017-04-16 [cit. 2017-06-23]. Dostupné online.
- ↑ PAULENKOVÁ, Kristína. Obaly by už nemusely být z ropy ale z mléka. A daly by se i sníst. iDNES.cz [online]. 2016-08-28 [cit. 2017-06-23]. Dostupné online.
- ↑ SMEJTKOVÁ, Andrea; DOBIÁŠ, Jaroslav. Obaly a obalová technika. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2004. 120 s. ISBN 80-213-1315-3. S. 1.
- ↑ PAULENKOVÁ, Kristýna. Držáky pivních plechovek už nemusí v oceánu zabíjet. Vznikl jedlý obal. iDNES.cz [online]. 2016-05-19 [cit. 2017-06-21]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KUBÁSKOVÁ, Lucie. Od věku sloužím člověku. Obaly potravin v historickém kontextu. Praha: Národní zemědělské muzeum Praha, 2012. 256 s. ISBN 978-80-86874-43-2. Kapitola Poživatelné obaly, s. 83–87.
- SMEJTKOVÁ, Andrea; DOBIÁŠ, Jaroslav. Obaly a obalová technika. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2004. 120 s. ISBN 80-213-1315-3. S. 50.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- DOBIÁŠ, Jaroslav. Poživatelné obaly [online]. [cit. 2017-06-21]. Dostupné online.