Dionýsios z Halikarnassu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dionýsios z Halikarnassu

Dionýsios z Halikarnassu, také Dionysius (asi 54 př. n. l. Halikarnassos – asi 8 n. l. tamtéž), byl římský historik, spisovatel a rétor, který psal řecky. Jeho hlavní dílo, Římské dějiny, patří mezi hlavní prameny o starších dějinách Říma.

Historik[editovat | editovat zdroj]

Dionýsios se narodil v Halikarnassu (dnes Bodrum v Turecku), významném řeckém městě v jihozápadním cípu Malé Asie. Roku 29 př. n. l., brzy po nástupu císaře Augusta, přišel do Říma, kde napsal svá hlavní díla. Nejdůležitější z nich, „Římské dějiny“ (řecky Rómaiké archaiologia, latinsky Antiquitates Romanae, doslova „Římské starožitnosti“), líčí starší dějiny Říma od počátku do První punské války (264241 př. n. l.) a snaží se ukázat jejich těsné spojení s řeckými dějinami a Řeckem. Zároveň chce podpořit snahy císaře Augusta o světový mír (Pax Romana) tím, že ukazuje, jak se Řím, jako idealizovaná obec (polis) stává středem světa. Přes tento politický záměr, který tehdy podporovala řada významných básníků a vzdělanců, je Dionýsiovo dílo – vedle knih Tita Livia – nejlepším pramenem pro starší dějiny Říma. Spis měl původně 20 knih, z nichž prvních deset se zachovalo úplně, jedenáctá zčásti a zbývající v obšírných citátech pozdějších historiků, hlavně Konstantina Porfyrogenneta.

Rétor a kritik[editovat | editovat zdroj]

Dionýsios byl také vynikající řečník (rétor) a literární kritik. Dochovalo se od něho několik literárněkritických a literárněvědných spisů (Uvádíme jejich české a latinské názvy, pod kterými se citují. Řecké názvy jen tehdy, když jsou uvedeny v titulu příslušného spisu v edicích):

  • První list Ammaeovi (lat. Epistula ad Ammaeum I) - Polemika s peripatetickým filozofem, který tvrdil, že Démosthenés se učil rétorice z Aristotelovy Rétoriky; Dionýsios tento předpoklad vyvrací chronologickými argumenty.
  • O starých řečnících (lat. De antiquis oratoribus, ř. Peri tón archaión rhétorón) - Spis o dvou dílech. Dochovala se z něho předmluva, první díl obsahující tři texty - O Lýsiovi (lat. De Lysia), O Isokratovi (lat. De Isocrate) a O Isaiovi (lat. De Isaeo) - a pravděpodobně první text z druhého dílu - O stylu Démosthenově (lat. De Demosthenis dictione, ř. Peri tés Démosthenú lexeós). Další dva v předmluvě plánované texty druhého dílu (O Hypereidovi a O Aischinovi) se nedochovaly a pravděpodobně je autor nakonec ani nenapsal.
  • O slovní skladbě (lat. De compositione verborum, ř. Peri syntheseós onomatón) - Výklad teorie, že způsob uspořádání výrazů (tzv. synthesis) má na estetiku básnického i prozaického díla větší vliv, než samotná volba krásného výraziva.
  • List Pompeiovi Geminovi (lat. Epistula ad Pompeium Geminum)
  • O Thúkýdidovi (lat. De Thucydide, ř. Peri Thúkýdidú)
  • Druhý list Ammaeovi (lat. Epistula ad Ammaeum II) - Doplňuje výklad o stylu Thúkýdidově v De Thucydide.
  • O Deinarchovi (lat. De Dinarcho, ř. Peri Deinarchú)
  • fragmentárně dochovaný spis O napodobování (lat. De imitatione, ř. Peri míméseós)

Další spisy tradované pod jeho jménem jako text Umění rétorické (lat. Ars rhetorica, ř. Techné rhétoriké) nepokládají soudobí badatelé za jeho dílo.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • S. F. Bonner, The Literary Treatises of Dionysius of Halicarnassus, Cambridge 1939
  • J. Pavlík, "Dionýsios z Halikarnássu: O starých řečnících", Praha: KLP 2013
  • J. Pavlík, "Zvuková estetika v literární kritice Dionýsia z Halikarnássu", Praha: KLP 2010
  • W. Rhys Roberts, Dionysius of Halicarnassus, On literary Composition, London: Macmillan and Co. 1910
  • H. Usener a L. Radermacher (eds.), Dionysii Halicarnasei quae exstant vol. 5 a 6, Leipzig: Teubner 1899 a 1929, reprint 1965
  • S. Usher (ed.), Dionysius of Halicarnassus, Critical Essays vol I a II, Harvard University Press 1974 a 1985

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]