Walking bus
Walking bus (německy pedibus, italsky piedibus, česky chodící autobus[1][2] nebo pěšibus[1]) je skupina školních dětí, které jdou pěšky do školy nebo ze školy, doprovázené dvěma rodiči ("řidič" vede a "průvodce" končí skupinu). Stejně jako tradiční autobus, pěší autobus má jízdní řád s určenou trasou, zastávkami a časovým plánem pro vyzvednutí jednotlivých dětí.
Starší český výraz pěškobus není v tomto speciálním významu doložen, užívá se i nadále převážně jako sarkastické označení obecně pro pěší dopravu. Pro walking bus je Nadací Partnerství používán název chodící autobus či pěšibus.
Obsah |
[editovat] Koncepce
Koncepci pěšího autobusu vytvořil v Austrálii v roce 1992 David Engwicht a do Anglie byla uvedena v roce 1998 Radou hrabství Hertfordshire, která ji jako první využila ji pro Wheatfields Junior School v městě St. Albans v Anglii [3]. Pěší autobusy jsou v Anglii oblíbené a šíří se i dále v Evropě, Severní Americe [4] a Novém Zélandu.
[editovat] Cíle
Propagátoři pěších autobusů deklarují tyto cíle: [5]
- Podporovat tělesnou aktivitu a vytvoření dovednosti vyhledávat bezpečné zóny pro chůzi do školy, zároveň chůzí posilovat zdraví dětí
- Zvýšení povědomí o vhodnosti komunikací pro chůzi a zjištění, kde je potřeba zlepšení
- Podporou zájmu o prostředí v okolí bydliště
- Snížení kriminality a podporu sousedských vztahů
- Snížení dopravní zácpy, znečištění a omezení možnosti rychlé jízdy v okolí škol
- Sdílení společných zájmů a času rodičů, dětí i komunitních politiků
V Aucklandu se v listopadu 2007 účastnilo sto škol, které provozovaly 230 pěších autobusů, což zahrnovalo více než 4000 dětí a 1500 dospělých.[6]
V některých zemích rodiče a děti využívají bezpečnostní vesty. To vedlo ke kritice, že školní autobusy jsou příliš schematické a nevedou děti k samostatně vytvořeným dovednostem nezávislého pohybu po městě. David Engwicht, jehož kniha z roku 1992 "Reclaiming our Cities and Towns" je základem pro koncepci „pěšího“ autobusu, později prohlásil, že "Od chvíle, kdy se „pěší“ autobus stal oficiálním programem, doprovázejí koncepci problémy, zvláště v případných soudních sporech a kulturách odmítajících přijetí jakékoliv rizika."[7]
[editovat] Aktivity v České republice
V České republice existuje možnost získat grantovou podporu na aktivity spojené s pěším autobusem - Dopravní program - Nadace Partnerství - Na zelenou (náklady na opatření podporující udržitelnou dopravu, která může škola provést sama, kam spadá i pěšibus)[8]
Chodící autobusy také propaguje CDV, například v programu Bezpečná cesta do školy [9]
V češtině je také možno se seznámit s průzkumem pomocí dotazníku a koncepcí bezpečné dopravy do školy, vytvořenou pro školu v Port Talbotu (Wales,Anglie)[2].
[editovat] References
- ↑ a b Na zelenou – Bezpečné cesty do školy, dopravní program Nadace Partnerství, grantový a asistenční program Na zelenou 2011
- ↑ a b Central Infant and Junior School Port Talbot – Dopravní Plán, březen 2003, dopravní pracovní skupina základní školy Central School a Útvar silniční bezpečnosti okresu Neath Port Talbot, český překlad zveřejněn na webu Nadace Partnerství
- ↑ http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/education/880055.stm
- ↑ http://www.walkingschoolbus.org/
- ↑ http://www.iwalktoschool.org/
- ↑ http://www.travelwise.org.nz/media/pdf/2007_STPeval.pdf
- ↑ Dawid Engwicht: http://www.lesstraffic.com/Articles/Traffic/wbstalled.htm Retrieved on 2009-06-16.
- ↑ http://www.rvp.cz/soubor/02937.pdf
- ↑ http://209.85.129.132/search?q=cache:cIRHpI5xbDIJ:www.dopravniinzenyrstvi.cz/clanky/bezpecna-cesta-do-skoly/+Jitka+Heinrichov%C3%A1+chod%C3%ADc%C3%AD+autobus&cd=3&hl=cs&ct=clnk&gl=cz&client=firefox-a
[editovat] Externí odkazy
- V tomto článku je použit překlad textu z článku Walking bus na anglické Wikipedii.
- Students 'ride' to school on foot — The Christian Science Monitor, accessed on 7 March 2005.]
- Dawid Engwicht:Reclaiming our Cities and Towns [1]
- Nadace partnerství, doprava [2]
