Klih

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Klih v granulích
Vodní lázeň na klih s dvojitým dnem.

Klih je druh lepidla, používaný pro lepení dřeva a papíru. Původní klihy byly vyráběny z kůže a kostí hospodářských zvířat (měknou ve vodě), později kaseinu (vodovzdorný), a zhruba od druhé třetiny 20. století také z umělých pryskyřic. Podstatou všech lepidel na bázi živočišného původu, označovaných společným názvem klihy, jsou bílkoviny, které poskytují koloidní roztoky s dobrými adhezními vlastnostmi.

Klih se používá nejen ke zpevnění dřevěných spojů, ale také k výrobě překližky a lepení dýh na povrch desek. Klížení může být prováděno za studena nebo průmyslově za horka. Přírodní klih je používán již od starověku, dnes je používán hlavně při restaurování a při výrobě hudebních nástrojů. Jeho výhoda spočívá v tom, že v případě, kdy je třeba dílce (např. dřeva) rozebrat, se klih navlhčí a nahřeje, čímž lepený spoj povolí.

Na vlhčený klih se zahřívá ve vodní lázní při teplotě 55°C pak přechází ve velmi viskózní roztok vhodný k lepení.

Druhy klihu[editovat | editovat zdroj]

  • Glutinový klih - vyráběn z kůže a kostí jatečních zvířat, často ve směsi.
    • Kostní klih - ve formě tabulek, drti, šupinek a perleti.[1]
    • Kožní klih - je kvalitnější, čistší, lepivější, průsvitnější a elastičtější než kostní klih. vyrábí se z odchlupených kožek. Nejkvalitnější je vyráběn z králičí nebo zaječí kůže.[1]
  • Albumínový klih - připravuje se z krevního albuminu, spoje jsou odolné vůči vodě a působení vlhkosti.
  • Kaseinový klih - vyrábí se z mléčné bílkoviny kaseinu, který se získává z odtučněného mléka srážením různými způsoby. Pro přípravu lepidel se používá kyselý kasein. Jejich příprava je jednoduchá - bílý prášek se rozmíchá s vodou. Lepený spoj není choulostivý na teplotu prostředí a je vodovzdorný.
  • Rybí klih - z kostí, chrupavek nebo měchýřů. Velmi lepivý. Mezi nejkvalitnější patří vyzina, která se vyrábí z měchýřů Vyzy velké nebo jesetera.[1]
  • Pergamenový klih - v minulosti byl využíván v knižní malbě a k lepení pergamenu. Vyráběn z kůží jehňat a kůzlat.[1]
  • Želatina

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • K. Havránek: Ruční obrábění dřeva, Praha 1949
  • Ing. Tesařová Daniela Ph.D.: Plasty, lepidla a nátěrové hmoty, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d LOSOS, Ludvík. Pozlacování a polychromie. Praha : Grada Publishing, a. s., 2005. 168 s. ISBN 80-247-0913-9. Kapitola Pomocné materiály, s. 35.