Případová studie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Případová studie (též kazuistika, anglicky case study) je jednou z metod kvalitativního výzkumu. Stručně bývá charakterizována jako detailní studium jednoho, či malého počtu případů za účelem aplikace získaných poznatků při porozumění případům obdobným.[1] Je považována za způsob sociologické analýzy a uváděna jako synonymum monografie, či monografické procedury.[2]

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Případová studie je výzkumnou metodou běžně užívanou v disciplínách psychologie, sociologie, politologie, antropologie atd. Předpokladem případové studie je soustředění na jeden sociologický objekt či jednu sociologickou jednotku, jakou může být typicky i specifický jednotlivec, rodina, pracovní, zájmová či etnická skupina, lokální komunita či instituce. Tento "případ" následně studie nahlíží, sleduje a zpracovává jako celek ze všech sociologicky relevantních aspektů. Typickým a nejběžnější příkladem případové studie je komunitní studie. Pro případovou studii je charakteristická kombinace různých technik sběru informací, z nichž je preferována analýza dokumentů (např. historických pramenů či statistik) ve spojení s přímým pozorováním předmětu studie, případně interview. Užívány jsou zvukové i vizuální záznamy. Pro případovou studii jsou obecně doporučovány spíše kvalifikační metody a techniky než metody statistické, i ty však mohou být řidčeji užity.[2] Zatímco ve statistickém šetření je shromažďováno omezené množství dat mnoha jedinců (respektive případů), v případové studii je sbíráno velké množství dat od jednoho nebo několika málo případů. Případové studie vychází z předpokladu, že důkladné prozkoumání jednoho případu napomůže porozumění případům podobným.[3] Ze svého charakteru si pak ale nečiní nárok na statistickou zobecnitelnost.


Typy případové studie[1][editovat | editovat zdroj]

  1. Osobní případová studie. Jedná se o podrobný výzkum určitého aspektu u jedné osoby. Věnuje se minulosti, kontextovým faktorům a postojům, které zkoumané události předcházely. Zkoumá možné příčiny, determinanty, faktory, zkušenosti a procesy, jež mají k této události vztah.
  2. Studie komunity (viz sociografie). Je zkoumána jedna či více komunit na určitém místě. Hlavní vzorce života komunity jsou popisovány, analyzovány a komparovány.
  3. Studium sociálních skupin. Zabývá se zkoumáním malých přímo komunikujících skupin (např. rodin) i větších difúzních skupin (např. skupiny zaměstnanců). Popisuje a analyzuje vztahy a aktivity ve skupině.
  4. Studium organizací a institucí. Jsou zkoumány firmy, školy a jiné organizace, implementace programů a intervencí, kultura organizací, procesy změn a adaptací. Hledá nejlepší vzorce chování, zavedení určitého typu řízení, evaluace a adaptace.
  5. Zkoumání událostí, rolí a vztahů. Zde se studie zaměřují na určitou událost (viz body 3 a 4). Zahrnují analýzu interakce členů skupiny, konfliktů, rolí a stereotypů.

Pojetí případové studie se u některých metodologů liší. J. Hendl uvádí další dvě členění[1] .

Typy případové studie podle R. E. Stakea[editovat | editovat zdroj]

Stake definuje případovou studii jako úsilí o porozumění jedinečnému a komplexnímu sociálnímu objektu, který představuje systém s určitými sociálními hranicemi. Uvádí také tři typy případových studií:

  • Intrinsitní případová studie. Věnuje se případu jen kvůli němu samému beze vztahu k obecnější problematice. Vybrané stránky případu se popisují co nejhlouběji, cílem je celistvé porozumění případu.
  • Instrumentální případová studie. Nejprve je vybrán jev a následně podrobně zkoumány případy, které tento jev reprezentují. Cílem této studie je porozumět teoretickým otázkám.
  • Kolektivní případová studie. Je prováděna na základě předpokladu, že sledováním více případů lze dosáhnout širšího vhledu do dané problematiky. Tyto studie jsou využívány v komparativních výzkumech testujících určitou teorii.

Typy případové studie podle R. K. Yina[4][editovat | editovat zdroj]

Yin definuje případovou studii jako strategii pro zkoumání předem určeného jevu v přítomnosti, v rámci jeho reálného kontextu a to zvláště, pokud hranice mezi jevem a kontextem nejsou zcela jasné. Yin rozlišuje čtyři typy případové studie:

  1. Exploratorní studie. Má za cíl prozkoumat strukturu případu a vztahy, které zde působí, definovat hypotézy a otázky, navrhnout teorii a připravit podklady pro další výzkum.
  2. Deskriptivní případová studie. Jejím cílem je podat co nejkomplexnější popis daného jevu. Za tím účelem nejprve stanovuje seznam základních témat a aspektů, na něž se výzkum zaměří.
  3. Explanatorní studie. Podává vysvětlení případu rozebráním jednotlivých příčinných řetězců za užití předem stanovené teorie. Cílem je odkrýt méně známé nebo dosud neznámé vztahy a struktury daného případu, analyzovat jejich charakter, identifikovat příčiny a důsledky.
  4. Testovací případová studie. Klade si za cíl (podobně jako explanatorní studie) pomocí navržené teorie zdůvodnit mechanismy působící v případu, důraz je zde však kladen především na testování správnosti teorie.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První představení případové studie v rámci sociálních věd bývá uváděno do roku 1829 Fredericem Le Playem, jež ji využil v rámci svého studia rodinných rozpočtů.[5] V roce 1967 představili sociologové Barney Glaser a Ansel Strauss novou výzkumnou metodu s názvem zakotvená teorie, v rámci níž využili případové studie za účelem tvorby nových teorií. V desetiletích následujících poté vzrostla jejich popularita v užití pro ověření hypotéz. Případová studie byla postupně využívána jako metoda výuky a profesního rozvoje, zejména v oblasti obchodu a právního vzdělání. Další z oblastí, v nichž nabyla významu, je reflexe vzdělání. Zde bývají případové studie často označovány anglicky critical incidents. Dnes je již možné případovou studii zařadit mezi standardní metodologické postupy.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c HENDL, Jan. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha : Karolinum, 1997. 243 s. ISBN ISBN 80-7184-549-3.  
  2. a b VODÁKOVÁ, Alena; PETRUSEK, Miloslav. Velký sociologický slovník. Praha : Karolinum, 1996. ISBN ISBN 80-7184-310-5.  
  3. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha : Portál, 2005. 407 s. ISBN ISBN 80-736-7040-2.  
  4. YIN, Robert K.. Case study research: design and methods. 5. vyd. Svazek Applied social research methods series. Los Angeles : Sage, 2009. 219 s. ISBN ISBN 978-1-4129-6099-1.  
  5. HEALY, Sister Mary Edward. Le Play's Contribution to Sociology: His Method. The American Catholic Sociological Review. 1947-06-01, roč. 8, čís. 2, s. 97. DOI:10.2307/3707549.  
  6. STAKE, Robert E.. The art of case study research. Thousand Oaks : SAGE Publications, 1995. 175 s. ISBN ISBN 08-039-5767-X.  

Další zdroje[editovat | editovat zdroj]