Neptun (mytologie)
| Neptun | |
|---|---|
 Neptun ve voze taženém mořskými koňmi, polovina 3. století, Archeologické muzeum Sousse | |
| Synonyma | Neptūnus |
| Partnerka | Salacia |
| Rodiče | Saturn a Ops |
| Sourozenci | Jupiter, Pluto, Juno, Ceres, Vesta |
| Děti | Arion |
| Řecký ekvivalent | Poseidón |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Neptun, latinsky Neptūnus, italsky Nettuno, je římským (respektive italickým) bohem moří, jezer a pramenů.[1] V rámci interpretatio graeca byl ztotožněn s řeckým Poseidónem a převzal jeho mytologii. Jeho přímým etruským předchůdcem a protějškem byl Nethuns.[2]
Etymologie[editovat | editovat zdroj]
Etymologie Neptunova jména je nejasná a sporná. Paul Kretschmer jej na konci 19. století odvozoval z praindoevropským kořenem *neptu „vlhká látka“.[3] Hubert Petersmann spojil Neptunovo jméno s praindoevropským kořenem *nebh „obloha, nebe“.[4] Georges Dumézil zase odvodil toto teonymum od praindoevropského kořene *nepot „vnuk, potomek“ a spojil tak Neptuna s védským a avestánským Apám Napátem a irským Nechtanem.[5]
Mýtus[editovat | editovat zdroj]
Podle Jaana Puhvela byl římský mýtus o Neptunovi převeden na pověst o zázraku spojeném s Albanským jezerem v italském Laziu. Podle tohoto příběhu v desátém roce války Říma proti Vejím se toto jezero nebývale rozvodnilo. Věštby, které o tomto úkazu Římané dostali, tvrdily, že pokud se vody jezera dostanou k moři, zůstanou Veje nedobytné, a aby tomu bylo zabráněno, musí být svedeny do vnitrozemí.
Fakt, že nejde o odkaz na historickou událost, Puhvel odvozuje z toho, že Albanské jezero a Veje leží na opačných stranách od Říma, a ve verzi zachycené Dionýsiem z Halikarnassu je událost datována na 23. červenec, kdy se konala slavnost Neptunalia. V náznacích je také tento příběh spojen s mýtem o Apám Napátámovi a „ohni ve vodách.“[6]
Ikonografie[editovat | editovat zdroj]
_01.jpg)
Neptunovou manželkou byla mořská bohyně jménem Salacia, ztotožňovaná s Amfitrítou, manželkou řeckého Poseidóna. Jejich synem byl vodní polobůh Arion, ztotožňovaný s řeckým Tritonem, byli obklopeni nymfami vodních toků najádami. Jejich životním prostředím byla voda. Neptunovou zbraní a hlavním atributem byl trojzubec, dále jej doprovázel delfín. Jeho dopravním prostředkem byl dvoukolový vozík, zapřažený do dvoj- až čtyřspřeží mořských koní, zvaných hippocampové. Jindy jede Neptun sám na neosedlaném hippocampovi nebo na delfínu (například renesanční socha na Krocínově kašně. V alegorických vyobrazeních může Neptun stojící na souši držet druhý atribut: džbán nebo kráter, ze kterého vytéká voda. V novověkém výtvarném umění bývají někdy zaměňováni s Poseidónem či Neptunem bůh moří Néreus Okeános, či personifikace světové řeky Nilu, Eufratu či Gangy.
Jiné významy[editovat | editovat zdroj]
- Neptun – rozcestník
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ MARTIN René (editor) a kolektiv, Slovník řecko-římské mytologie a kultury. EWA Praha 1993, s. 169
- ↑ PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 174.
- ↑ KRETSCHMER, Paul. Einleitung in der Geschichte der Griechischen Sprache. Göttingen: Dandenhoed und Ruprecht, 1896. S. 33. (německy)
- ↑ PETERSMANN, Hubert. Lingua et Religio: ausgewählte kleine Schriften zur antiken Religionsgeschichte auf sprachwissenschaftlicher Grundlage. Göttingen: Dandenhoed und Ruprecht, 2002. ISBN 3-525-25231-5. S. 304. (německy)
- ↑ DUMÉZIL, Georges. Fêtes romaines d'étè et d'automne, suivi par dix questions romaines. Paris: Gallimard, 1975. S. 25. (francouzsky)
- ↑ PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 321.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MARTIN René (editor) a kolektiv, Slovník řecko-římské mytologie a kultury. EWA Praha 1993, ISBN 80-85764-02-4, s. 169
- SVOBODA Ludvík a kolektiv: Encyklopedie antiky. Academia Praha 1973, s. 114–115.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Neptun na Wikimedia Commons
